Pivní výlet po Moravskoslezském kraji, den 1. - Těšín, minipivovar Třinec, Pod Kyčmolem

Po náročných článcích o Kodani je nutné si trochu odpočinou od našeho pivního geekovství. Ne, nepatříme k pivním podivínům, kteří obráží pouze pivní bary, aby zde mohli usrkávat piva po dvou deci. Kodaň byl skvělý zážitek, ale první věc, kterou jsme po návratu z Kodaně udělali, bylo to, že jsme naklusali do Slovanské lípy a dali si pořádný půllitr dobrého českého ležáku.

V tomto článku se vrátíme trochu v čase ještě před náš výlet do Kodaně. Začátkem května jsme využili středečního volného svátečního dne, k tomu přihodili dva dny dovolené a vyrazili na 5 dní do Moravskoslezského kraje. Pěkně pěšky s batohy a pro jistotu přibaleným stanem, kdyby pršelo. Zahnalo nás to do těchto končin již podruhé, povídání z minulého roku si můžete přečíst v sérii 4 článků: zde, zde, zde a zde. Pivovarů je v tomto kraji tolik, že nebyl problém letos zvolit trochu jinou trasu a navštívit jiné pivovary. Nemluvě o tom, že mnohé z nich vznikly teprve nedávno.

Vyrazili jsme ve středu ráno vlakem do Českého Těšína, kde jsme přeběhli na druhou stranu řeky Olše a už jsme byli v polském Cieszynu. Naším cílem byla návštěva polského restauračního pivovaru Cieszyński Browar Mieszczański. V době naší návštěvy chvilku po poledni tento podnik zel prázdnotou. Uvnitř nebyl nikdo a na zahrádce s námi seděli pouze další dva lidé, kteří zde obědvali. Udělali jsme tu chybu, že jsme se rozhodli také poobědvat. Vybrali jsme si ze zdejší nabídky nijak levný maďarský guláš s bramborákem a jelení guláš s českým knedlíkem. Jídlo bylo nedobré, jak z vývařovny za pár šupů. „Český“ knedlík byl zřejmě kupovaný v české Normě. Kvalitu jídla nezachránilo ani pivo. Celkově chuťově nic moc, navíc přinesené teplé a jedno z piv dokonce vyloženě zkyslé. Číšník byl pomalý a dle všeho by byl úplně nejraději, kdyby mu do hospody nechodili lidé. Celkově dosti tragédie a překvapuje mě, že tento podnik ještě nezkrachoval.

Po procházce polskou historickou částí města, která je mimochodem velmi pěkná, se opět vracíme přes Olši na českou stranu. Tady už to tak pěkné není. Ulice jsou špinavé a pohybují se po nich zvláštní lidé. V noci bych zde sama jít nechtěla. Na české straně zaskakujeme do malé Hospůdky Těšíňak. Asi jediný podnik, který v Českém Těšíně nabízí jakous takous pivní rozmanitost a dle všeho i různá kulturní vyžití. Dokonce zde pořádají i pivní festival. V době naší návštěvy zde ale nic moc zajímavého na čepu nebylo. Dali jsme si tedy aspoň malého Zubra Premium a Litovel Maestro, obě načepovaná způsobem typickým pro tento kraj s vysokou čepicí, takřka bez řízu a trochu zteplalá. Nic dobrého nás v tomto městě nejspíš nečeká.

Původně jsme měli ještě v plánu zaskočit do pivovaru Sachsenberg, ale ten otvíral až za hodinu a půl a nám už se v tomto pivně tragickém městě nechtělo zůstávat ani chvilku déle. Sachsenberg, který si vlastně stejně svoje piva nechává vařit jinde, jsme tedy s čistým svědomím vynechali, zamířili na vlak směr Bystřice a odsud po zelené turistické značce do Karpentné. Zde se nachází minipivovar Třinec a především Pivnice u Pivovaru, kde třinecké pivo točí. Pivnice je taková obyčejná vesnická hospoda, ale má moc pěknou a příjemnou zahrádku. Po náročné cestě v ubíjejícím vedru si zde dáváme vytoužené pivo. Konečně pěkně vychlazené a celkem dobře pitelné. Sice „točené na čepici“ jak je v místním kraji zvykem, ale chuťově celkem fajn, takové osobitější domácí pivo. Vedro je opravdu hrozné, tak si radši dáme na cestu ještě jedno a už zase mažeme zpět do Bystřice. Zde nastupujeme do autobusu, který nás doveze do Horní Lomné na koupaliště. Odsud je to kousek po modré turistické do dalšího pivovaru – Pod Kyčmolem.

Jedná se vlastně o poměrně luxusní hotel s wellness službami, relaxem, lázněmi… nic z toho nás nezajímá, my chceme pouze ochutnat místní pivo. V recepci nám ale bohužel oznamují, že pivnice je zavřená, neb se v ní koná jakási kravaťácká akce. Nejspíš zase někdo buduje tým. Naštěstí nám natočí pivo v místní restauraci. Ta je poměrně prázdná. Střídá se tu jenom pár hostů hotelu, kteří si objednávají pivo na pokoj, nebo zašli na zmrzlinový pohár. S našimi batohy a otahaným turistickým oblečením sem sice zcela nezapadáme, ale číšnice jsou na nás velmi milé a ochotně nám natočí jednoho světlého Lomňana a poté i černého Lomňana. Světlý nás moc nebere, ale černý pražený je fajn. A jelikož je toto dnes již poslední pivovar, kupujeme si jako tradičně jednu PET lahev černého před spaním a povalujeme se v lese kousek od hotelu na břehu potůčku… ubytování zde poskytují opravdu luxusní :)