Kounický Melon, nakuřovaný Lucky Bastard, Podleský Mikeš a další nová piva

Tak tu máme tento týden druhé pivní novinky, opravdu se toho před Velikonoci urodilo habaděj. Dnes zde najdete snad všechno – ejly, ležáky, u nás méně tradiční pivní styly, piva výborná i piva nechutná.

Lucky Bastard uvařil speciální várku svého piva Black, s použitím 85% nakuřovaného sladu. Pivo je to výrazně uzené a pražené, s tóny hořké čokolády a kávy, lehce se projevuje i chmel, borově a citrusově. Toho chmelového aroma sice nemá tolik, kolik by člověk od IPA čekal, ale jinak je to výrazné a vyvážené pivo, pije se parádně. Klobouk dolů.

Kounice přišly s třetím Single Hopem v pořadí, do hospod a pivoték se nyní dostává ejl s relativně novým německým chmelem Melon. Sladové pivo s tóny žlutých i vodních melounů, lehce obilné, s tóny grepů a citrónové kůry. Zajímavé, svěží a extrémně čisté pivo. Takhle mají Single Hop ejly vypadat!

V pražském pivovaru Šedivák uvařili první svrchně kvašené pivo. Nese jméno AleGrey, je docela hodně grepové a citrónové, lehce sladové a karamelové. Pije se slušně, jen po ohřátí je celkem kvasnicové. Zkusili jsme po půl roce i desítku, je obilně sladová, chmelově bylinná a peprná, lehce kvasnicová, kapku broskvová. Trochu osobité, ale dobře pitelné pivo. Za těch pár korun nám přijdou piva z Šediváka fajn, ale přeci jen to prostředí zakouřeného pajzlu nás od nějakých častějších návštěv (či nedej bože zvaním sem někoho) celkem odrazuje.

Pivovar Podlesí se tentokráte vrhl na tmavý speciál. Jeho Mikeš je hodně pražený a čokoládový, trochu sladší, kapku nakyslý, pije se dobře. Ale přijde nám, že by to ještě lépe ladilo, kdyby pivo bylo buď méně sladké či méně pražené.

U Bulovky přišli s dalším dílem z cyklu píšeme bláboly o pivu. Jejich velikonoční „bavorský“ Altbier je zvláštní pivo, bylinné s tóny nezralého ovoce. Má trochu drsnější hořkost, pít se celkem dá. Měli jsme většinu Altbierů z Düsseldorfu a okolí, ale tento žádný z nich ani zdaleka nepřipomíná. No, ale mohlo být hůře. Jako třeba s medovou třináctkou, sice relativně příjemně sladová a medová, ale jinak celkem dosti máslová. Dala se ještě přežít. U Bulovky jsou ty rozdíly docela extrémní – někdy je pivo skvělé, jindy se sotva dá dopít.

Potkali jsme další pivo z plzeňského Blahovaru. Jde o dvanáctku Kellerbier, docela nás zajímalo, jak se pivovar s tímto naším oblíbeným pivním stylem popere. Pivo je to opravdu divné, s výraznými máslovými tóny, lehce se objevují i jablka a jogurt. V zásadě úplně nechutné nebylo, ale vůbec se nedalo pít, ani třetinku se nám nepodařilo pokořit. Zkusili jsme znovu i Oatmeal Pale Ale, tentokráte byl o něco lepší, fajn ejlík, slušně se pil. Nu, snad se v budoucnu kvalita produkce Blahovaru trochu ustálí, ideálně doufejme, že spíše na levelu US IPA, než zmíněného tragického Kellerbieru.

V pondělí třicátého jsme se shodou okolností vyskytovali na Ruzyni, tak nás napadlo zaskočit na krátkou návštěvu do blízkého Libockého pivovaru. Na čepu byla obarvená zelená jedenáctka s lákavým názvem Žabinec – bylinné a kořenité pivo, hutnější a méně prokvašené, trochu máslové, průměrně pitelné. Pokus o napodobení Zeleného Starobrna se vcelku vydařil. Patnáctka Amber Ale byla ale příjemná – s výraznými tóny karamelu a toffee, kořenitě chmelová, znát byla i pomerančová kůra. Takový pohodový, slušně hořký, dobře pitelný ejl.

Po dvou loňských tragických návštěvách pivovaru Beznoska jsme se rozhodli mu dát ještě jednu šanci a zkusili několik jeho nových piv. Ze světlého a tmavého Kolouška se stala třináctka, obě piva nás překvapila už svým vzhledem – pěnou s velkými oky, která se během pár chvil rozpadla a nezbylo po ní vůbec nic. Takovouto pšenici jsme opravdu ještě neviděli a zřejmě to nebylo čepováním či špinavým sklem – ostatní piva měla pěnu, ale pšenice ani u ostatních stolů ne. Dle očekávání byla obě piva skoro bez řízu, nepříjemně hutná kvasnicová. Světlý Koloušek nám nechutnal a tmavý na tom byl ještě o trochu hůře. Skoro jako kdyby u Beznosky revolučně přeskočili fázi ležení piva a přešli přímo z kvašení na narážení. B-Ejl s americkými chmely dopadl trošku lépe – slušně ovocný, sladový, jen trochu máslový a nepříliš harmonický. Relativně příjemný překvapením se pak stala výroční čtrnáctka Likvidátor (informace o pojmenovávání bavorských doppelbocků jako ~ator se na Prosek zřejmě nedostala). Slušně chmelené pivo, bylinné a peprné, výrazně sladové i obilné. Ne úplně dokonale harmonické, ale pilo se dobře, fajn pivo. Trošku nám připomnělo některá piva z Vinohradského pivovaru. Nu, jen jedno ze čtyř piv slušné, to si zase na pár měsíců až let dáme od Beznosky pauzu.

Zmíníme i pár nenovinek a piv, co jsme ochutnali znova. V Beergeek Baru jsme dostali na ochutnání část lahvového černého Albrechta z Frýdlantu. Příjemné pivo s tóny karamelu, praženosti a čokolády. Lehce sladší, slušně hořké, velmi dobře pitelné. Trochu jako by šlo o lehčí verzi Pardubického Portera, příjemný kousek, někdy si ho musíme dát čepovaný. Jedenáctka nás už tolik neoslovila, sice příjemně chmelená a hezky obilně sladová, ale ty lehké máslové tóny nás rušily. Sice to nebylo nijak hrozné, ale stejně nám už to české pivní máslíčko malinko leze krkem.

Právě máslíčko hrálo prim v dalším pivu, které zmíníme – v polotmavé třináctce od Bobra ze Zadní Třebaně. Jinak mělo chuť chmelové kořenitosti, karamelu a chlebové kůrky, ještě se i přes slušnou nálož másla dalo dopít. Ochutnali jsme i čepovanou verzi jihlavského Winter Bocku – příjemné pivo, ale trošku více z něj (kdoví proč) čněl alkohol, lahvová verze byla trochu uhlazenější. Po třech letech jsme potkali silnější verzi Merlina od Platana – svatopatrického Merlina Strong. Je výrazně pražený, lehce s tóny sušeného ovoce, ale dosti otravně karamelkový. Pít se v pohodě dal, ale stejně jsme od něj čekali mnohem více. Strahovský Jantar byl tentokráte trošku sladovější, ale stále bezva pivo, jedno z našich nejoblíbenějších. A že je bezva i Matuškův Raptor, to je asi zbytečné vůbec psát.

A na závěr ještě dodáme, že dnes by měla být na Strahově naražena naše oblíbená velikonoční třináctka, na kterou se těšíme celý rok. Snad se letos povede stejně jako v minulých letech a snad nám ji do příštího týdne, kdy na ni chceme zajít, nevypijí.