Úspěšně jsme přežili další ročník věhlasného plzeňského pivního festivalu minipivovarů Slunce ve skle. Opět jsme zde potkali nepřeberné množství pivovarů a piv, ale díky počasí to bylo přece jen jiné než v minulých letech.
Zamračeno s deštěm asi nikoho nepřekvapilo – předpověď počasí to avizovala mnoho dní předem a ani s blížícím se začátkem festivalu se nezdálo, že by se mělo něco změnit. Po celou sobotu se tedy střídal hustý déšť s mírným deštěm, mrholením a vzácnými chvilkami sucha. Déšť měl pro návštěvníky ale i výhodu – po minulých ročnících nacpaných k prasknutí zde bylo o poznání volněji, člověk se při honbě za zajímavými pivy skoro nemusel proboxovávat davy. Míst ke schování se před deštěm sice tolik nebylo, ale někomu déšť nevadil, další se ukryli v restauraci Purkmistra. Ani maskota festivalu – velblouda zdá se déšť nijak nerušil. Ač byl nasáklý jako houba, spokojeně okusoval svoji oblíbenou lípu na návsi.
Přijet mělo původně 75 pivovarů, ale některé se neobjevily – těžko říci, jestli se odhlásily dlouho předem, na poslední chvíli kvůli počasí, nebo nepřijely bez oznámení. Naštěstí ale bylo z čeho vybírat a ty pro nás nejzajímavější pivovary jsme tu potkali. Ceny vycházely podobně jako v dřívějších letech, většinou od 25 po 35 korun za třetinku, dražší byly jen extra silné speciály.
Co se jídla týká, bylo to podobné jako v minulých ročnících. Nějaké lehce opečené ne úplně špatně vypadající klobásy, bramboráčky z polotovaru a podobně. Tedy žádná kulinářská bomba. My si raději před polednem položili dobrý základ na obědě v Purkmistrovi – hovězí líčko i svíčková byly výborné. Kvůli dešti bylo v restauraci narváno po celý den – v kuchyni a u výčepu se zřejmě museli otáčet jako nikdy dříve.
Letos jsme si s sebou vzali i festivalovou sklenici o objemu 0,125 l. Ta sice není co se týká tvaru a velikosti k degustování úplně dokonalá (je podobná té letošní z Hradu), ale na ochutnání jednoduchých ležáků a ejlů se přežít dá. Využili jsme ji hlavně při zkoušení piv z pivovarů, od kterých nám dříve piva vůbec nechutnala, a též piv, před kterými nás varovali známí. Jinak jsme většinu piv vypili ve svých oblíbených třetinkách.
Co jsme všechno stihli ochutnat? Celkově to ve dvou bylo 36 piv, pokud započítáme i festivalová piva v restauraci Purkmistra. A začneme právě jimi. Čtrnáctka IPA byla docela kořeněná, citrusová, drsnější, ale pít se vcelku dala. Ale světlý speciál Černice 13, chmelený čerstvě sklizeným chmelem, nás nezaujal vůbec. Výrazně máslové pivo s nádechem zeleniny, špatně pitelné. Ze samospádového soudku při slavnostním zahájení festivalu bylo ještě horší, takové tekuté žluklé máslo. Festival by si asi zasloužil trochu lepší pivo (třeba Gambrinus nebo tak).
Na festivalu jsme poprvé potkali dva malinké pivovary – U Pujiče z Laznů a Loužek z Kamenného Újezdu. Od Pujiče jsme z jeho pojízdného auta zkusili vše v malých ochutnávkách a dobře jsme udělali. Jediné, co nebylo úplně hnusné, bylo sladké pampeličkové cosi Pampelišková Olíí – spíše pampeliškový sirup než pivo. Černá mamba, Javorníček, Strašinský Kovář a Šumavous byly velmi špatně pitelné divnosti plné vad. Kamenoújezdský Loužek by měl být snad domovarníkem, ne oficiálním pivovarem. Jeho piva nás také příliš neoslovila – nedobrý světlý ležák, hnusný Irish Stout a nic moc Loužek polotmavý speciál. Teze některých znalců „čím menší, tím lepší“ očividně nefunguje.
Ale potkali jsme i dobrá piva. Třeba od nejexotičtějšího návštěvníka – Πίβο (Pivo) z Kypru. Jeho polotmavý weizenbock Aigokeros sice nebyl úplně typický, ale zajímavě kořeněný i ovocný a chutný. Nakonec v hlasování návštěvníků získal první cenu za nejlepší pivo – otázkou je, jestli za tím částečně nebyl i právě exotický původ. Povedla se i třináctka červená IPA Hoppy, ale anglická IPA Anglia byl naprostý propadák, plný kvasnic a vad – ta by asi cenu nevyhrála ani na Pivexu.
Vcelku se dala pít piva z tři čtvrtě roku starého pivovaru v České Kamenici. Světlý Zlaťák a Dukát byla trochu drsněji chmelená piva, ale ušla, potěšil nás chutný polotmavý speciál Poklad. Na nový minipivovar to není tak hrozné.
Knížecí pivovar Plasy máme po několika ochutnáních zařazen mezi nejhorší u nás a opětovná chutnávka to potvrdila – polotmavý Felčar, ejl Nachmelenec i pšenice Vidlák byla divná piva plná vad. Pšenice byla asi nejlepší, co jsme z tohoto pivovaru kdy měli, ale stejně bychom ji dobrovolně znovu nepili.
Nic moc ležáků všech druhů jsme ochutnali celou řadu. světlý ležák chmelený zeleným chmelem od Břevnova byl sice hezky chmelový, ale plný másla, jak je bohužel v posledních letech u tohoto pivovaru zvykem. Skoro se nedal pít extra zeleninový polotmavý speciál z plzeňského U Lenocha, pepřová pepřová 12° z nedalekých Rokycan byla plná másla – možná se pepřem pokusili přebít nepovedené pivo (což se nepovedlo). Dal se pít Výroční ležák z Chyše, vařený k příležitosti deseti let pivovaru, ale žádné pochutnání se nekonalo. Vypít se dal i tmavý Permoník ze Zbraslavic.
Tradičně fajn byly ležáky z Padochova – karamelová Svatováclavská jantarová Františka a pražená tmavá Františka. Trochu škoda, že pivovar nemá vlastní hospodu či nějakou spřátelenou s větší nabídkou svých piv, zajeli bychom se tam podívat.
A už se dostáváme k neobvyklejším pivům. Slovenský Wywar přivezl slušnou nabídku piv, zejména ejly. Slušný byl lehce osobitý Czech Pale Ale s českými chmely, hodně se povedla žitná IPA Red Rye Bastard a výborná byla krásně chmelená IPA Screaming Bitch. Je fajn, že je pivovar kousek od našich hranic, někdy se tam vydáme.
Zichovec přivezl Mosaic Ale, dvanáctku chmelenou pouze naším oblíbeným Mosaicem – krásně voňavé svěží pivo. Zajímavý a chutný byl kyseláč Cranberry Oak Gose od Falkona – Gose s brusinkami, dozrávané na dubových hoblinách. Zhůřák zase vsadil na med, uvařil Bee Charmera – belgické klášterní pivo s moderními chmely a medem. Trochu divočina, ale bez vad a zajímavá.
Nomád se pochlubil řadou novinek – uvařil třeba California Common (neboli Steam Beer) Golden Gate, asi jde o první pivo tohoto stylu u nás (pokud nepočítáme stylem inspirovaný Brno Common). Zajímavé, ale i lehce osobité pivo, možná by trochu pomohlo, kdyby bylo odleželejší bez kvasnic. Příjemná a dobře pitelná byla Session IPA Nomád Ptakopysk, vařená v Zichovci.
Naše srdce si na festivalu získaly dva silnější stouty. Za spolupráce Nomáda a Zhůřáka vzniklo ČíČo – chilli čokoládová patnáctka. Výrazné pivo, naštěstí s tóny chilli jen jemnými, nijak agresivně vystupujícími. Krásně vyladěná paráda. A úplným vítězem festivalu se u nás stal Strahov se svým Chocolate Stoutem dozrávaným na třešňovém dřevě. Tekutá čokoládově pražená nádhera, pokud jste z Prahy, doporučujeme všemi deseti zajet ho ochutnat, dokud je.
Letošní Slunce ve skle jsme si náramně užili, možná nejvíce ze všech ročníků. Nabídka byla bohatá, déšť nám příliš nevadil – naopak díky němu byl festival mnohem poklidnější. Těšíme se na příští ročník a doufáme, že v případě pěkného počasí festival nepraskne ve švech…
Více fotek najdete v naší fotogalerii Slunce ve skle 2016.
