V následujících řádcích se podělíme o naše zážitky z návštěvy Brna. A jelikož před necelým rokem na pardubickém nádraží otevřel dveře veřejnosti nový minipivovar, zastavili jsme se při páteční cestě do Brna i tady.
Pardubický minipivovar Bahno není úplně snadné najít. Obcházíme celé nádraží, nikde žádná cedule či poutač a teprve až při druhém pečlivém prohledávání si v rohu haly všímáme černých dveří s malou cedulkou s názvem a otevírací dobou. Pivovarský výčep otevírá jen občas a otvírací doba se průběžně mění, ale v pátek k večeru je otevřeno asi vždy.
Výčep pivovaru Bahno se nachází v prostorách bývalého bufetu a zřejmě z důvodu památkové ochrany pardubického nádraží vypadá pořád jako socialistický bufet. Je to tu takové strohé, ne úplně útulné, ale má to své osobité kouzlo – při skoku na jedno rychlé při čekání na vlak je to zde fajn. Nejdůležitější na pivovarském výčepu je samozřejmě pivo samotné – za naší návštěvy tečou z výčepních kohoutů tři druhy a jeden navíc je v prodeji z láhve.
Piva z pivovaru Bahno jsou osobitá už svým vzhledem – jsou všechna řádně zakalená. Nejkalnější je trochu překvapivě světlý ležák Pils. Je sladový, obilný, kvasnicový a nasládlý, v doznívání až lehce cukrový. Chmel moc znát není, na pozadí je lehounký ovocný nádech, pít se to celkem dá, ale jedna třetinka mi vcelku stačí. Trochu podobný je tmavý speciál Dark, jen ještě o něco více ovocný a s tóny karamele a toustů. Sladkost u něj vadí trochu méně, pije se tak nějak průměrně. Nejvíce nám chutná svrchně kvašený Weizen – je sice také sladký, ale trochu to vyvažuje kořeněnost a nádech banánů a citrónů, kvasnice v chuti ani moc znát nejsou. Dá se.
Svrchně kvašený Pale Ale jsme si odnesli v láhvi, ještě teď nám odpočívá v lednici – kvasnicím se příliš nechce sedimentovat. Celkově nám piva z pardubického nádraží přijdou taková nedokvašená a nedoleželá, ale aspoň nemají žádné méně příjemné vady. Nejsou nijak drahá, takže se nebojte třeba při přestupu mezi vlaky nějaké z láhve či čepu zakusit.
Cestu do Brna nám okořenil jistý anonym, který nahlásil bomby ve vlacích po celém Česku. Z vlaku EC musíme přestoupit na osobák a na brněnské hlavní nádraží dorážíme s třičtvrtěhodinovým zpožděním. Naše první kroky vedou do hospůdky U Alberta, kde zrovna ze samospádového soudku teče IPA s příznačným názvem Buzzy Bomb. Pochází z Albertího létajícího pivovaru a je to opravdová ovocná bomba. Výrazná, skvěle pitelná. Z čepu zkoušíme i další dvě „domácí“ piva. Dubbel Monasterium je toustový, koriandrový, s tóny medu, karamelu a sušeného ovoce. Fajn kousek. Třetí pivo je ale zklamáním – Štatl Bitter Pale Ale je zatuchlý, kapustový, s tóny žluklého másla. Trocha ovoce to zachraňuje, takže se dopít s odporem dá, ale zážitek to rozhodně příjemný není. Na Untappdu už někdo pivo překřtil na Štatl Butter Pale Ale, to by se mohlo ujmout.
Po cestě za dalšími brněnskými pivy nakukujeme do pivovaru Pegas a nalákává nás dovnitř na výčepu umístěný samospádový soudek. Teče z něj polotmavý speciál Gold, na čepu je i sezónní speciál Weizenbock, který je v nabídce už od půlky ledna. Gold je extra karamelkový a máslový, po chvíli až do tónů žluklého másla. Ale pít se ještě se sebezapřením dá. Weizenbock je trochu lepší, zvláštně kořeněný, s nádechem zeleniny a sójové omáčky. Průměrné pivo, možná už za zenitem.
Další zastávkou je Pivárium Zelená kočka. Zde zkoušíme světlou dvanáctku Moravia – je sladová, obilná, s chmelově bylinnými a kořenitými tóny a nádechem citrónové trávy. Velmi pitelné pivo, jak z nějakého dobrého středně velkého německého pivovaru. Ptáme se obsluhy, odkud vlastně to pivo je. Cože, Lucky Bastard? Nechceme věřit vlastním uším, že by se s výstavbou nového pivovaru tak zlepšil? Budeme muset kvalitu jeho piv ještě zítra prověřit.
Druhým ochutnaným pivem v Piváriu je Bi-Tra z létajícího pivovaru Holá řiť. Fajn ležák, chmelený moderními chmely, slušně ovocný a bylinný, dobře se pije. Přemýšlíme, jestli to není jen něco přebaleného ze Zlínského ševce, ale dle parametrů asi ne.
Na skok se stavujeme i v populární Ochutnávkové pivnici. Z čepu zde tečou ležáky Dortmunder od Hellstorku a jedenáctka od Frankies. Ani od jednoho jsme příliš nečekali, takže nás svojí pitelností příjemně překvapily. Fajn piva, která by si člověk klidně dal zase.
Poslední páteční štací je Pub U Dvou přátel, kde má mít premiéru nový létající pivovar Brewinverse. Před cestou do Brna jsme neměli čas zjišťovat podrobnosti, takže až na místě se od majitele hospody dozvídáme, že jde o jeho vlastní pivovar. Jeho prvotina žitná IPA Jolana nám ale bohužel vůbec nechutná – je to diacetylová bomba – extra karamelková a máslová, lehce i kvasničná. Nedodělané a téměř nepitelné pivo. Majitel je moc milý, ale stejně se nám nedaří mu úplně vysvětlit, proč nám jeho pivo nechutná, když jemu přijde fajn. Za výsledek zřejmě může osobitý pivovar, ve kterém bylo pivo vařeno – Velický Bombarďák. Z něho sice občas přijde dobré pivo, ale často i pivo špatné nebo dokonce hrůzné. Snad si Brewinverse pro vaření příštího piva zvolí nějaký jiný pivovar se stálejší kvalitou produkce.
U Dvou přátel zkoušíme i pivo z dalšího nového létajícího pivovaru, ovšem poněkud zvláštně znějícího – Náměstkovo – létající oný. Jeho prvním pivem je černá IPA C. A. C., vařená v Podklášterním pivovaru Třebíč. Je pražená, s tóny citrusů, pryskyřice a tropického ovoce. Příjemná a velmi dobře pitelná.
A to je z pátečního večera vše. O dalších brněnských výborných i děsivých pivech si povíme zanedlouho v druhém díle.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Pouť po brněnských pivnicích 2017.
