Pivní výlet po Moravskoslezském kraji, den 3. - Podhorský pivovar, Letohrádek, Ostravice, Brabčák

Dnes budeme putovat po pivovarech Moravskoslezského kraje již třetí den. Předchozí články si můžete přečíst zde a zde :)

Ráno vyrážíme z Malé Prašivé dolů po žluté turistické značce a chytáme v Raškovicích autobus do Frýdlantu nad Ostravicí. Zde jsou hned dvě místa, která chceme navštívit. Tím prvním je Podhorský pivovar v Hotelu Beskyd, který se nachází v centru. Dorážíme sem v době oběda a jsme zvědaví na místní pivo. Servírka nám bohužel oznamuje, že pivo došlo, ale bude na čepu opět za pár hodin. Dáváme si tedy alespoň Radegast a točenou malinovou limonádu na zahnání žízně a pokračujeme dál.

Naším dalším cílem je penzion Letohrádek. Nachází se trochu z ruky z centra v pěkném starém domě. Celkově zde vše vypadá příjemně domácky, jen číšnice je asi poněkud překvapená, že sem také našli cestu lidé, aniž by zde byli zároveň ubytovaní. Důvodem naší návštěvy bylo zkusit štěstí, zda nebudou mít na čepu pivo z místního pikopivovárku. Bohužel jsme měli smůlu, místní pivo je na čepu evidentně jen vzácně. Naštěstí zde mají alespoň pivo z Ostravice (viz níže) a také Valašského vojvodu z Kozlovic. Piva jsou slušná, ale to čepování… čepice, že si člověk připadá, jako kdyby si místo piva objednal zmrzlinu. Dáváme si i něco k snědku. Kuchyně je zde evidentně domácí, což je sympatické. Nicméně hovězí líčka jsou dosti přesolená. Alespoň na řízku s bramborovou kaší nebylo asi co zkazit. Čekání na číšnici je také hodně nekonečné. Celkově tedy z naší strany žádné velké nadšení.

Pokračujeme pěšky na vlakové nádraží a odtud vlakem pár stanic směr Ostravice. Zde je další nový pivovar – Beskydský pivovárek. Zvenčí tedy nevypadá nic moc. Začínáme se obávat dalšího zklamání. Naštěstí uvnitř je velmi jednoduše a pěkně zařízený výčep a navíc i velmi rychlý a příjemný výčepní. A co víc, dokonce i výborně informovaný. Dostává se nám podrobných informací o výborném Beskydském hořkém včetně výčtu použitých chmelů. Pivnice je slušně zaplněná místními, kteří zde popíjejí pivo a sledují na obrazovce proti sobě hokejové utkání… legračně seřazeni jeden vedle druhého jako na hřadu. Do odjezdu našeho vlaku nemáme mnoho času. Vlastně nás překvapilo, že se zde piva i čepují. Čekali jsme jenom nějakou prodejnu s PET lahvemi. Dáváme si tedy rychle vydařenou desítku a ležák a na závěr již zmíněné výborné Beskydské hořké, což je v podstatě IPA uvařená s českými chmely, takový moravskoslezský Karel. Krásně chmelené a výborně pitelné pivo. Škoda, že máme před sebou ještě další cestu, jinak bychom si ho s sebou přibalili ještě v PET lahvi. Piva jsou překvapivě dobře natočená. Žádná čepice se tentokrát nekoná, piva mají tak akorát říz a jsou pěkně čerstvá. Rozhodně doporučeníhodný pivovar.

My už ale bohužel musíme vyrazit na vlak, který nás zaveze zpět do Frýdlantu. Dáváme ještě druhou šanci Podhorskému pivovaru. A máme štěstí, tentokrát již mají na čepu i vlastní pivo. Je to světlá jedenáctka. Moc nás nezaujme a příšerný způsob čepování jí rozhodně pitelnosti nepřidává. Celkově na nás pivovar působí jako takové turistické lákadlo s kýčovitým logem a méně příjemnou obsluhou. Ale aspoň posezení na zahrádce tu mají pěkné.

Dopíjíme pivo a opět se vracíme zpět na vlakové nádraží a odsud vlakem do Vratimova. Zde máme zajištěné ubytování v malém penzionku. Sprcha a jedno vyspání v normální posteli znavenému poutníku na cestách přijde vhod. Necháváme si batohy na pokoji a vyrážíme opět za pivem. Tentokrát je naším cílem pivovar Brabčák Vratimov. Lépe řečeno Hostinec Ve Dvoře. Ten se opravdu ve dvoře nachází a na to, že je pátek večer, je zde překvapivě málo živo. Jelikož je čas večeře, vybíráme si z rozsáhlé nabídky pizz. Jídlo je fajn. Piva také ujdou, ač na můj vkus jsou již příliš ovocně esterová. Celkově žádné velké nadšení, ale odpočinuli jsme si zde a číšnice byla velmi příjemná.

V příštím článku nás čeká pivovar Rohan, Avar, Garage club a Club Hobit.