Dlouho jsme tomu odolávali. Vysoce ceněná piva z belgického trapistického pivovaru ve Westvleterenu jsou zároveň jedna z nejpoptávanějších. Měli jsme několikrát možnost je zakoupit za velmi vysoké ceny, jak u nás, tak v zahraničí. Odvážili jsme se piva zakoupit až při návštěvě Bruselu – kde jinde nakoupit piva levněji než v zemi původu?
Nejlevnější možností, jak zakoupit Westvleteren piva, je přímo na místě v klášteře. Má to ale pár háčků – nejdříve se musí člověk dovolat na speciální telefonní linku (která je samozřejmě kvůli poptávce velmi často obsazená) a piva si zarezervovat, musíte ale udat značku auta, se kterým si bednu piva přijedete vyzvednout. V nabídce bývá jeden druh piva, maximálně je možné si odvézt dvě bedny (48 lahví). Navíc z jednoho telefonu a jednoho auta lze domluvit vyzvednutí piv jen jednou za dva měsíce.
Piva nakoupená v klášteře vycházejí cenově zhruba na 1,30 € za nejslabší a 1,70 € za nejsilnější. Tedy doslova pár kaček. Tato piva ale není oficiálně možné přeprodávat – nicméně s tím si nikdo velkou hlavu nedělá a místní vesele přeprodávají piva dál nadšencům či pivotékám. Další možnost, jak piva zakoupit, je kavárna In de Vrede přímo ve Westvleterenu. Piva tam můžete ochutnat rozlévaná, bývají zde (ale rozhodně ne vždy a ne všechny druhy) na prodej láhve s sebou jako suvenýry, v malém množství, za cenu 3,33 € za láhev.
Pokud se vám kvůli pár pivům nechce jezdit na západ Belgie, dají se občas zakoupit právě v pivotékách – třeba ve zmíněném Bruselu. Ceny ale dále stoupají – jedno pivo vychází zhruba na 10 €. Ve vzdálenějších zemích cena roste, v pivotéce baru Mikkeller & Friends jsme prostředního z Westvleterenů zahlédli za v přepočtu zhruba 450 korun a nejsilnějšího asi o stovku dráž. U nás lze piva občas zakoupit v ceně od nejnižších 300 korun za to slabší (a 400 za nejsilnější), přes ceny kolem 700 korun, po extrémy za tisíc a více. No, není sranda být pivním geekem.
Pivovar ve Westvleterenu vaří tři druhy piv – slabší Blond, silnější „8“ a velmi silnou „12“, která je z nich nejslavnější. My nejdříve vypili Blonda – brzy, po povinném odpočinku v lednici, aby se pivo vyčeřilo. Čerstvé je to opravdu krásné pivo, medově sladové, moc hezky chmelené s tóny bylin, květin a ovoce. Nádherně vyvážené a skvěle pitelné, jedno z nejlepších „slabých“ belgických piv, které jsme kdy měli. Být místní, tak ho za ceny v přepočtu 35 korun za láhev v klášteře pijeme pořád. Při cenách mimo Westvleteren ho doporučujeme spíše jen lidem, kteří se o pivo hodně zajímají.
Dalším pivem je Westvleteren 8, tmavé pivo s 8 % alkoholu. Toho jsme přeci jen nechali uzrát, dle našich zkušeností se většina tmavých a silných belgických piv po pár letech zrání zlepší, někdy je ten rozdíl dosti výrazný. Pivo je to slušně výrazné, karamelové, s tóny sušeného ovoce, převážně švestek. Je též jemně kořeněné se znatelným anýzem a koriandrem, na pozadí lze najít i tóny sherry. Vrstevnaté, chutné a velmi zajímavé pivo s bezva dozníváním.
Westvleterena 12, nekorunovaného krále všech piv, který vévodí řadě pivních žebříčků (třeba tomu na rejtbíru), jsme si schovali nakonec. Aby to nebylo tak jednoduché, porovnali jsme ho se dvěma dalšími uzrálými pivy. Prvním je Abt 12 z pivovaru St. Bernardus, které bývá nejčastěji k Westvleterenu přirováváno (jako stejně dobré, ale dostupnější). Druhým pivem je Trappistes 10 z klášterního pivovaru v Rochefortu, po Westvleterenu druhé nejlépe oceňované trapistické pivo.
St. Bernardus nás trochu zklamal – byl sice i teď moc příjemný, ale oproti čerstvé čepované verzi nijak zásadně hezky neuzrál, skoro nám ta čepovaná přišla lepší, ale těžko s rozestupem dvou let takhle porovnávat. V Rochefortovi měl Westvleteren zdatnějšího soupeře – šlo o moc hezky uzrálé pivo, karamelové, s tóny rozinek, květin i koření a výrazným skvělým dozníváním. Po ohřátí byl velmi skořicový, i když na rozdíl od řady belgických piv je bez přídavku koření. Těžký soupeř, ale Westvleteren ho podle nás ještě o malinko trumfl.
Westvleteren 12 je silák, má úctyhodných 10,2 % alkoholu (po zmíněném Rochefortovi jde o druhé nejsilnější trapistické pivo). Byl karamelový, jak už to u belgických tmavých piv bývá zvykem, jemně kořeněný (ne tak výrazně jako Rochefort), i po uzrání znatelně chmelově květinový a bylinný, s tóny datlí, pomerančové kůry i pečených jablek. Znát jsou i tóny sherry podobně jako u slabší verze 8, doznívání má opravdu dlouhé a skvělé. Vrstevnaté a parádní pivo.
Ale nejlepší, které jsme kdy měli? To nejspíše ne, i když k vrcholu zase tak moc nechybělo. Takže chápeme, že pro řadu lidí je to pivo to nejlepší, které kdy pili, navíc když vezmeme v potaz, za kolik ho lidé často kupují. To by v tom byl čert, aby pivo za tisícovku nebylo nejlepší na světě :)
Ještě podotkneme, že abychom mohli vyřknout definitivní verdikt, zda a nakolik je lepší než jiná piva, bylo by potřeba ho ochutnat vícekrát, z různých várek, různě uzrálého. Toto je prostě jen jeden náš dojem, i když doufáme, že smysl snad nějaký má. Zatím se nám ale za více lahví nechce utrácet, navíc s vidinou, že většina našich peněz jde do kapes překupníkům a klášterní pivovar samotný, který tu krásu stvořil, ze zisku dostane jen nepatrné jednotky procent.
Zásadní otázka na závěr – má smysl se po Westvleterenu shánět? Pokud jste už vypili tisíce piv a zajímá vás to, tak samozřejmě má – zklamáni nejspíše nebudete. Pokud jste jen občasný piják piva či začínající nadšenec, tak se po něm pachtit nemusíte – existuje řada srovnatelně dobrých piv za výrazně nižší ceny – třeba zmíněný Rochefort, či vlastně skoro jakékoliv silnější trapistické pivo, které najdete v policích českých pivoték. Pokud se chcete rozšoupnout a při nějaké speciální příležitosti jednu láhev zkusit, tak bychom doporučili vybrat ono „nejlepší pivo na světě“, verzi 12, má potenciál zaujmout nejvíce lidí.
