Bavorsko na kole, den 9 - Bayreuth, Windischeschenbach, Neuhaus

Ráno vstáváme brzy. Čeká nás dlouhá cesta přes pivní poušť v okolí Bayreuthu. Mnoho kilometrů musíme absolvovat téměř bez piva až do oblasti Zoiglů. Upřímně řečeno, až budeme příště plánovat podobný výlet, vezmeme to k Zoiglům raději spodem přes Pegnitz.

Do Bayreuthu z Nankendorfu vede Fränkische Schweiz Radweg. Zpočátku obyčejná lesní cesta, ale posléze se změní na rychle ubíhající asfaltku. V Obernsees uděláme nejspíš velkou chybu, když se rozhodneme asfaltový Radweg opustit a pokračovat do Beyreuthu po klasické menší cyklostezce, která je o 3 km kratší. Cyklostezka je sice kratší, ale pravděpodobně mnohem náročnější. Vede po jakési bývalé cestě, která byla zřejmě do nedávna využívána pro přesuny tanků. Navíc nás na závěr zavede do jakýchsi podivných končin Bayreuthu a tak chvilku bloudíme po periferii města. Pivovar Becher se nám ale nakonec najít podaří.

Jedná se modernější restaurační pivovar s nerezovou varnou, kterou vidíme přes prosklenou stěnu hned po příjezdu k pivovaru. Vepředu je malá zahrádka se slunečníky. Jsme zde první hosté, ale chvilku poté, co si sedneme, se začínají trousit i další pivachtiví návštěvníci. Dáváme si zde dobře pitelný kroužkový pils a slušný Vollbier. K tomu Brätwursty. Měli jsme už lepší, ale za 3,80 € je to slušný poměr cena / výkon.

Celkově fajn pivovar, který ve zdejším pouštním kraji stojí za návštěvu, ale vážit sem cestu speciálně kvůli němu asi nemá smysl.

Cestou přes Bayreuth se ještě zajedeme podívat na staré budovy pivovaru Maisel. Dnes se v těchto prostorách nalézá pivovarské muzeum, ale vzhledem k tomu, že otevírá až odpoledne a navíc bychom museli řešit ustájení kol, ani o jeho návštěvě neuvažujeme. Pouze nakoukneme do vstupních prostor a vyfotíme si krásné zachované budovy. O kousek dál se nachází taktéž již nefunkční pivovar Bayreuther Bierbrauerei, pod kterým pro změnu můžete navštívit staré pivovarské sklepy. I tuto atrakci si necháváme ujít. Zpátky to vezmeme z druhé strany a prohlédneme si také moderní verzi pivovaru Maisel, kde se momentálně vaří piva, která byla dříve vařena ve dvou výše zmíněných starých pivovarech. Chvilku přemýšlíme, zda zaskočit na Maisela do místního Herzogkeller, ale nakonec se nám moc nechce ztrácet čas průmyslováky, které v podstatě skoro všechny známe. Navíc keller vypadá dost prázdně a pustě.

Z Bayreuthu zahajujeme cestu smrti. Ne, rozhodně ji po nás neopakujte. Nejdříve se snažíme najít cyklostezku, která by nás měla vyvést z města. Není to žádná sranda, protáhne nás přes celý Bayreuth s hodně frekventovanou automobilovou dopravou. Nakonec se nám ale podaří Bayreuth opustit a pokračovat dál po Haidenaab Radweg. Čekali jsme podobnou Radweg, jako byly ty, se kterými jsme měli zkušenost z cesty do Bambergu, tentokrát se ale žádná pohodová asfaltová cesta nekoná. Radweg nás vede střídavě do kopce a z kopce podivnými zákrutami a objížďkami přes vesničky, ve kterých vůbec nic není, ani obchod, ani pekařství, ani hospoda. Není to tu jenom poušť pivní, ale je to tak nějak poušť obecně. Voda už nám taky kvapem dochází.

Nakonec nás zachraňuje malá vesnická hospoda uprostřed ničeho, kde si dáváme napůl jeden Aktien Original a na záchodech natočíme 3 litry vody. A také se zde rozhodujeme, že na takovouto cyklostezku se můžeme vykašlat a radši dál pojedeme po silnici. Bereme to po malých silničkách do Kemnathu. Cesta nám hned odsejpá mnohem rychleji. Na silnicích není nijak velký provoz, sem tam si vyšlápneme nějaký ten kopeček, ale nic tak otravného jako na předchozí cyklostezce.

U Kemnathu se chytáme malé silničky do vesnice Neusteinreuth a dále do vesničky Godas. Do cesty se nám ale opět postaví nechutný kopec, stoupání je náročné a vleklé a následný strmý sjezd do Trevesenu je spíše za trest než za odměnu. Odtud ale už konečně pokračujeme pohodlně mírně z kopce a odpočinkově až do Erbendorfu, pro nás dalšího suchého města, kterým musíme projet. Místní Zoiglstub’n beim Meislbeck dnes totiž nemá otevřeno.

Dostáváme se do Hornofalckého lesa, oblasti ve které se po staletí zachovala jedna velmi zvláštní tradice. Je to vaření piva v takzvaných komunálních (či komunitních) pivovarech, o které pečuje komunita sládků v rámci jednoho městečka (oblasti). Ti v pivovaru na střídačku podle předem naplánovaného kalendáře vaří svoje pivo a uvařenou mladinu si poté odvezou v cisterně k sobě domů, kde ji nechají ve vlastní spilce a ležáckém tanku kvasit a ležet. Domům, kde pivo dozrává a posléze se také čepuje se říká Zoiglstube. Zoiglstube v každém městečku otevírají na střídačku podle toho, kde je právě hotové pivo a především podle předem známého a daného Zoigl kalendáře. Kde mají zrovna otevřeno a pivo na čepu poznáte tradičním způsobem podle vyvěšeného znamení (zpravidla šesticípé hvězdy, občas jiného znaku, či dokonce zeleného stromku) na takzvaném Zoiglsternu viditelně umístěném nad dveřmi, či na průčelí domu, ve kterém se Zoiglstube nachází. Nebo mnohem snadněji průzkumem Zoigl kalendáře. Komunální pivovary se nacházejí v Horním Falci v městečkách Windischeschenbach, Neuhaus, Falkenberg, Mitterteich a Eslarn. Nicméně několik Zoiglstube se nachází i v okolních městečkách a vesnicích.

Do našeho hlavního cíle Windischeschenbachu pokračujeme po silnici. Máme sice ještě na výběr Fichtelnaab Radweg, ta se ale podivně klikatí krajinou a je mnohem delší, než přímá trasa po silnici. Dnes už máme v nohách pěknou řádku kilometrů a rozhodujeme se cestu zkrátit. Jen škoda nepříjemného vleklého kopce, který se nám postaví do cesty. Poslední výšlap než si dáme vytoužené a zasloužené pivo.

První Zoiglstube, který potkáváme, je Binner. Nad dveřmi visí hvězda, zoigl je na čepu! Stube sestává z malé zahrádky a vnitřních prostor rozdělených do několika částí. Výčep je v prostoru, který připomíná garáž, ale pěkně zařízenou a útulnou. Podlouhlých stolů a lidí u nich je tu spousta. Je živo, pije se a taky jí. Dáváme si samozřejmě Zoigl a na první pomoc pro zahnání žízně Apfelschorle (jablečný džus, či mošt říznutý perlivou vodou). Zoigl je velmi dobrý, čerstvý, lehce kvasničný, chlebově sladový a výborně pitelný. Wildsalat (miska masa, vajec, zeleniny a lehce pikantní omáčky) s výborným chlebem na zob a prvotní zahnání hladu je také fajn. Konečně se trochu vzpamatováváme z náročné jízdy přes pivní poušť.

Pokračujeme jenom o pár metrů dál k hotelu Oberpfälzer Hof. I zde mají Zoigl z komunitního pivovaru. Ale místní pivo nás moc nebere. Postrádá čerstvost, taky je zde na čepu celoročně a výtoč asi není úplně nejvyšší. Naštěstí jsme si dali jenom jedno napůl.

Po odpočinku na mrtvé zahrádce hotelu jsme se vypravili na průzkum města. Vyfotili jsme komunitní pivovar a zaskočili k pivovaru Würth, což je místní klasický pivovar. Jeho restaurace byla ale momentálně zavřena a do podivného bufetu vzadu za pivovarem se nám moc nechtělo. Raději jsme zamířili rovnou do Neuhaus.

Městečko Neuhaus je od Windischeschenbachu co by kamenem dohodil hned přes řeku. Je tady ale jedno ale, z Windischeschenbachu do Neuhausu se musí vyšlapat pořádný kopec. Po výstupu na Godas nás už sice nic nerozhodí, ale i tady se dost zapotíme a jsme rádi, když dorazíme do dalšího Zoiglstube. Dnes jsou v Neuhausu otevřeny hned dva.

První (Bahler) vypadá trochu mrtvě a my stejně nejdříve chceme skočit k Schoimilchovi. Schoimilch je totiž řezník a výrobce Zoiglu v jedné osobě a k svému dobrému Zoiglu nabízí skvělé obložené talíře (resp. prkýnka) plné domácích uzenin. Něco, co rozhodně nesmíte minout, pokud se budete pohybovat v okolí a bude zrovna otevřeno. Z jednoho takového prkýnka jsme se výborně najedli dva a skvěle si pochutnali. U Schoimilcha to velmi žije. Pěkná zahrádka je nacpaná k prasknutí. Po příchodu jsme měli co dělat, abychom se někam vmáčkli. Evidentně je tento Zoiglstube u místních velmi oblíbený.

Od Schoimilcha se vrazíme zpět k Bahlerovi. Tendle Zoiglstube je mnohem klidnější a zahrádka je menší. Nachází se ve dvoře mezi bývalými hospodářskými budovami. K jídlu si zde již nic nedáváme, uzeniny od „Krkovičky“ nám bohatě vystačily. Ale Zoigl si samozřejmě dáváme. Je velmi vydařený. Mnohem čistší než předchozí Zoigly a pěkně nachmelený. Vlastně trochu podobný Kellerbierům. Bezva pivo a asi nejlepší Zoigl ze všech, které jsme během našeho průzkumu ochutnali.

Vracíme se pár metrů zpět k hotelu Zum Waldnaabtal. Tady by měli mít na čepu také Zoigl, mají ho snad k dispozici celoročně. Ve dveřích stojí pán a paní, zřejmě majitelé a zřejmě očekávají, že se chceme ubytovat. My se ale ptáme, jestli si můžeme dát pivo. Bohužel už ale mají zavřeno. Škoda, ale aspoň se moc neopijeme.

Už se setmělo a my se snažíme po tmě najít cyklostezku, která míří do dalšího Zoiglovacího hnízda – Falkenbergu. Ale nedaří se nám. Nakonec musíme z města vyrazit po silnici, což je dost nepříjemné, ale nakonec zvládáme v blízkém lese najít plácek na utáboření se.

• DÍL 1. – Bavorsko na kole aneb Cesta do Bambergu a zase zpátky, den 1

• DÍL 2. – Bavorsko na kole, den 2 – Furth im Wald, Arnschwang, Chammünster, Pösing, Roding, Bodenwöhr

• DÍL 3. – Bavorsko na kole, den 3 – Fischerfest a Amberg

• DÍL 4. – Bavorsko na kole, den 4 – Sulzbach-Rosenberg, Etzelwang, Hersbruck, Lauf

• DÍL 5. – Bavorsko na kole, den 5, díl 1. – Neunhof, Neunkirchen am Brand, Schlammersdorf, Hallerndorf

• DÍL 6. – Bavorsko na kole, den 5, díl 2. – Annafest

• DÍL 7. – Bavorsko na kole, den 6, část 1. – Kreuzberg a Roppelt's Keller

• DÍL 8. – Bavorsko na kole, den 7 – Merkendorf a Memmelsdorf

• DÍL 9. – Bavorsko na kole, den 7 a 8 – Bamberg

• DÍL 10. – Bavorsko na kole, den 8 – Melkendorf, Oberleinleinter, Heiligenstadt, Aufseß, Heckenhof, Nankendorf

• DÍL 11. – Bavorsko na kole, den 9 – Bayreuth, Windischeschenbach, Neuhaus

• DÍL 12. – Bavorsko na kole, den 10 – Falkenberg, Mitterteich, Waldsassen