Festival minipivovarů na Pražském hradě popáté

Marley

20. června 2016 v 23:30

Další ročník festivalu na Hradě je za námi. I tentokráte vše proběhlo bez větších problémů jakékoliv kategorie a návštěvníci odcházeli spokojení, případně příjemně přiopilí, často s pocitem, že na tom české pivovarnictví není tak špatně.

Na festivalu bylo prakticky vše stejné jako v minulém roce. Stejný systém – zaplať a vypij co dokážeš (a to nedobré vylij), i cena vstupného – 400 Kč na místě, v předprodeji o 25 Kč méně. Přibližně podobný byl i počet pivovarů a čepovaných piv, stejné bylo i vše ostatní – tři mýtka na piva, korýtko u záchodů u vchodu či základní nabídka jídla jako jsou řízky a sýry. Počasí vyšlo v pátek dobře, žádná vedra, v sobotu na počátku asi spadlo pár kapek, ale loňská průtrž se naštěstí neopakovala. Vcelku fajn zpestřením byly rozhovory se sládky, jen většina otázek byla poněkud fádních. Každopádně lepší než nějaká jamajská dechovka či vtipy „bavičů“ jak to bývá na jiných festivalech.

Moc se letos nepovedla festivalová sklenička – byla malá a úzká, aroma piv z ní nebylo zrovna ideální. Když jsme si porovnali několik piv s naší oblíbenou „koštovací“ sklenicí, tak festivalová sklenice byla vždy výrazně horší, s nepříjemnými tóny zvýrazněnými. A vůbec to úzké hrdlo nebylo k čichání a popíjení příliš vhodné. Loňské a předloňské sklo bylo nesrovnatelně lepší, tohle se hodí tak maximálně na panáky zelené.

Lidí podobně jako vloni přišla pěkná fůra, v pátek někdy po čtvrté hodině tu už byla hlava na hlavě. Míst k sezení či stolečků ke stání tu bylo minimum (pokud nepočítáme lavičku pod visícím reproduktorem – tam by si člověk sedl dobrovolně leda po dopití níže zmíněného ležáku od Bravůra) a ve stoje si člověk jednou rukou moc poznámek do katalogu neudělá. Na místo jsme si nejen my stěžovali i minule, ale nejspíše asi není moc možnost, jak festival trochu prostorově rozšířit. Škoda.

Pokud počítáme správně, tak pivovarů přijelo na festival celkem 67, z toho 3 hostující z Polska a 3 létající (když započítáme i Tišnov, který se sice tvářil jako normální pivovar, ale u sebe ještě nevaří). Další čtyři pivovary nepřijely, třeba pražský U Tří růží – ten bychom zrovna rádi ochutnali, prémiové ceny „pod komínem“ se nám totiž za ty jejich nedodělky platit příliš často nechce. Ve jménech piv na cedulích byly často nesmysly a překlepy, skoro jako by to psal podle poslechu někdo, kdo pivo nepije. My jsme to vždy nakonec rozluštili, ale honiči bodů na RateBeerech a Untappdech museli být nešťastní.

Letos jsme na festivalu ve dvou ochutnali pouhých 37 druhů piv. Stárneme, vloni to bylo o 6 více (ale také to bylo v sobotu, kdy je festival o dvě hodiny delší). Většinu piv jsme si dávali dvakrát, občas i třikrát, pro lepší posouzení. Jen těch extra výrazných a extra nedobrých jsme pili jen jednu skleničku. V úplném závěru jsme si dali znovu to, co nám chutnalo nejvíce, případně si ještě ujasnili dojmy z něčeho předchozího.

Začněme tím nejhorším, protože to bude krátké. Naprosté dno byl Single Hop ležák s chmelem Harmonie od Bravůra, o něm vám ani detailněji psát nebudeme, udělalo by se vám nevolno. Jedno z nejhorších piv, co jsme kdy měli, číst hodnocení doporučujeme jen otrlejším. Nechutnal nám zeleninový a jablečný polotmavý Tátoš z pivovaru Pod Pralesem a ani dvojice divných piv z Velického Bombarďáka – Brown AleSingle Hop Saaz. Nepředvedl se ani Tišnovan z výše zmíněného Tišnova, vařený v Padochově, nepříliš čistý s nic moc hořkostí.

Na straně povedených piv bylo o poznání těsněji. U nás s lehkým náskokem zvítězil Veselé Tiki Kokosový Stout od Zhůřáka – prostě tekutá hořká čokoláda s kokosem, ultimátní líbivka. Před koncem festivalu jsme ho vypili ještě asi půl litru. Luxusní byli dva pšeniční Poláci – svěží ejl Be Like Mitch od AleBrowar či moderní ovesný witbier Król Lata od Pinty. Jistota byla u Clocka – výrazný čoko Porter a lehká osvěžující novinka No Idols! Belgian Pale Ale.

Z dalších povedených piv jmenujme klasiku Rowing Jack od AleBrowar (i když dřívější várky nám chutnali více) či další Polsko – zajímavě bylinný ejl s polskými chmely Polish Hop(e) od Maryensztadtu. Příjemně překvapil Prostě světlý ležák od Bad Flash, vařený v Tamborovi, takový prostě velmi dobrý ležák. Fajn byl svěží Blond Ale od Zichovce či Red Ale ze Ctiněvesi s tóny lesního ovoce a pryskyřice. Zajímavé srovnání připravil Hostomický pivovar – krom své klasické dvanáctky se sladem z Benešova připravil i verzi se sladem z Rajhradu. Benešov byl sladovější, docela medový, Rajhrad zase chmelenější, což teda asi nebyl záměr. Ale obě piva velmi pitelná.

Další řada piv byla dobrá – taková, že by je člověk klidně vydržel pít celý večer. Tady už je vyjmenovávat nebudeme, ale koho to zajímá, může zkouknout náš seznam ochutnaných piv. Pak tu bylo pár piv z kategorie „dá se dopít“, ale celkově musíme říci, že ta lepší převládala. Nicméně to částečně bude i tím, že většině „divnovarů“ jsme se letos vyhýbali. Proč se dobrovolně mučit hnusnými pivy?

Musíme říci, že i popáté jsme si festival velmi užili a určitě stále patří mezi nelepší pivní akce u nás. Co by šlo vylepšit? Nějak vymyslet zmíněný prostor navíc, třeba něco (jídlo?) přesunout naopak ke konci stánků? Případně trochu omezit počet vstupenek, ale to by zase odnesli pivachtiví návštěvníci. Co se sklenice týká, nechápeme, proč by nemohla zůstat každý rok stejná, třeba obyčejný shaker, který se pro „přímočará“ piva, jichž je na festivalu většina, hodí dobře. Každopádně i přes tyto lehké mouchy se už těšíme na další ročník a další porci nám neznámých piv.

Více fotek najdete v naší fotogalerii Festival minipivovarů na Pražském hradě 2016.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii