Bavorsko na kole, den 2 - Furth im Wald, Arnschwang, Chammünster, Pösing, Roding, Bodenwöhr

Bludice

1. října 2013 v 10:36

minulém článku jsme se podívali do Domažlic a navštívili jsme příjemnou Koutskou pivnici. Vyprávění jsme skončili v lese mezi Pasečnicí a Českou Kubicí. Zde se také ráno v půl deváté probouzíme, uvaříme si kafe a po nezbytné dávce kofeinu vyrážíme směr Česká Kubice. Cestou chytáme opět cyklostezku číslo 3 a díky špatnému značení ji také opět v Dolní Folmavě ztrácíme. Nakonec se nám už nechce vracet a bloudit příhraničím, takže dorážíme do Furth im Wald po hlavní a dosti frekventované silnici. Nu, pro příště aspoň víme, že v Dolní Folmavě máme odbočit po lesní cestě, na které je zákaz vjezdu a není zde žádný cyklistický ukazatel.

Ve Furth im Wald máme vytipované dva pivovary. První – Brauerei Hofer by měl být pivovar restaurační, ale mnoho informací jsme o něm při plánování nezjistili. Webové stránky byly mimo provoz. Není divu. Hotel, restaurace i pivovar jsou zavřené (dle všeho již delší dobu) a na zdi visí velká cedule „ZU VERKAUFEN“. Tak tady si pivo nedáme.

Druhý pivovar – Dimpfl Bräu restauraci nemá a obchod by měl mít otevřený bohužel pouze ve všední dny. Přesto se na něj zajedeme podívat a udělat pár fotek. V areálu potkáváme mladého muže, se kterým se dáváme anglicky do řeči a ptáme se ho, zda nám neprodá piva. Anglicky mluví velmi dobře, ale dvě piva nám neprodá. Neprodá nám je, protože nám je dá zadarmo. Dokonce vychlazená z lednice. Když mu za ně chceme zaplatit, jenom mávne rukou. Sympatický kraj. Obě piva – HellesDunkel jsou fajn.

Kousek za Furth im Wald celkem snadno chytáme velkou cyklostezku Chambtal Radweg, po které máme jet až do Chamu. Cestou se ještě zastavíme v Normě a kupujeme lahev perlivé vody, velmi dobrý sýr a 2 čerstvé křupavé preclíky. To vše za 2 €.

Pokračujeme do malého ospalého městečka Arnschwang, kde se nachází další reginonální pivovar – Mühlbauer. Jukneme na budovy, uděláme pár fotografií, nicméně pivovarská prodejna je dle očekávání zavřená a v areálu pivovaru se nikdo nepohybuje. Prodej piv probíhá pouze ve všední den. Na malém náměstíčku Arnschwangu však narážíme na potraviny a ani nás nepřekvapí, že zde prodávají i piva z místního pivovaru. Jsou dokonce i vychlazená a obě (Hellespšenice) jsou dobře pitelná. Měli jsme štěstí, hned po našem nákupu obchůdek zavíral.

Z Arnschwangu zamíříme dál po Chambtal Radweg, kterou si celou trasu pochvalujeme. Na luxusní asfaltové cestě nám kola jedou téměř sama a značení je také většinou velmi dobré. Pouze jednou se musíme místního cyklisty ptát na cestu, neboť na rozcestí chybí ukazatel.

Další zastávka je Chammünster a Brauerei Hintereder. Jenom velmi krátká zajížďka z hlavního Radwegu. jedná se opět o reginonální pivovar bez restaurace, ale mají zde vlastní obchod s lahvovými pivy a dle všeho mají občas i piva na čepu. V prodejně se snažíme dorozumět s místním prodavačem. Anglicky neumí a my jsme zase na štíru s němčinou. Nakonec se ale ukáže, že pán pochází z Polska a tak se dorozumíváme česko-polsky. Dle všeho prodává piva jen po basách, ale podaří se nám ho ukecat na dvě lahve – MärzenHelles. Helles dostaneme dokonce vychlazený z lednice. Vysvětluje nám, že by takto pivo prodávat neměl, ale nakonec nám k němu přidá i dva půllitry na nalití a čisté pivní tácky na památku. Piva nás ale nakonec moc neohromují, nicméně špatně se nepijí.

Vracíme se zpět na hlavní Radweg, tentokrát přejíždíme na Radweg Regental. Cesta nám pěkně odsejpá až do Thierlsteinu, kde nás cyklostezka pošle kamsi do vnitrozemí dál od řeky Regen. Nesmyslně si vyšlapeme obří kopec, abychom se pak opět vrátili zpět k rychlostní silnici do Rodingu. Přitom jsme celou dobu mohli jet pěkně po rovině podél silnice. Přestože jsou všude cedule, že zde probíhá stavba a vjezd je zakázán, cyklisté zde radostně frčí jeden za druhým a se zákazem vjezdu si hlavu nedělají.

Před Rodingem sjedeme na městečko Pösing, kde se nachází pivovar Drexer. Pivovar tam sice je, ale výčep je zavřený. V areálu potkáváme muže a ženu, nejspíš majitele pivovaru. Anglicky nemluví a nezdá se, že by nám chtěli vyjít nějak vstříc a porozumět mojí snaze o komunikaci v němčině, naopak se nás snaží co nejrychleji zbavit a aby tento proces ještě urychlili, raději na nás vypouští velkého černého psa :) Tak tady jsme se s pověstnou bavorskou pohostinností rozhodně nesetkali.

Po tomto neúspěchu pokračujeme dál do pěkného města Rodingu. Zde máme v plánu navštívit dva podniky. Jako první je to restaurace Zum Goldenen Anker. Kdysi zde fungoval pivovar, ale ten je již dávno zrušený. Místo toho jim pivo vaří v pivovaru Schlossbrauerei Naabeck. Pivo se jmenuje Greiner a na čepu bylo ve verzi PilsHelles… zvláštní, dvě světlá piva na čepu. Piva jsou celkem fajn, taková lehce nadprůměrná a dobře pitelná. A jelikož jsme konečně po dlouhé době v podniku, ve kterém vaří, využíváme toho a z jídelního lístku si vybíráme Rodingské klobásy s kyselým zelím za 5,90 €. Jídlo je skvělé, klobásy jsou vlastně Bratwursty, jen jsou asi trochu jinak kořeněné, k tomu šťavnaté zelí a velmi chutná šťáva. Dobrota, však jsme si něco tak dobrého k snědku po celém dni strádání zasloužili.

Druhý podnik, který jsme se rozhodli v Rodingu navštívit, se nachází jen o pár ulic dál. Jedná se o Brauerei Brantl. Ani zde již od roku 2010 vlastní pivo nevaří. Dle všeho i pro tuto restauraci je pivo vařeno v Naabecku. Zahrádku zde téměř nemají, musíme vzít zavděk dvěma stolky vedle silnice. Chvilku čekáme než se objeví starší servírka mateřského typu :) Překvapivě dobře se domluvíme, i když anglicky neumí. Není vlastně co řešit, dáváme si místní „helles“, což je jediné pivo, které mají na čepu. Sladší sladovější, ale příjemně chmelený a celkem dobře pitelný. A na chuť si dáváme další klobásky, tentokrát Bratwursty s kyselým zelím za 4 €. Ne tak luxusní jako ty předchozí u Zlaté kotvy, ale chutnají.

Z Rodingu nás již čeká na orientaci mnohem náročnější cesta než doposud. Vyrážíme přes Mitterdorf a Mitterkreith a poté skrz lesy po menší cyklostezce číslo 59 až do Neubäu. Cesta již není asfaltová jako Radweg, ale je pěkně rovná a dobře sjízdná. Z Neubäu náš čeká méně příjemný úsek po velké silnici číslo 85. Trochu se této části trasy obáváme, ale naštěstí je na čtyřproudé silnici poměrně nízký provoz a cesta nám odsejpá jedna radost. K našemu překvapení dorážíme už v deset večer do Bodenwöhru, kde se nachází další pivovar – Jacob.

Podle informací dostupných na internetu, by měl mít otevřeno pouze ve všední dny, ale na místě nás čeká milé překvapení. Restaurace pivovaru s krásnou terasou s výhledem na jezero je otevřená a vládne v ní čilý ruch. Sedáme si na terasu a objednáváme zasloužené pivo. Leichtes Weissbier je výborně pitelná pšenice a na to, že obsahuje pouze 2,7% alkoholu i velmi chutná. Dobře pitelné je i speciální exportní pivo. A protože už nám dnes zbývá jenom odvléct se za tmy do lesa a někde se povalit, dáváme si ještě PilsDunkel (doppelbock Jacobator je již bohužel vypitý). Pils je také celkem slušný, Dunkel nás trochu zklame, ale pít se dá. Stejně nám ale asi nejvíce z tohoto pivovaru chutnala světlá pšenice, kterou jsme kdysi měli z lahve.

V Jacobovi jsme si příjemně odpočinuli. Restaurace pivovaru je poklidné místo v turistickém městečku na břehu jezera. Nacházejí se zde i dva kempy, ty ovšem s klidným svědomím míjíme. Utáboříme se v lese kousek za Bodenwöhrem, uprostřed borůvčí s obrovskými šťavnatými borůvkami, které nám následující den ráno zpestří snídani.

Trasa naší cesty – den 2

Více fotek najdete na naší facebookové stránce.

SERIÁL BAVORSKO NA KOLE

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii