Pivní puťák po moravskoslezských pivovarech, den 3. - Hukvaldy a Štramberk

Celou noc nás obklopují pořádné bouřky. Blesky bleskají jako na diskotéce a hromy práskají, až se třese země. Ráno se však opět budíme do krásného slunečného a také pořádně rozhicovaného dne. Balíme stan, který mezitím stihne uschnout a pokračujeme po žluté turistické značce. Vyšlápneme si malý kopeček na zříceninu hradu Hukvaldy. Vstupné stojí 70 Kč a my se rozhodujeme, že si hrad prohlídneme. Stojí to za to. K snídani vypijeme každý litr Kofoly a sníme kopeček zmrzliny. Po sestupu z hradu nás určitě čeká dobrý oběd v pivovaru Hukvaldy.

Pivovar Hukvaldy se nachází v nedaleké vesničce Dolní Sklenov. Z hradu je to asi 2,3 km bohužel přímo po hlavní silnici pod přímým dohledem pražícího slunce. Zázemí pivovaru Hukvaldy tvoří hospoda U Zastávky, která se také skutečně u autobusové zastávky nalézá. Jedná se o klasickou vesnickou hospodu. Vcházíme dovnitř a z dvou místnosti si vybíráme tu nekuřáckou. Nevypadá to, že by zde měli nějakého číšníka, tak si jdeme dát pivko přímo k výčepu. Překvapivě nám ho zde načepují do vlastních sklenic s logem pivovaru. Na stole jsou vlastní tácky a za výčepem visí dokonce tričko pivovaru, které si mohou hosté zakoupit jako suvenýr.

Jelikož jsme zatím od rána měli k jídlu pouze kopeček zmrzliny, snažíme se objednat si jídlo. Výčepní nám však bohužel udělá čáru přes rozpočet oznámením, že nic k jídlu nemají. Místní štamgast se nás snaží zachránit: „Ty syrečky už nejsou?“ Nejsou. Hospoda je evidentně kompletně vyjedená. K obědu si tedy dáváme pytlík sýrových tyčinek a arašídové křupky. Ty zapíjíme trochu osobitým, ale celkem slušným místním světlým ležákem, na který navážeme polotmavým speciálem.

Dopíjíme, odlepíme se od poněkud upatlaného stolu (neškodilo by, kdyby zde stoly občas umyli) a vyrážíme na další cestu. Shrnuto podtrženo, Hukvaldský pivovar má svoje kouzlo. Leží na cyklistické stezce, takže je zde přes den celkem frmol. Pivovar je rozhodně spíše orientovaný na místní než-li na turisty. Pokud budete někdy projíždět na kole, určitě se zastavte na jedno pivko. S jídlem ale raději nepočítejte.

My pokračujeme dál v cestě po cyklistické a modré turistické značce směr Kopřivnice. Cestou se stavujeme u vodní nádrže Větřkovice, kde ze sebe smyjeme dvoudenní špínu. Nachází se zde totiž stařičké přírodní koupaliště. Člověk si úplně dokáže představit rodinu Homolkových, jak se zde za starých zlatých časů cachtá.

Ve vesničce Větřkovice potkáváme na křižovatce hospodu Katolický dům, ve které zkoušíme štěstí ohledně jídla. Mají zde párky s chlebem. Tak hurá, konečně oběd. Z nabízených piv, kterým opět vévodí hořký Bohudík (Mají tu však také polotmavý speciál z Hukvaldského pivovaru, na ten ale nemáme v tomto vedru příliš chuť.), volíme Kofolu. Dostáváme půllitr Kofoly s vysokou pivní pěnou a k tomu obrovský talíř se třemi párky, křenem, hořčicí a bohatou zeleninovou oblohou. Příjemné překvapení.

Najedení a napití vyrážíme na další cestu do Kopřivnice. Zde se nám podaří šťastně chytnout autobus směr Štramberk, který nám ušetří několik méně příjemných kilometrů přes Kopřivnici. Ve Štramberku si vyšlápneme kratší strmě stoupající uličku lemovanou roztomilými starými domky a dorážíme na náměstí.

Městský pivovar Štramberk nalézáme poměrně snadno. Nachází se přímo na náměstí v historickém domě, který nese na průčelí velký nápis „Městský pivovar“. Před pivovarem je příjemná letní terasa, na které nalézáme místo u jednoho ze stolů. O pivovar je poměrně velký zájem a většina stolů je obsazena. Přichází číšník, pohazuje nám na stůl jídelníček a ihned mizí zpět do dveří restaurace, než si vůbec stihneme objednat cokoliv k pití. Sakra, máme žízeň k padnutí. Naštěstí se mezi stolky pohybuje další číšnice, která zachytí naše zoufalé žíznivé pohledy a doráží nás vysvobodit. Točená Kofola na zahnání žízně se tentokrát nekoná, prý došla už někdy v brzkých odpoledních hodinách. V nápojovém lístku je v nabídce světlý ležák, u kterého stojí, že se jedná o Trubače (místní pivo), či Vojvodu (světlý ležák, který jsme měli v Kozlovicích). Číšnice tvrdí, že na čepu mají pivo z jejich pivovaru. Objednáváme si tedy světlého Trubače. Když si však chceme objednat druhého, vysvětluje nám číšník, že piva ze Štramberského pivovaru došla, a že dnes jsou na čepu pouze piva Kozlovická. V Kozlovickém i Štramberském pivovaru totiž působí stejný sládek, takže Kozlovická piva bývají na čepu i ve Štramberku, kde mají evidentně mnohem nižší výstav a mnohem větší spotřebu piva. Škoda, místní Štramberská piva tedy neochutnáme, ale ta Kozlovická jsou velmi dobrá. Především tmavý Fojt nám velmi chutná a kupujeme si jej ještě PETku na cestu.

Je čas večeře a tak se rozhodneme objednat si něco k jídlu. Moravská bašta se zelím a bramborovými knedlíky a vepřová plec pečená na pivu se šťouchaným bramborem jsou velmi dobrá jídla. Navíc za přijatelné ceny.

Dobře najedení a celkem spokojení (jen ti číšníci by mohli být příjemnější a číšnice lépe informované) a obtížení třemi balíčky štramberských uší (jeden domů, jeden před spaním a jeden k snídani) vyrážíme na Trúbu (která je již bohužel zavřená) a odtud z kopce dolů na železniční stanici Štramberk, kde si kupujeme SONE+ na neděli. Pokračujeme dále do lesů za Štramberkem, kde hledáme vhodné místo k stanování. Nic vhodného však nenalézáme, všude okolo nás jsou kopce a pokud nechceme spát téměř vestoje, musíme hledat někde dál od Štramberka. Nakonec docházíme téměř až v železniční stanici Ženklava, kde se povalíme na Ženklavských loukách a po vypití Fojta usínáme opět za zvuků blížící se bouře.

Zítra nás čeká poslední den našeho putování. Z Radhoště se sesypeme do Zlínského kraje a navštívíme Rožnovský pivovar.