Pivovary na okraji Mnichova a v jeho okolí

Bludice

16. července 2013 v 10:36

V minulém článku jsem psala o našem pivní putování po Augsburgu, dnes se již pomalu přesuneme blíže k Mnichovu.

Úvodem pár praktických informací týkajících se cestování po Mnichově. My jsme první den využili tzv. Bayern ticket, který nám umožňoval celodenní cestování osobními vlaky po celém Bavorsku a navíc i cestování městskou hromadnou dopravou. Na další tři dny jsme si zakoupili tzv. CityTourCard Partner, která nám umožnila přesuny po celém Mnichově a jeho nejbližším okolí za 53,90 Euro za oba. Co se týče cestování po Mnichově a jeho blízkém okolí, tak asi nejsnadnější je přesouvat se místním metrem (U) a městskými a příměstskými vlaky (S). Ač občas se nějakému tomu přesunu autobusem nevyhnete. A při přesunech mezi pivovary počítejte s tím, že příměstské vlaky nejsou opatřené toaletami :)

Nyní již k pivovarům, které jsme navštívili v okolí Mnichova. A opět si je pěkně seřadíme sestupně podle toho, jak nás zaujaly, ač naprostá většina se nám vlastně zamlouvala téměř stejně.

Pivovar Aying se nachází na trase vlakové linky S7 (mimochodem, na této pivní vlakové lince se nachází hned několik pivovarů, jak se dočtete níže) u zastávky Aying. Kratší procházkou se dostanete až přímo k pivovaru, kde se můžete zúčastnit prohlídky. My jsme prohlídku pivovaru vynechali a rovnou zamířili ochutnávat místní piva. Ta si můžete dát na dvou místech. Tím prvním je luxusní restaurace hotelu Brauereigasthof Hotel Aying, která je dle všeho vyhlášená svojí kuchyní a bez rezervace se sem nemáte šanci dostat. Ač nám se sem podařilo vetřít na jedno pivko. Velice milé a ochotné servírky na naši prosbu, zda u nich můžeme ochutnat Jahrhundert-BierPremium-Pils, kterážto piva jinde na čepu nebyla, nás s omluvami usadily ke stolečku u recepce v hotelu a vytoužená piva nám přinesly až tam. Škemrání rozhodně stálo za to, obě piva byla luxusní.

Druhým podnikem, kde můžete v Ayingu ochutnat místní piva, je mnohem lidovější, ale o to sympatičtější Liebhard's Bräustüberl. Klasická starší budova uvnitř s klenutými stropy a prostými stoly a lavicemi, venku doplněná prostorem pod kaštany, kde musí být v létě příjemná zahrádka. Uvnitř podniku vládla sympatická, rychlá a usměvavá mladá číšnici. Na čepu bylo 6 piv z Ayingu. My jsme zvolili výborný Altbairisch DunkelLiebhard's Kellerbier.

V Brauerei Maisach jsme se stavili cestou z Augsburgu do Mnichova. Pivovar se nachází v blízkosti vlakové stanice na lince příměstských vlaků S3. Vzadu za pivovarem je pěkná letní zahrádka. Tu jsme samozřejmě v prosinci nevyužili a místo toho se posadili v osiřelé velké hlavní místnosti pivovarské restaurace. Bylo teprve brzké odpoledne a restaurace prozatím zela prázdnotou. Kromě nás zde bylo pouze několik štamgastů a starší pár, zřejmě manželé, kteří si ohřívali svá piva v tradičních kyblíčcích s teplou vodou. Dali jsme si zde na chuť skvělé Weisswurty s křupavým preclíkem a velmi dobrou polévku. Číšnice byla velmi příjemná a ochotná a piva velmi dobrá a výborně pitelná. Příjemná zastávka.

Místo, které byste určitě měli navštívit, pokud se budete pohybovat v okolí Mnichova, je klášter Andechs. Okolí kláštera a klášter samotný je velmi pěkný a cesta sem, ač poměrně dlouhá (nejdříve vlakem linky S a poté ještě autobusem), je příjemná. Podobně jako v Ayingu i zde máte dvě možnosti, kde ochutnat místní pivo z klášterního pivovaru. Zaprvé je to restaurace Klostergasthof Andechs. My jsme sem zašli ochutnat především slavný světlý a výborný Bergbock. Celkově nás ale podnik příliš nezaujal. Číšník sice profesionální, ale poněkud pomalý a odměřený a atmosféra v podstatě nulová.

To v Andechser Bräustüberl se nám líbilo více. Jedná se o výčep v přístavbě přilepené bokem ke klášteru. Hlavní místnost je v podstatě dlouhá chodba lemovaná jednoduchými dřevěnými stoly, s dřevěnou podlahou a trámy a velkými prosklenými okny. Krátce po poledni to tu hučelo jako v úle. Kromě pár turistů zde byli především místní, kteří sem chodí na obědy vydávané v malé samoobslužné restauraci. Neodolali jsme a z nabídky meníček jsme si také vybrali. Jídlo bylo fajn. Stejně jako pro jídlo i pro pivo si chodí hosté sami k okýnku. Nejdříve zaplatíte u pokladny, kde dostanete lísteček s potvrzení o zaplacení a s tím si poté zajdete vyzvednout pivo k výčepu. Je to rychlé a nám to naprosto vyhovuje. Dali jsme si tři velmi dobrá piva, mezi nimiž vévodil tmavý Doppelbock. Ten zde byl mimochodem nabízený také ve verzi půl napůl s limonádou jako radler. Celkově velmi příjemná pivní zastávka korunovaná navíc pěkným počasím, které nám v ten den přálo. Pokud se sem vypravíte, zajděte si prohlídnout kostel i zevnitř. Rozhodně to stojí za to.

Forschungsbrauerei je poměrně známý restaurační pivovar. Najdete jej hned vedle stanice linky S7 – Perlach. My jsme se sem vypravili v době oběda. Polední meníčka zde nabízejí za příjemnou cenu 5,90 Euro. Jídlo bylo slušné, ač na mě už trochu moc tučné. Naštěstí zde byl na spláchnutí k dispozici velmi dobře pitelný světlý PilssisimusDunkel. Pivo, které nás ovšem dostalo nejvíc byl sezónní šťavnatý weizenbock Die Wilde Weiße. Příjemný pivovárek se skvělými pivy.

Důkazem toho, že v Bavorsku může být pivovar téměř kdekoliv, je pivovar Isar Bräu. Ten se nachází v bývalé nádražní budově na zastávce Grosshesselohe Isartalbahnhof. Z Mnichova se sem dostanete přímo linkou S7. My jsme se sem vypravili ve večerních hodinách a pivovar jsme našli velmi snadno. Již z nástupiště bylo přes koleje vidět, jak za prosklenou stěnou září do noci osvětlená měděná varna pivovaru. Uvnitř restaurace bylo narváno, ale podařilo se nám ukořistit dvě místečka na barových stoličkách hned vedle vchodových dveří. Na čepu je zde dle všech indicií stabilně pouze jedno pivo – velmi dobře pitelný Zwickel. My jsme však měli štěstí, že jsme zastihli ještě Mikulášské speciální pivo – skvělý a chutěmi nabušený weizenbock Nikolausbock. Momentálně v tomto pivovárku probíhá renovace a přes prázdniny je zavřený. Takže pokud byste se sem chtěli v nejbližší době vypravit, jukněte na jejich stránky, zda už jsou opět v provozu.

Pivovar Stadlbräu Oberhaching se nachází u zastávky trasy S2 Diesenhofen. Od stanice vlaku se k němu celkem projdete. Zvláště pokud na cestu vyrazíte v prosinci večer jako my. Cesta vede vesnickými uličkami a pivovárek sám je malinký. Tvořený je vlastně jen několika místnostmi. Vzadu je výčep a pivovar samotný reprezentovaný malou nerezovou varnou. Vepředu je malá verandička s velkým stolem, za kterým v době naší návštěvy seděli tři chlápci, které jsme zprvu považovali za místní štamgasty. Nakonec se ukázalo, že dva z nich jsou vlastně majitelé a provozovatelé pivovaru. Ba dokonce se ukázalo, že oba velmi dobře ovládají angličtinu a tak se s námi dali do klábosení. Dozvěděli jsme se, že se jedná vlastně o malý pokusný pivovar jehož hlavním cílem je testování a vývoj piv, pořádáním kurzů s výukou vaření piva a především výroba a prodej malých domácích pivovarů. Ale zpět k naší návštěvě. V té době zde měli na čepu jedno pivo, zajímavou a velmi vydařenou karamelovou pšenici „Red“. Pivovar se vůbec zaměřuje především na různé variace pšeničných piv. V lahvích jsme si zakoupili ještě dalších šest kousků, vyfasovali jsme hromádku letáků a dvě čísla objemného časopisu Bier Magazin a obtěžkáni nákladem vyrazili zpět k nádraží. Velmi příjemná a pohodová návštěva. Pokud byste se sem chtěli vypravit, mrkněte nejdříve na jejich stránky. Otevírací doba je krátká a občas se mění.

Dalším zajímavým mnichovským restauračním pivovarem je Airbräu, který se nachází přímo na Mnichovském letišti. Představte si to, pivovar, kam můžete zaskočit na pivo po odbavení přímo v terminálu letiště! A co víc, piva vůbec nejsou drahá, ve skutečnosti jsou mnohem levnější, než piva v centru Mnichova. A navíc jsou velmi dobře pitelná. Dostanete se sem celkem snadno linkou S1, či S8 až na konečnou, nebo jako my autobusem z Freisingu (tedy z Weihenstephanu). Příjemný pivovar, ve kterém to žije, jehož atmosféra je přímo úměrná jeho umístění. Většinu hostů tvoří lidé na cestách a pár pivních turistů.

Weihenstephan je další z povinných zastávek pivního turisty v Mnichově. Tato líheň sládků se nachází na kopci nad Freisingem (konečná zastávka na lince S1). Procházka do pivovaru od vlakové stanice vás protáhne městečkem a poté i pěkným malým parčíkem s alejí. Areál Weihenstephanu rozhodně stojí za návštěvu a pokud se sejde dostatek zájemců, probíhají zde i exkurze. My jsme bohužel měli smůlu, byli jsme jediní, kdo projevil v den naší návštěvy o exkurzi zájem. Ale samozřejmě jsme zašli alespoň na pivo do místního Bräustüberl. Na čepu je zde sedm piv včetně nefiltrovaného Edel-Pils, který snad točí pouze zde. My jsme si kromě výše zmíněného Pilsu dali ještě skvělý Dunkel a k němu oblíbené Weisswursty s luxusním křupavým preclíkem. Ceny byly sice trochu vyšší, ale stálo to za to :) V areálu Weihenstephanu se nachází ještě obchod s kompletní nabídkou místních piv. Neodolali jsme a pár jich koupili… včetně Infinium – speciálního piva vařeného ve spolupráci s bostonským pivovarem Samuel Adams.

Kromě Weihenstephanu se ve Freisingu nachází překvapivě ještě jeden další pivovar – Freisinger Gasthaus Brauerei. Jedná se o malý restaurační pivovárek. Atmosféra je zde takřka domácká a pár hostů, kteří se zde v době naší návštěvy vystřídalo, byli většinou místní štamgasti, kteří zpravidla zaskočili na jedno pivo a pokec s hostinským. Objevilo se i pár lidí, kteří sem zašli na večeři, ale jinak byl podnik spíše prázdný. Číšník (dle všeho nejspíš majitel) byl velmi příjemný, rychlý a dokonce mluvil velmi dobře anglicky. Piva nebyla špatná, ale ani nijak úžasná. Některá očividně trpěla nižší výtočí. Dali jsme si také něco na zub. Já své oblíbené Weisswurty a Marley hrachový eintopf s párky. Jídlo bylo domácí a celkem fajn. Jen svérázná výzdoba hospody v čele s obrovským zlatým andělem, který visel nad výčepem, mě ještě pár dní strašila ve snech :)

Pivovar Flieger Bräu nám ze všech pivovarů navštívených na kraji Mnichova a v jeho okolí přišel nejslabší. Nachází se opět v blízkosti vlakové zastávky, tentokrát na lince S2 – zastávka Feldkirchen. V době naší návštěvy byla hospoda celkem zaplněná, většina lidí sem evidentně přišla především za jídlem. My jsme si však chtěli dát pouze pivo, což číšník nesl poněkud s nelibostí a celkově byl dosti nepříjemný a neochotný, skoro jako bychom již byli v centru Mnichova s tradičně protivnými číšníky. I ceny zde byly takové vyšší mnichovské. Na čepu bylo pouze jedno vlastní pivo – populární pšenice, která byla velmi vydařená. Další dvě piva na čepu již byla z mnichovského Hofbräu.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii