Den českého piva 2014, nová pivotéka Sedmej schod a otevření Malešického mikropivovaru

Tuto sobotu v naší domovině proběhl již druhý ročník Dne českého piva. Tento umělý pivní svátek, umístěný na 27. září – den před Svatým Václavem, na nás sice zpočátku příliš nezapůsobil, ale řada pivovarů se k němu přidala a připravila něco zajímavého a méně obvyklého, takže výsledek je docela pozitivní. A když to pomůže nahnat lidi do hospod a přinutí je zkoušet něco méně tradičního, tak je to jenom dobře. Prozkoumali jsme nabídku pivovarů, vynechali nám známá piva (Jantarového Březňáka či Svatováclavskou pšenici z Černé Hory) a též piva v Praze nedostupná (třeba Litovelský Václav či piva ze vzdálenějších minipivovarů), i tak se těch novinek vyskytlo tolik, že jsme jejich objížděním strávili většinu dne.

Jako první zastávku jsme zvolili Vinohradský Parlament. Krom ochutnání Výročního Granátu, uvařeného k příležitosti jak Dne piva, tak 145. výročí pivovaru Staropramen, jsme chtěli zkusit vychvalovanou místní kuchyni a ochutnat nepasterizovaný Staropramen z tanku, který jsme neměli ani nepamatujeme. Musíme uznat, že Parlament je pěkný podnik. Je sice zároveň kuřácký i nekuřácký bez nějakého většího oddělení místností, ale ventilace to může zvládat. Za naší návštěvy tu nebylo tolik lidí, abychom to mohli posoudit. Obsluha byla taková odtažitá a hlasitá populární hudba rušivá, ale jídlo i s přihlédnutím ke spíše vyšším cenám bylo fajn, pochutnali jsme si na houbovém guláši a vepřových výpečcích.

Co se piva týká, tankový Staropramen světlý i ležák jedenáctka byly na počátku při servírování o teplotě pár stupňů Celsia celkem fajn. Ale po pár doušcích a ohřátí to už bylo spíše za trest, byli jsme rádi, že jsme si dali jen třetinky. Doufali jsme, že si spravíme chuť Výročním Granátem – minulý rok nám patnáctka Exportní Granát docela chutnala. Jenže krom karamelové a obilné sladovosti a chmelové bylinnosti bylo pivo ve vůni celkem nepříjemně zatuchlé, v chuti ale docela fajn s lehkým ovocným nádechem. Nicméně podobně jako předchozí piva bylo i tohle s delším popíjením spíše nepříjemné. Celkově to chutnalo jako nepovedený speciál z malého pivovaru, žádné nadšení se letos nekonalo. A ani Vinohradský Parlament nás nijak nenadchnul, sem se asi dobrovolně vracet nebudeme.

Jako další jsme chtěli zkusit pivo uvařené na Den českého piva pivovarem Holba. Jediný podnik v Praze, který ho měl mít dle stránek pivovaru na čepu (krom jakéhosi obskurního baru na lodi, který otevírá jen v noci na koncerty), byl Popocafepetl Na Struze. Nu, slečna servírka na nás koukala jako na blázny, takže speciální pivo se nekonalo. Dali jsme si alespoň malou Holbu desítku a Litovelského Gustava. Piva nenadchla, ale podnik je to celkem hezký a slečna byla milá. Neztráceli jsme čas a vydali jsme se na další štaci.

Pivovar Plzeňský Prazdroj pro nás nachystal speciál Gambrinus První chmel, při jehož vaření byl použit čerstvý zelený chmel odrůdy Sládek. Pivo se sice dalo ochutnat v každém druhém pajzlu, ale my raději chtěli zvolit něco seriózněji vypadajícího – nakonec volba padla na Dejvickou Sokolovnu u Hradčanské, neboť jsme ji měli docela pěkně po cestě. Nejdříve jsme podobně jako v Parlamentu zkusili místní tanková nepasterizovaná piva. Kozel světlý byl celkem fajn, neurazil, Gambrinus Premium i přes svoji drsnější hořkost též ušel, alespoň nebyl nějak výrazně máslový, jako se to v poslední době stává u tankové desítky a jedenáctky. No a První chmel byl chmelově bylinný, kořenitý až lehce peprný, obilně sladový s trochou karamele. Pil se slušně, ale výrazné svěží chmelové aroma jako u jiných zeleným chmelem chmelených piv (třeba Svatováclavského Antoše) se nekonalo, zřejmě zeleného chmele bylo spíše jen homeopatické množství. Každopádně nás pivo neurazilo. Ač u nás na Prazdroj každý nadává, oproti Staropramenu má ta piva stejně alespoň o úroveň výše.

Další kroky nás vedly do zbrusu nového podniku, který sice se Dnem českého piva nesouvisel, ale přesto jsme jej nemohli vynechat (ještě jednou děkujeme Tomáši Machovi za upozornění na něj). Jedná se o pivotéku Sedmej schod, která vznikla na Letné, kousek od Pivního Klubu 300 a pivnice Prašivka (kde mimochodem občas točí Matušku, asi nejlevnějšího v Praze). Zároveň má tato pivotéka výčep se čtyřmi pípami a docela dosti míst k sezení. Je jednoduše ale pěkně zařízená, lavičky jsou z nalakovaných starých dřevěných palet, po krajích místnosti jsou poličky k odklání piv pro stojící. Nabídka piv v pěti lednicích je parádní – piva z Dánska, Norska, Anglie i Polska. Všechno malé a opravdu zajímavé pivovary, často u nás nesehnatelné, a za ceny snad levnější, než co piva stojí přímo v dané zemi. Řádně jsme si pivy naplnili batohy a ochutnali piva na čepu. Postřižinský Sváteční speciál byl celkem fajn, zato Jubilejní ležák nás tentokráte opravdu zklamal,  byl nevyvážený, lehce máslový a ovocný, celkově dosti divný. A přitom to při první várce bylo tak bezva pivo. Naštěstí tu byl na čepu ještě Matuškův světlý speciál. To je alespoň pivo! Krásně nachmelené, svěží, úžasně pitelné. Před lety nám přišlo dobré, ale za Matuškovskou cenu jsme ho moc často pít nechtěli, ale nyní je pivo tak krásně vypilováno, že za něj člověk s radostí vyhodí čtvrt výplaty. Ale konec rozplývání se nad Matuškou. Sedmej schod bezva podnik, jak na pivo čepované i lahvové, budou nás zde mít pečené vařené.

Příští stanicí byl nás oblíbený bar Napalmě, kde se na čepu v rámci Dne piva objevil Svatováclavský ležák z Břevnova, vařený ze sladu ze staré odrůdy ječmene Proskowetz Hanácký Pedigree. Zajímavě obilně sladové pivo s nepatrným nádechem medu a oříšků, příjemně chmelově bylinné a kapku citrusové. Vcelku netradiční a dobře pitelné pivo. Mohlo by být zajímavé mít možnost porovnat takhle více odrůd ječmene navzájem.

Posledním cílem naší cesty byl Malešický mikropivovar, který měl právě na Den českého piva naplánováno slavnostní otevření. Nejedná se ale o pivovar v pravém slova smyslu, ale spíše o vícepípovou hospodu. Od desíti hodin až do večerních osmi se zde postupně narážela piva z různých menších pivovarů, vždy v tolik hodin, jakou měla piva stupňovitost. My dorazili až v devět večer, takže vše již bylo na místních desíti pípách na čepu. Malešický pivovar je pěkná nekuřácká hospoda, se světlými stěnami, hezkým výčepem, židlemi a stolky ze světlého dřeva. A za výčepem se nachází maličká čtyřicetilitrová varnička, kde by se měly v budoucnu vařit místní limitované várky piva (ani nevíme, jestli se vůbec dostanou na veřejnost).

Hlavní tahákem na čepu byl Malešický Originál Pale Ale, vařený v plzeňském Joe’s Garage. Příjemně sladové a krásně chmelené pivo s tóny citrusů, bylin, trochy angreštů a bílého vína. Svěží a skvěle pitelné. Zbytek piv na čepu byla klasika celkem běžně dostupná v pražských pivně zajímavých podnicích. Kynšperský polotmavý zajíc byl dobrý, i když rok zpět nám chutnal více. Matuškův Raptor jako obvykle nezklamal, ale musíme říci, že poslední době máme raději spíše slabší Californii. Hostomická tmavá čtrnáctka byla nepříliš dobře vyladěná, v závěru docela máslová a karamelková, na jazyku člověku zůstávala nepříjemná pachuť. Kvalita piv z tohoto pivovaru docela kolísá. Závěrečným kouskem byl vydatně chmelený a hodně sladký Imperial Lager z Břevnova. Příjemná tečka.

Malešický pivovar je pro nás příjemným překvapením. Výběr piv zajímavý, prostředí pěkné, obsluha první den možná trošku zmatená, ale úžasně milá.  Ceny příjemné, jen to jídlo ještě budeme muset vyzkoušet (při našem příchodu už kuchyně zřejmě nevařila). Jediné, s čím máme trochu problém, je prezentování podniku jako pivovaru a pivovarské restaurace – nepoučeného návštěvníka těžko napadne, že domácí pivo zde na čepu nenalezne. Ale to je jen kosmetický detail.

Musíme říci, že i přes pár zklamání se letošní Den českého piva docela vydařil. Tentokráte se zapojilo mnohem více pivovarů než vloni, takže čekáme, že příští rok bude tento svátek ještě populárnější a snad i pivně zajímavější.