Bavorsko na kole aneb Cesta do Bambergu a zase zpátky, den 1

Bludice

30. září 2013 v 10:08

Konečně jsme se články prokousali k nejkrásnější pivní dovolené, kterou jsme toto léto absolvovali. Dobrá, Kodaň byla skvělá a my jsme si ji upřímně zamilovali a v Londýně, kterému se budeme věnovat v další sérii článků, jsme ochutnali nespočet vynikajících piv, ale jen tak mezi námi, kam se to hrabe na naši návštěvu Bavorska a speciálně pak Franků.

Pro tuto dovolenou jsme si vyhradili 10 dní na konci července. Vyráželi jsme v pátek odpoledne a zpět jsme se vrátili následující neděli. Rozhodli jsme se celou dovolenou strávit trochu více aktivně a méně finančně náročně. Kromě cesty vlakem do Domažlic a další cesty zpět z Chebu jsme se celou dobu přesouvali na kolech. V brašnách jsme vezli pár kusů oblečení, spacáky, karimatku, celtu a stan pro případ nepříznivého počasí… k tomu samozřejmě foťák, vařič, ešus, Chytráčka, kafe a mlýnek na něj… Bez čerstvé kávy po ránu, prostě nejsme schopni fungovat. Naplánováno jsme měli přibližně 300 km z Domažlic do Bambergu a následně přibližně 200 km z Bambergu do Chebu.

V Bavorsku jsme již samozřejmě byli v minulosti několikrát. O našich posledních návštěvách jsme vlastně psali i zde na Pivnících. Ať už o návštěvě Augsburgu, Mnichovanejbližšího okolí, zastávce u pana Barona, či v pivovaru Berghammer. Tentokrát jsme však chtěli Bavorsko (a především Franky) prozkoumat trochu detailněji a nebýt odkázání pouze na spojení hromadnou dopravou (Auto při pivních toulkách nepřipadá v úvahu, leda, že by se nám po přečtení tohoto článku přihlásil nějaký dobrovolný řidič abstinent, který nás bude převážet :)). Na kole je člověk svobodný, dostane se téměř všude a na rozdíl od pěšáků se cyklista zvládne přesouvat i na poměrně velké vzdálenosti. V Bavorsku je navíc cyklistika velmi příjemná. Naprostá většina cyklostezek vede mimo silnice. Do kontaktu s automobily vlastně cyklisté přicházejí jenom při průjezdu menšími městečky a vesnicemi (ve větších městech jsou cyklostezky vedené odděleně od silnice i přes město). Není tedy divu, že kromě klasických cyklostezek jsou zde populární i cyklostezky pivní – v okolí Bambergu vás provedou po Kellerech a pivovarech, v Hornofalckém lese zase po městečkách, ve kterých se vaří Zoigl (tzv. Zoigl-Radweg). Pokud si cyklista svou trasu dobře naplánuje, nic mu nebrání v tom, osvěžit se za jízdy sem tam nějakým tím pivem. Samozřejmě v rozumné míře, aby neohrožoval sám sebe a jiné cyklisty… jediná nevýhoda (některých Kellerbierů bychom dokázali vypít několik kousků, ale to bychom pak asi už nikam nedojeli).

Celému našemu výletu předcházelo náročné týdenní plánování. Nejdůležitější bylo vymyslet trasu. S tou nám pomohly v první fázi Google mapy, které nedávno začaly zkušebně zanášet na mapy cyklostezky a zrovna Bavorsko je celkem dobře pokryté. Ve spolupráci s pivními weby (nejvíce nám vypomohl Ratebeer) jsme vytipovali nejlepší trasu, kterou jsme na závěr ještě doladili za pomoci výborných stránek Bayernnetz für Radler. Na těchto stránkách si můžete stáhnout i aplikaci s mapami do mobilu (bohužel offline lze uložit pouze jeden Radweg, ale teoreticky je možné načíst i celou trasu cesty do paměti podobně jako u Google maps). Kromě toho si také můžete objednat papírovou verzi mapy. Zkusili jsme to a mapa skutečně zdarma dorazila až k nám domů, bohužel tedy trochu později, takže jsme ji našli ve schránce až ve chvíli, kdy jsme se z Bavorska vrátili. I tak je to ale velmi sympatická služba cyklistům. Mapa sice není nijak podrobná, jsou na ní vyznačené pouze Radwegy (což jsou hlavní cyklistické stezky, takové dálnice pro cyklisty), ale pro základní orientaci je fajn.

Další stránky, které doporučujeme zohlednit při plánování podobné pivní dovolené jsou http://www.bierfranken.eu s mapou, pivovary a pivními zahradami ve Frankách a http://www.zoiglinfo.de s aktuálním kalendářem a termíny otevření jednotlivých Zoiglstube.

Kromě trasy cesty jsme si ještě naplánovali jedno ubytování. A to v Bambergu. Vybrali jsme si Hotel Central, který se nachází příhodně v centru a nabízí ubytování pro cyklisty. Jediné, co nás tedy za celý týden „omezovalo“, bylo to, že do Bambergu jsme museli dorazit ve čtvrtek, což nám překvapivě dobře vyšlo. Zpáteční cestu jsme naplánovali tak, abychom pokud možno stihli dojet do Chebu v neděli.

V následujícím seriálu sepíšu naše dojmy a zážitky z cesty, návštěvy nespočtu pivovarů a konzumace kvanta piv, posezení v pivních Kellerech ve stínu stromů, návštěvy Annafestu, setkání se sympatickými lidmi, pivní pouště v okolí Bayreuthu a na závěr Zoiglování na dohled českých hranic.

Den 1

Vyrazili jsme v pátek odpoledne z Hlavního nádraží v Praze Albertem Einsteinem. Expres, který pokračoval až do Mnichova, nás měl za úkol zavést do Domažlic (Ač Marley šibalsky navrhoval, abychom s ním jeli načerno až do Chamu… no jo, ale to bychom si nemohli dát Koutské pivo v Domažlicích). Tento vlak má v každém vagonu vyhrazena 3 místa pro kola, což vzhledem k velkému návalu cyklistů není mnoho. Nakonec jsme se ale nějak všichni naskládali a vyrazilo se.

Jízda vlakem probíhala hladce až do Plzně, kde to máme celkem dobře zmapované. Věděli jsme, že 10 minut bude trvat, než nám zde přepřáhnou lokomotivu a také jsme věděli, že je zde okýnko s točeným Géčkem. Zvláštní, ale tohle je asi jediné místo na světě, kde nám točený Gambrinus v minulosti chutnal. Marley tedy vybíhá a za pár minut se vrací zpátky s kelímkem jedenáctky. Jeden dohromady nám bude stačit, usoudili jsme. Ale pivo je překvapivě dobře pitelné a chutné. S jemným řízem, příjemným chmelení a pěkně čerstvé. Točí ho zde z tanku a evidentně si na výtoč nemohou stěžovat. Chvilku po odjezdu už litujeme, že jsme nekoupili půllitry dva.

Do Domažlice dojíždíme na čas. Vyškrábeme se ven z vlaku (sundavat kola i s celkem těžkými brašnami z vysokého rychlíku není žádná sranda) a hned vyrážíme do Koutské pivnice. Ta se nachází v centru města. Před vchodem do Pivnice trochu rozpačitě koukáme kam s koly. Žádné držáky tu nejsou. Navíc je Pivnice velmi zaplněná (je to vlastně pouze jedna malá místnůstka). Nicméně jak nás místní spatří, už si nás bere do parády zřejmě pan majitel, či vrchní: „Pojďte dovnitř, aspoň to tu trochu omladíte.“ A tak jsme kola opřeli pod oknem a šli na pivo.

V Pivnici zrovna probíhala produkce sprostonárodních písní za doprovodu harmoniky. Normálně se podobnému hudebnímu vystoupení raději vyhneme velkým obloukem, ale zde to bylo takové přirozené, pan harmonikář hrál opravdu pěkně a prakticky celá hospoda zpívala společně s ním.

Dáváme si zde skvělou desítku, dvanáctkupolotmavou čtrnáctku. Všechna piva jsou skvěle čerstvá a výborně pitelná. V Pivnici se sice nevaří, ale s tím jsme samozřejmě počítali. Jídlo k večeři máme přibalené v brašnách na kole.

Při našem odchodu následuje velké loučení se štamgasty. Necháme jim symbolickou dvacku jako příspěvek na harmonikáře, který má prý dnes 85. narozeniny, ještě nám místní poradí, jak najít cyklostezku a už frčíme směr Bavorsko.

Po cyklostezce číslo 3 se jede skvěle. Rovná asfaltová cestička, po které téměř nejezdí auta, ale značení stojí za houby. Kousek za Domažlicemi z cyklostezky sjedeme, a že jedeme špatně si všimneme až ve vesnici Pasečnice. Nu což, povalíme se tedy v lese mezi Pasečnicí a Českou Kubicí a zítra už cestu nějak najdeme.

Více fotek najdete na naší facebookové stránce.

SERIÁL BAVORSKO NA KOLE

Trasa cesty z Domažlic na hranice

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii