Bavorsko na kole, den 6, část 1. - Kreuzberg a Roppelt's Keller

sepsala Bludice

12. prosince 2013 v 10:09

Předminulý díl povídání o našem pivním putování po Bavorsku jsme zakončili v „domě“ Dorfkelleru Lieberth. Ráno spokojeně vyspáváme, není kam spěchat. Naším dalším cílem je známý vrch Kreuzberg a jeho slavné Kellery, z nichž první otevírá v jedenáct hodin dopoledne. Ještě v polospánku vnímáme sládka, který se v Dorfkelleru zastaví pro dodávku a odjede kamsi za prací. V době když už jsme vzhůru opět projíždí kolem a jen tak nám přinese k snídani termosku kávy a dvě obložené housky. Prý se cestou do práce zastavil v řeznictví a řekl si, že bychom si také možná něco dali. Nádobí máme jen tak nechat ležet na stole, on se pro něj později staví.

Sníme přinesenou snídani a vyrážíme směr Kreuzberg. Ještě se tedy cestou zastavíme mrknout na Gartenkeller Rittmayer, který se nachází na kopci kousek za vesnicí. Včera jsme jej již bohužel navštívit nestihli. Takto po ránu je samozřejmě ještě zavřený, ale chceme se aspoň juknout, jak vypadá… pro příště. Nachází se na pořádném kopci, pivo tu musí být opravdu za odměnu… akorát my se po výšlapu žádného nedočkáme. Keller vypadá moc pěkně, ač je menší než ten Lieberthův a také o něco méně nóbl.

Na Kreuzberg příliš nespěcháme. Je to odsud co by kamenem dohodil a Kellery otevírají až za tři čtvrtě hodiny. Výšlap nahoru je také celkem náročný. Nahoře se nacházejí 3 Kellery pěkně jeden vedle druhého. Hned první po levé straně je náš cíl – Friedels Keller a zároveň pivovar Am Kreuzberg. Další dva Kellery patří Rittmayerovi a Lieberthovi a v porovnání s Friedels Kellerem jsou mnohem menší. Celkově ale zdejší Kellery musí pojmout slušné množství lidí. Většina návštěvníků může dorazit autem, neboť je přímo na vrcholku kopce vedle poutního kostela velké parkoviště. Večer tu musí být dost rušno. V jedenáct hodin dopolednu je zde naštěstí příjemný klid. Kromě nás zde sedí pouze skupinka německé omladiny, která se zrovna vypotácela z povzdálí stojících stanů. Další návštěvníci se začínají trousit až tak v půl dvanácté.

Friedels Keller má na čepu piva z blízkého pivovaru Friedels a dále piva, která jsou (viz tyto komentáře) uvařená přímo v pivovaru postaveném v restauraci stojící uprostřed Kelleru. V době naší návštěvy je na čepu celkem 8 piv… některá z nich dosti netradiční. Po delším přemýšlení se rozhodneme dát si každý dvě piva. Na začátek volíme dvě lehká piva pro řidiče (limit pro řidiče je zde 0,5 promile). Já volím Pilgentrunk, vydařené sedmi sladové pivo s nižším obsahem alkoholu (3,9%). Jen do dnešního horkého dne trochu moc sladové, hutné a výživné. Marley zkouší Leichtes Roggen s 2,4% alkoholu.

Sympatické je, že piva nám zde točí sám pan majitel Kelleru. Zpočátku je vlastně jediný, kdo se zde stará o hosty, až okolo dvanácté se objevuje i další personál. Piva jsou fajn a zaslouží si k sobě něco dobrého na zub. Z rozsáhlé nabídky lákavě vypadajících domácích koláčů a buchet si vybíráme velmi dobrý jablečný koláč.

Dalším pivem v pořadí je klasický Zwickelbier, dobře pitelné, lehce peprné pivo. Na Liebertha a Witzgala sice nemá, ale pije se dobře. Napůl si pak dáváme místní specialitu – Whiskeybock. Má 9,3% alkoholu, takže je to pořádný silák. Snad nás nesrazí někam do příkopu. Nicméně nešlo mu odolat a ukázalo se, že jsme dobře udělali, když jsme si jej dali. Luxusní usrkávací pivo.

Po dvanácté se již Keller slušně zaplňuje. Trousí se hlavně lidé na oběd. Celkem dost z nich přijíždí na kolech. Obdivujeme hlavně starší cyklisty. Pánové, kterým je tak odhadem sedmdesát svižně doráží na pivo a něco k snědku. To my jsme z výšlapu na kopec ve srovnání s nimi byli mnohem více zničení. Dáváme si ještě na zub výborné domácí Bratwürsty s kyselým zelím a vyrážíme na další cestu.

Čeká nás náročný sestup směr městečko (či spíše vesnička) Stiebarlimbach. Cesta není nijak značená a je to taková strmá lesní pěšinka pro pěší. Na kole se po ní moc jet nedá, tak se alespoň trochu projdeme a vystřízlivíme po Whiskeybocku. Zpočátku nás cesta protáhne kolem Lieberth Kreuzberg Kelleru (Stále zavřený, holt čím lepší pivo, tím horší otvírací doba.) a procházíme i přímo skrz Rittmayer Keller (Tady už to celkem žije.)

Jak jsem již psala, sestup z kopce je náročný a my jdeme navíc naslepo, neb podle informací na oficiálních webových stránkách má mít cíl naší cesty, Roppelt's Keller, otevřeno až od 15:30. Naštěstí máme víc štěstí než rozumu, Keller sice nefunguje v plném provozu, ale dveře k výčepu jsou otevřené a u stolů pod košatými stromy již sedí i několik štamgastů s krýgly naplněnými místním pivem. Za chvilku si svůj kameninových půllitr s Roppelt Kellerbierem držíme také. Pivo je skvělé a v konkurenci luxusních kousků od Witzgala a Liebertha by se rozhodně neztratilo. Výborně pitelné a čerstvé.

Dopíjíme Kellerbier a koukáme, že si jeden z hostů nese pšenici v typickém pšeničném půllitru. Sakra, to musíme ochutnat! Dáváme si tedy ještě pšenici napůl a nutno říci, že i pšenice je vynikající. Jedna z nejlepších, jaké jsme kdy pili. Začínáme se obávat, jak dnešní den přežijeme. Pokud budou všechna piva takto skvělá, skončíme někde v příkopu u cyklostezky.

S postupujícím časem se objevuje více a více lidí (zřejmě je tradicí, že zde v případě krásného počasí otevírají dříve, než v oficiálně uváděných 15:30). Ve dvě hodiny dokonce otevírají i jídelní okýnko a objevuje se cedulka slibující čersté preclíky. Rozhodli jsme se, že jeden musíme ochutnat. A rozhodně nelitujeme, preclík je ještě horký, krásně křupavý na povrchu a měkký uvnitř. Vynikající. Proč takové podniky nejsou u nás?

Trasa naší cesty – den 6

Více fotek najdete na naší facebookové stránce.

SERIÁL BAVORSKO NA KOLE

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…