Festival minipivovarů na Pražském hradě počtvrté

Tak a je to opět za námi. Další ročník Festivalu minipivovarů na Pražském hradě proběhl tento pátek a sobotu a myslím, že proběhl úspěšně. Alespoň my jsme byli spokojeni a soudě podle ohlasů dalších návštěvníků, jsme nebyli výjimkou. Co říci k festivalu? Těžko přijdeme s něčím novým. Průběh i místo konání festivalu bylo stejné jako v předchozích třech ročnících, několik drobností bylo od minulého ročníku trochu změněno a festival podstoupil poprvé ze celou dobu konání první zkoušku ohněm… tedy pardon, deštěm.

Co se týče změn, tak nám festival opět malinko podražil. Zatímco vstupenka na první dva ročníky stála 300 Kč, na třetí pak 350 Kč, na aktuální ročník si již lidé za vstup do areálu zaplatili 400 Kč. Lístky však bylo poprvé možné zakoupit také v předprodeji přes internet. V takovém případě stály 375 Kč. Myslím, že cena je vzhledem k možnosti neomezené konzumace piv a reprezentativnímu prostředí (které bychom ale upřímně řečeno my, i mnozí další pivní harcovníci, bez problémů oželeli) naprosto přiměřená. Trochu již však nedostačují prostory festivalu. Nacpat 1200 lidí na tak malý prostor, který je vyhrazený festivalu, je poněkud náročné a v pátek zde byla, soudě podle fotografií, skutečně hlava na hlavě a festival co se týče kapacity téměř praskal ve švech.

My jsme si, jako již tradičně, vybrali pro svou návštěvu festivalu sobotu. Je pravda, že minulý rok jsme trochu litovali, že jsme nevyrazili již v pátek. V sobotu totiž byla některá piva vypita. Letos jsme ale měli štěstí. Téměř všechna piva přežila nájezdy žíznivých pátečních davů a počkala na nás i do druhého dne. Některé pivovary se pochlapily a na festival přivezly více soudků nežli povinné dvě padesátky. Vzhledem k tomu, že sudy piva na festival dodávají zdarma a jediný užitek, který z toho mají, je pouze reklama, je těmto štědrým mužům a ženám, kteří nás, sobotní návštěvníky, neochudili o možnost ochutnat jejich pivo, nutné vzdát hold. Letos to byl například pivovar Matuška a tradičně také Strahovský pivovar, který každým rokem srdnatě naráží nové sudy a točí až do uzavření brány festivalu.

Další změnou, kterou jsme nepřivítali s velkým nadšením, bylo posunutí sobotní otvíračky festivalu z tradičních deseti hodin až na dvanáctou hodinu. I když samozřejmě chápeme, že vůči pivovarským, kteří si den předtím užívali po zavření festivalu jistě zaslouženou zábavu nad (doufejme) dobrým pivem, je to milosrdná změna a osm hodin na ochutnávání piv nám bohatě stačilo. Ale po té dopolední pohodě z předchozích ročníků se nám velmi stýskalo.

Před vstupem na festival jsme byli pro jistotu nastoupeni již v půl dvanácté. V pátek se prý totiž ve dvě hodiny v době otevření brány festivalu vytvořila obří fronta, ve které návštěvníci, bez ohledu na to, zda měli koupené vstupenky v předprodeji, čekali přes půl hodiny. Tomu jsme se rozhodně chtěli vyhnout. V sobotu již naštěstí fronta tak dlouhá nebyla a všichni lidé se dostali dovnitř bez dlouhého čekání. Z počátku bylo na festivalu příjemně prázdno, větší davy se začaly tvořit až po třetí hodině. I tak však nebyly davy tak velké jako v pátek, k čemuž přispěla i průtrž mračen, která některé lidi z festivalu v pozdních odpoledních hodinách vyhnala.

Co se týče počasí, to letos pořadatelům příliš nepřálo. Páteční extrémní vedro vystřídalo v sobotu vedro sice trochu menší, ale doplněné drobnými přeháňkami a okolo páté také pořádnou přes půl hodinu trvající průtrží, při které se ukázalo, že jediná místa, kam se lze před provazy vody z nebe schovat, je jeden samostatný stánek pro návštěvníky u vchodu, stánek kryjící malé pódium a pak již pouze stánky zastřešující výčepy pivovarů. Před výčepy se tak vytvořil prakticky neproniknutelný dav více či méně opilých lidí, přes které se dalo dostat se skleničkou k pípě dosti obtížně. Každý návštěvník, který takto v davu uvízl, pil piva, u kterých se mu podařilo zakotvit a festival se tak proměnil z festivalu degustačního na festival chlastací. My jsme raději zůstali venku pod deštníkem a půl hodinky jsme zdatně střízlivěli. Určitě by nebylo na škodu, kdyby organizátoři pro příští ročník vyhradili více stánků pro návštěvníky, aby bylo možné se před deštěm schovat, aniž by měl člověk pocit, že nastoupil do posledního autobusu jedoucího ze Slunce ve skle do centra Plzně. 

Na festivalu jsme stihli ochutnat 43 piv. Vzhledem k tomu, že mnohá z nich jsme ochutnávali poprvé a chtěli jsme si z nich zapsat dojmy, šli jsme si u těch slabších pro přídavek či dva. Kvalita piv nás letos potěšila. Vybírali jsme si především piva, která jsme prozatím neměli možnost ochutnat, často to byla piva z nových pivovarů a naprostá většina těchto novinek nám chutnala. Také pivní sortiment nabízený pivovary na festivalu je rok od roku stále pestřejší a zajímavější. Kromě klasických spodně kvašených piv, mnohé pivovary dovezly různé ejly, stouty, bavorské pšenice či witbiery. Celkový počet přítomných minipivovarů byl letos 69 (na webu bylo inzerováno 78, v katalogu jich bylo uvedeno 71, ale Kvilda a Luční bouda zřejmě někde cestou bouraly na náledí, takže do Prahy nedorazily). 66 minipivovarů bylo českých, 3 minipivovary dorazily ze Slovenska a na festivalu figurovaly jako hosté.

Právě jeden ze slovenských pivovarů nás velmi mile překvapil. Byl to pivovar Lanius, který na festival dorazil s vynikajícím silnějším Irish Stoutem a neméně výbornou belgickou IPA White Wheat Belgian IPA. Dalšími výbornými pivy, které jsme na festivalu ochutnali byla stará dobrá známá pšenice ze Strahova, novinka Zhůřák Saazer Weisse a Šnajdr světlý ležák 11%, kterého jsme bohužel stihli ochutnat pouze dvě skleničky (naštěstí jsme dostali nadmíráky). Mysleli jsme si totiž celou dobu, že se jedná o Vycpanou vydru, kterou si Marley zašel ochutnat až těsně před osmou jakožto dobré pivo na závěr večera. Až v té chvíli se dozvěděl, že se jedná o nové pivo uvařené speciálně pro známé pivovaru. Tragédií ovšem bylo, že to pivo bylo soudě dle námi ochutnaného množství skvělé a ve chvíli, kdy jsme si to uvědomili a chtěli si nechat natočit nášup, zazvonil zvonec, festivalu byl konec a my jsme i přes veškeré škemrání byli odehnáni (několikrát :)) od pípy s prázdnou.

Další velmi vydařená piva, která jsme na festivalu ochutnali byla: tmavý ležák Beeranek 13° Diablo Negro, zajímavě chmelená Zhůřák Fifty-Fifty IPA, svěží, lehká a výborně pitelná osmička Clock Trudi (šli jsme si třikrát), Chotovinský Vienna Spezial Lager 1913, Svatý Norbert Summer Red Ale (letos opět trochu jinak chmelený než minulé roky), sladovější a jemně chmelený Beeranek 11° Světlý, Děčín Černý kormidelník tmavý speciál 13°, Kozlovický Kozlovjan 13° extra hořký březňák, Ikkona One More IPA, Mazák Single Hop Ale Columbus a svěží Joe’s Garage Summer Ale. Fajn byl India Brown Ale ze Zemského akciového pivovaru, Kaltenecker Brokát Dark Lager 13, Hauskrecht Brněnská 11, Zichovec Witbier, Karásek a Stülpner Summer Ale 11°, Pegas Oatmeal Stout, Lobeč Stout, Bedřichova jedenáctka polotmavá, Kolštejn Weizen, Rožnovské pivo Hardegg Red IPA, Kaltenecker Kras Weizen 12° a Flekovský ležák, který nám nicméně tentokrát chutnal trochu méně než dříve.

Myslím, že z výše uvedeného výpisu piv je zřejmé, že na festivalu rozhodně nebyla o chutná piva nouze a jednotlivé minipivovary se snažily dovést piva, která jim udělají dobré jméno. Pravdou je, že mnoho piv, především těch ze zaběhlých a známých pivovarů, jsme neochutnali a ochutnali jsme také několik průměrných piv, která nás ničím nezaujala (nebo nám sice přišla zajímavá, ale nebyla zcela vyladěná a chutná). Překvapivě pouze tři vzorky byly natolik špatné, že jsme je museli vylít do křoví. Jeden z nich jsme ochutnali víceméně na „doporučení“ pátečních návštěvníků, neboť se jednalo o pivo, které celkem dobře známe a za normálních okolností bychom jej neměli potřebu ochutnávat. Každopádně Pegas světlý ležák se stal hnusákem festivalu a nejsme si jistí, co chtěl pivovar dokázat tím, že jej na festivalu minipivovarů dával návštěvníkům ochutnávat. Dobrou reklamu si tím rozhodně neudělal. Další dva vzorky, které šly do křoví nás vzhledem k původu nepřekvapily, Starokladno a Kvasslav rozhodně nepatří k našim oblíbeným pivovarům a domníváme se (bohužel), že v případě těchto dvou pivovarů nešlo o vědomé dodání neprodejného sudu piva na festival, ale že šlo o současnou standardní produkci.

V každém případě jsme si festival opět i přes drobné nedostatky užili. Uvidíme, s jakými změnami přijdou organizátoři do příštího ročníku. Rozšíření prostor festivalu a zajištění většího množství stánků chránících návštěvníky před nečekanou průtrží, či poskytujících stín v případě pražícího slunce, by rozhodně nebylo na škodu.