Máme tu další povídání o nových českých pivech. Urodilo se několik bezva tmavých piv – skoro nám přijde, že tmavá piva jdou českým pivovarům nejlépe – ať už jde o ležáky, stouty či černé IPA.
Začneme třeba pražským Hostivarem, který minulý pátek narazil svůj speciál – tmavou čtrnáctku. Pivo je to řádně pražené, chmelově bylinné, lehce karamelové, s nádechem sušených švestek. Plnější, slušně hořké, vyvážené, nebezpečně pitelné. Těžko říci, o kolik se jeho recept liší od dřívější tmavé třináctky, ale výsledek je podobně parádní. Jako obvykle jsme prověřili i ostatní piva na čepu, přeci jen zdejší ceny jsou na Prahu více než příjemné. Dobrá byla polotmavá dvanáctka i světlá třináctka, ale tentokráte nám více chutnala světlá jedenáctka a patnáctka H-Ale. Hostivar máme prostě rádi, už se těšíme na teplejší měsíce a místní zahrádku a také na otevření druhého pivovaru Hostivar, které by mělo přijít v následujících týdnech.
Další spodně kvašenou černotu uvařily Únětice. Je to tmavá jedenáctka Josefína, naražená k příležitosti březnového svátku Josefů a Josefín. Má podobné parametry jako dřívější Masopustní jedenáctka – říkáme si, jestli nejde o stejné pivo, které v době masopustu nebylo ještě doleželé a tak Únětičtí jeho vypuštění na veřejnost o chvíli odložili. Ať je to jak chce, pivo je to výborné – pražené, lehce toustové, chmelově bylinné s nádechem citrónové kůry. Pije se úplně samo.
Zajímavou tmavou specialitu připravil Klášterní pivovar Strahov. Přišel s tmavým ejlem Sakura, do kterého krom moderních „ovocných“ chmelů přihodil ještě lístky japonské třešně sakura. Pivo je to pražené a karamelové, s tóny bylin, citrusů, lehce i bílého vína a třešní. Neobvyklé, velmi chutné a vyvážené. A když už jsme na Strahově byli, tak jsme zkusili ještě pár týdnů starý masopustní nakuřovaný whisky porter – byl parádní, ještě o malinko lepší než čerstvě naražený. Nezklamala ani klasika tmavý speciál, skvěle pitelný kousek. Za strahovskou kvalitu si prostě velmi rádi připlatíme.
Beergeekův létající pivovar Sibeeria uvařil porter Coco Chanel, dle názvu lze uhodnout, že jej řádně dochutil kokosem. Je pražený, s tóny hořké čokolády a kokosu, jemný, s parádním dlouhým dozníváním. Úžasná líbivka, kokos se prostě do stoutů a porterů hodí skvěle.
Matuška připravil na počest svého přítele Charlese Wrighta z anglického pivovaru Uley anglický bitter Charles. Ejl je to sladový, lehce chmelově bylinný až zemitý, slušně hořký, s tóny citrusové kůry. Příjemný a dobře pitelný, i když anglické polotmavé bittery nám tolik nepřipomněl – spíše něco jako anglický golden ale říznutý německým ležákem. Každopádně pivo čepované z casku anglickou ruční pumpou nezklamalo, snad se nám podaří ho potkat i čepované klasicky z kegu.
Létající Nomád přišel s pivem Bravo Single Hop Ale, tedy ejlem chmeleným pouze americkým Bravem. Ejl je to sladový, s tóny kandovaného ovoce a bonparů, drsněji hořký, s nádechem žluklého másla a saponátu. Dopít se ještě dá, ale žádných chuťový zážitek to není. Nicméně oproti nové várce Pouštní krásky je to ještě paráda – ta je celerová, s tóny zoxidovaného chmele, i nádechem žluklého másla a dezinfekce. Nepitelná hrůza. S Nomádem to jde v poslední době celkem z kopce.
Další pražský létající pivovar, Trilobit, uvařil čtrnáctku IPA Mina. Je příjemně ovocná s tóny tropického ovoce a citrusů, chmelově pryskyřičná, slušně hořká. Nepatrný nádech máslíčka tu nevadí, je to příjemný a dobře pitelný kousek.
Sokolovský Permon přichystal dalšího Hoppera, tentokráte s americkým chmelem Warrior. Tento chmel se používá hlavně na hořkost a skoro vůbec na aroma, ale to asi hlavní problém tohoto piva není. Pivu se nechtělo moc vyčeřit (kde jsou ty doby, kdy Permoní piva byla po dni v lednici křišťálově čirá), navíc nemá skoro žádnou pěnu a řízné je jen minimálně. Je chmelově kořenité, s tóny pomerančů a lehce i zeleniny s chilli nádechem. Nic extra, ale pít se dá. Zkusili jsme i novou várku White Hopper Double I.P.A. Citra, piva vařeného ve spolupráci s plzeňským Ravenem. Tady je toho chilli ještě mnohem více se znatelnou pálivostí, na pozadí je i nádech zelených jablek. Úplná hrůza to není, ale Raven by možná mohl příště zvolit jinou spolupráci, tohle mu dobrou reklamu nedělá.
Po včerejším článku nejen o pardubickém pivovaru Bahno jsme z tohoto pivovaru okusili lahvový Pale Ale. Pivo se za deset dní v lednici skoro nezměnilo, po nalití bylo stále hodně kalné – pivovar dělá čest svému jménu. Zákal je ale na pivu to nejmenší, drsná ulpívající hořkost s nádechem másla snižuje pitelnost na minimum. Tudy cesta nevede.
Na spravení chuti ještě na závěr zmíníme žitnou Něžnou Báru od olomouckého Chomouta. Není to novinka, měli jsme ji už podruhé, ale nynější várka se povedla náramně. Je to krásně ovocný ejl, svěží, jemně žitný, výborně pitelný. Do tohoto pivovaru se chystáme už dlouho, snad se v létě zadaří.
