Pivníkův pivní průvodce po Augsburgu

Marley

26. dubna 2013 v 10:27

Konečně se dostávám k dohánění některých velkých restů. Tentokrát se vrátíme do předvánočního období, kdy jsme s Marleyem strávili týden v Bavorsku. Za cíl cesty jsme si vybrali především Mnichov, ale zaskočili jsme také do blízkého městečka Augsburg.

Pro cestování jsme zvolili vlakovou dopravu. U Českých drah jsme zakoupit eTiket do Mnichova a zpět, v Mnichově pak tzv. Bayern ticket, který umožňuje neomezené cestování osobními vlaky a městskou hromadnou dopravou po celém Bavorsku po 24 hodin. Šikovná cestovní vychytávka, kterou jsme využili při cestě do Augsburgu i při následném návratu po třech dnech do Mnichova.

Augsburg je pěkné městečko, jehož historické centrum projdete za chvilku. Nachází se zde krásná katedrála, basilika a na hlavním náměstí, kde se v době naší návštěvy konaly obrovské vánoční trhy, kterými je Bavorsko proslaveno, mohutná radnice. A samozřejmě také několik pivovarů. My jsme jich navštívili šest.

Asi nejvíce nás zaujal pivovar Gersthofer Brauhaus, který byl součástí podniku Cafe BBISS. Nachází se vlastně již mimo Augsburg v městečku Gersthofen, ale lze sem pohodlně dojet městskou Augsburgskou dopravou. Tajemná zkratka BBISS označuje bowling, billiard, internet, soccer, snooker… naše očekávání nebyla zrovna vysoká. Nicméně piva, která jsme ochutnali sedíce na baru, byla všechna velmi dobrá. Příjemně bylinně chmelový a chlebově sladový helles Bauernlümmel, šťavnatě sladový Kellerbier a dobře pitelný Dunkel s výraznými tóny chlebové kůrky a špetičkou praženosti. Chutnala nám i pšenice a o něco méně vánoční bock. Jak název podniku napovídá, jedná se v podstatě o hernu s bowlingovými dráhami, kulečníkovými stoly, šipkami a podobnými zařízeními. A uprostřed toho všeho trůní měděná varna pivovaru. Ale prostředí je příjemné a vlastně i celkem útulné. Líbilo se nám tu. Poznámka: Pivovar byl bohužel v průběhu roku 2014 uzavřen, v podniku se nyní čepují piva z níže zmíněného pivovaru Thorbräu.

Již v Augsburgu, ale trochu stranou od centra, se nachází pivovar Charly Bräu. Podnik na začátku prosince dle všeho měnil majitele a s ním pravděpodobně i jméno restaurace na Bob's Fast and Slowfood. S tím byly spojené jisté zmatky, mimo jiné i to, že téměř nikde nebylo možné dohledat správnou otevírací dobu restaurace. V důsledku čehož jsme zde v době, kdy mělo být podle webových stránek otevřeno, přešlapovali zcela zbytečně, neb uvnitř podniku byla tma a mrtvo. Rozhodli jsme se tedy zaskočit do blízké hospody na jednoho světléhopšeničného Zajíce (Hasen Bräu je průmyslový pivovárek, který se nachází právě v Augsburgu) a poté zkusit štěstí ještě jednou. A štěstí jsme měli, tentokrát jsme již zastihli Bobův podnik otevřený. Restaurace sice zvenku vypadala jako klasická bavorská hospoda, uvnitř však byla spíše moderní. Tradiční měděná varna zde byla řešena zajímavě v dvojpatrovém prostoru. Na čepu bylo bohužel pouze jedno vlastní pivo a to pšenice, která byla velmi dobrá. Dále nabízeli piva z partnerského pivovaru Thorbräu, o kterém se zmíním níže. Překvapení nás pak čekalo především na jídelním lístku, kde se místo očekávaných tradičních bavorských jídel skvěly různé hamburgery a pizzy. Neodolali jsme a objednali si speciální nabídku pro dva. Dva hamburgery a bramborové lupínky. Jídlo bylo fajn, nic dechberoucího, ale poctivé a dobré a na Bavorsko i celkem levné. Poznámka: Během roky 2013 byl pivovar přejmenován na AuXburg City Brewery.

Pivovar Thorbräu se nachází již celkem blízko centru města. Dle všeho se jedná o větší pivovar, jehož varnu v restauraci nenajdete. Vyrábí se v něm celá řada piv a podivných pivních mixů. Nicméně v restauraci byla na čepu bohužel pouze piva tři. Dobrá byla pšenicekellerbier, který jsme ochutnali už u Boba. Zkusili jsme i místní světlý sladší doppelbock Portator, který byl bohužel k dispozici pouze v lahvi. Prostředí bylo celkem fajn, takové obyčejné hospodské. Celkově pohodová hospůdka, ale nic o čem bychom psali domů.

Brauereigasthof Fuchs jsme sice nebyli úplně u vytržení, ale jeho návštěvy jsme ani nelitovali. Jedná se spíše o restauraci, nežli restaurační pivovar. Na čepu mají vlastní piva z Reichsadlerbräu, ale varnu jsme zde neviděli. Restaurace se nachází ve vesničce Steppach na kraji Augsburgu. Dostanete se sem krátkou procházkou z konečné tramvaje číslo 2. Uvnitř na nás působila výzdoba restaurace poněkud kýčovitě a přeplácaně, ale piva byla dobrá a na Bavorsko i poměrně levná. Obzvláště dunkel byl velmi chutný a dobře pitelný. Restaurace je spíše zaměřena na stravování návštěvníků, nežli na prosté posezení nad pivem. Cítili jsme se zde tedy lehce jako nezvaní hosté. Nicméně k podniku patří ještě rozsáhlý prostor vyhrazený letní zahrádce, kde v době naší návštěvy probíhal menší vánoční trh. Zahrádka vypadá velmi pěkně a v létě zde musí být velmi příjemné posezení.

A sestupnou tendencí se dostáváme k restauračnímu pivovárku, který nás příliš nezaujal. Jmenuje se König von Flandern a nejdete jej přímo v centru Augsburgu. Prostory jsou celkem pěkné, podzemní s klenutými stropy, příjemným sezením doplněným i o několik barových stoliček a stolků pro ty, kteří chtějí zaskočit jenom na pivo (ne, že by to v době naší polední návštěvy bylo potřeba, podnik zel prázdnotou), poněkud kýčovitou výzdobou (zřejmě úlitba turistům) a pěknou měděnou varnou. Číšnice byla příjemná a rychlá, piva ale nebyla nic moc, minimálně na bavorské poměry. Zklamala především pšenice, která připomínala nevýrazný český pšeničný kvasničák a od tmavého bocku jsme také čekali víc muziky. Z ochutnaných piv byl nakonec asi nejlepší celkem pitelný Dunkel.

Nejsmutnější zážitek nám připravil poslední námi navštívený pivovar Bayrisch Brau Pub. I ten se nachází téměř v centru Augsburgu, ale nepůsobí tak turistickým dojmem jako König. Vlastně se jedná o příjemnou tradiční hospůdku s pohodlným posezením a klidnou atmosférou. V době naší polední návštěvy jsme zde byli sami společně s výčepním, ze kterého se vyklubal zároveň i místní sládek. Objednali jsme si dvě malá piva a naskytl se nám pohled na čepování, které téměř překonalo polské servírky na zahrádce pivovaru Spiz. Pšenice čepovaná do několika sklenic, přelévaná a pěna všelijak přesouvaná pomocí polévkové lžíce. A chuť piva tomu odpovídala – naprosto bez řízu. Sládek se s námi mezitím snažil zapříst rozhovor. Když viděl, že si pivo fotíme, vysvětlil nám, že to není Memminger, jak je napsáno na sklenici, ale že to je jeho vlastní pivo. Že na něj nemá sklo, neb v Bavorsku nikdo malá piva nepije… smích. Ach jo. V levnějších pivovarech a hospůdkách jsme si vždy dali velké, ale zde jsou už ceny takové, že se nám za velké pivo neznámé kvality nechce platit… A udělali jsme dobře :) Tmavé pivo, zde nazývané Braunbier, bylo celkem dobré, jen s trochu kovovým nádechem. Nakonec nám zde nejvíce chutnal Zwickel Hell, příjemný, nekomplikovaný a dobře pitelný nefiltrovaný ležák. Ve výsledku podnik není špatný, ale neúcta, se kterou nám zde bylo načepováno pivo („Oni to vypijou, vždyť to jsou turisti.“) nás prostě rozladila.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii