V pátek a sobotu v Praze proběhl již šestý ročník pivního festivalu na Hradě pořádaný Českomoravským svazem minipivovarů. Letos jsem se poprvé zúčastnil sám, neboť Bludice se ze své služební cesty do Edinburghu vracela až pozdě v sobotu v noci.
I letos vstupné, zahrnující neomezenou konzumaci, trochu podražilo - v předprodeji to bylo 400 korun a na místě 450 (pro srovnání – první ročník stál 300 korun). Zdá se mi, že rok od roku tu přibývá pivních geeků, ale též i cizinců, kteří se sem přicházejí prostě jen opít (přece jen v některých zemích si za cenu vstupného na tento festival nekoupíte ani dvě malá piva). Každopádně lidé jsou to vesměs milí, vstupné zřejmě mnoho podivných existencí odrazuje.
Z hlediska organizace byl festival jako obvykle zvládnut dobře, snad jen těch toalet mohlo být o pár více – na kabinky se občas tvořily fronty a pánské stojany zase na konci festivalu přetékaly, což moc vábné nebylo. Na akci opět nerušila žádná hudba a prostoru ke stání, sezení či opírání se bylo docela dosti. Výčepní zařízení, alespoň co jsem si všiml, nedělala žádné problémy a mýtek na sklo byl dostatek. Ti, kteří se na festival nedostatečně připravili, si mohli zakoupit nějaké to základní jídlo včetně neutralizačních soust.
U vstupu člověk nafasoval katalog s představením jednotlivých pivovarů, jednoduchou kapsičku přes rameno a samozřejmě i festivalovou sklenici. Letos to byla malinká „craft beer“ sklenice od Rastalu a ač vypadala opravdu titěrně, při naplnění až k okraji se do ní vešly dvě deci piva. Z hlediska senzoriky bych řekl, že šlo jasně o nejlepší skleničku, co na Hradě kdy měli (každý rok se sklo mění) – oproti loňským panákům dobrým tak na tuzemák to byl ohromný rozdíl. Silnější a zajímavější piva se z ní pila výborně a slabým ležákům také nijak nevadila. Vypadala křehce, ale ani si nepamatuji, že by se někomu rozbila (krom konce akce, kdy ji pár opilců zřejmě záměrně pustilo na zem).
Co vše jsem stihl ochutnat? I když jsem často fotil a bavil se ze známými, tak se mi povedlo okusil 24 druhů piv – ale také jsem si pro většinu z nich šel dvakrát, občas i třikrát – přece jen u slabých piv si člověk z jedné deci úplně přesný názor neudělá. Pár piv se už stihlo v pátek vypít a další zmizela v sobotu odpoledne, ale i tak tu bylo v nabídce hodně přes sto druhů piv ze zhruba sedmdesáti minipivovarů.
Na začátku jsem se soustředil na pití piv od hostů festivalu – čtyř maďarských pivovarů. Tam totiž hrozilo, že budou brzy vypiti – višňové pivo od pivovaru Szent András padlo už v pátek. Klasické ležáky mne zase tak moc nezaujaly, ale speciály už ano – zajímavý byl vydatně chmelený spodně kvašený silák Illuminátor od pivovaru Kapucinus, chutnala mi i pěkně chmelená IPA Gentle Bastard a jemný Witbier Saison z létajícího pivovaru Horizont. Vloni sice Poláci zabodovali více, ale musím říci, že ani Maďaři nezklamali.
Ze zbylých sedmnácti ochutnaných českých piv zmíním ty nejzajímavější. Ty nejhorší ani pitvat nebudu – jelikož jsem neměl ani teoretickou šanci ochutnat všechna mně neznámá piva, tak jsem se věnoval jen pivům z pivovarů, které vaří většinou dobrá piva. Ač některé kousky nebyly moc povedené, tak jsem nakonec žádné nemusel vylévat.
Nejlepším pivem celého festivalu se pro mě stala Stolen Haze, vařená ve spolupráci Zichovce s létajícím Černým potokou. Původně mělo jít o kalnou New England IPA, ale pivo vyšlo jen lehce zakaleně – což myslím chuti jedině prospělo. Krásně ovocné, svěží a tak akorát hořké pivo, parádně pitelné. Vlastně pokud neberu ohled na vzhled, tak chuťově to na NEIPA sedí dobře. Klobouk dolů.
V těsném závěsu za Stolen Haze se umístila Zhůřákova IPA Hopolish – prostě klasická americká IPA jak má být. Sládkovi Chrisovi Baerwaldtovi se to vaří asi snadno, když je sám Američan :) Každopádně opět nezklamal.
Dále mi zachutnal nový No Idols! Belgian Saison od Clocka – bratříček americky chmeleného U.S. Saisonu – chmelený pro změnu britskými chmely (které se v belgických pivech běžně používají). Svěží, vyvážené pivo, jemně kořeněné, bylinné, s tóny citrusové kůry. Moc fajn saison, který na rozdíl od mnoha českých pokusů opravdu jako saison chutná.
Z ležáků mi nejvíce šmakoval Saaz Special – Zichovecký ležák, chmelený právě chmelem tohoto jména. Chmelově bylinný se zajímavým ovocným šmrncem, pěkně sladový, hezky pitelný.
Docela se vytáhl plzeňský Purkmistr, který čepoval jedno z nejsilnějších piv, navíc dozrávané v dubovém sudu. Dvacítka X Anniversary Barrique, vařená k příležitosti deseti let existence pivovaru, byla aromaticky zajímavá – vanilková, karamelová, s tóny sušených švestek. V chuti byla hodně alkoholová (měla totiž celých deset procent alkoholu), což mně osobně tolik nevadilo, ale pro mnohé pijany to už bylo celkem dosti. Každopádně za mě prima silák.
Zbylá piva už jmenovat nebudu – koho zajímají, může se na ně mrknout klasicky do seznamu ochutnaných piv na akci. Jediné, co mě mrzí, je že jsem nestihl ochutnat žádné ze známých skvělých piv, třeba něco ze Strahova. Holt úděl nás ochutnávačů nových piv.
Celkově se mi na Hradě opět hodně líbilo – pěkné prostředí i skvělá atmosféra jsou základ, a když je k tomu bezva nabídka piv, tak je vyhráno. Už se nemůžu dočkat dalšího ročníku a nových zajímavých piv, která přinese.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Festival minipivovarů na Pražském hradě 2017.
