Pokračujeme závěrečným dílem naší pouti po brněnských pivnicích. Tentokráte překvapivě nebyly nejlepšími pivy ejly či stouty, ale častěji klasické ležáky. Vraťme se tedy k večeru druhého dubna, kdy náš pivní maraton pokračoval.
Cestou z Dřevěného sudu směrem do centra potkáváme Výčep na stojáka, respektive jeho novější pobočku Pekanda. Na čepu nás zde zaujme Znojemská 11%. Trochu se bojíme, jestli nejde o pivo z pivovaru U Šneka, ale obsluha nás ujišťuje, že je to pivo z nedávno otevřeného Znojemské městského pivovaru. Jde o vcelku fajn jedenáctku, sladší a slušně hořkou, s nádechem broskví. Dá se v pohodě pít. Jako druhé pivo volíme Indiána, americkou IPA z létajícího pivovaru Mazaný lišák, vařenou v Radničním pivovaru Jihlava. Pivo je to karamelkové, citrusové, lehce peprné, znát je i trocha másla a zeleninových tónů libečku. Divné a neharmonické pivo, ale ještě se dopít dá. Znatelně lepší než naše první setkání s Lišákem.
Po Pekandě pokračujeme do Zelené kočky – Pivária. Náš nejoblíbenější podnik v Brně to není, obsluha občas bývá nic moc a lehké podmíráky jsou tu skoro standard. Nicméně prostředí je fajn a nabídka piva bývá slušná, navíc ceny za malá piva nejsou nijak hrozné. Zkoušíme tu dvě IPA, první je Molotov od Lucky Bastarda. Karamelové pivo, s tóny tropického i lesního ovoce a vyšší hořkostí. Karamelky lehce přecházejí až do máslových tónů, ale ještě se to dá přežít, celem slušně pitelný ejl. IPA z nového pivovaru Holendr dopadla podobně – karamelová, citrusová, ne úplně čistá, ale dala se.
Po cestě dále potkáváme druhý Výčep na stojáka – Jakubák. Zde nás ale nabídka příliš neuchvátí – zajímavá je tu jen desítka od Holendra, ale kdo ví jaká bude, navíc by ji měli mít v nedaleké Hluché zmiji, kam stejně míříme.
V Hluché zmiji jsme byli dříve jen jednou a příliš nás nezaujala, obsluha byla taková divná, jakoby zhulená. Tentokráte jsme ale měli více štěstí, slečny servírky byly milé a rychlé, hned se tu sedělo příjemněji. Bludice zkouší zmíněnou Holendrovu desítku a musíme říct, že se opravdu povedla. Chmelově kořenitá a peprná, sladší sladovost má vyváženou příjemnou lehce vyšší hořkostí. Čisté, vyvážené a velmi pitelné pivo. Já volím dvanáctku také od Holendra, vařenou speciálně pro Hluchou zmiji. Pivo je to světlejší a zakalenější než desítka, také příjemně chmelené s bylinnými a kořenitými tóny, pije se dobře. Desítka nám chutnala o trochu více, ale i tohle je moc fajn. Už se těšíme, až potkáme Holendrovu klasickou dvanáctku. Po degustaci několika druhů obložených chlebů (byly chutné!) zkoušíme čtrnáctku Pilsner Pale Ale ze slovenského Wywaru. Je svěže ovocná, s tóny citrusů, tropického ovoce i bílých hroznů. Povedený kousek.
Pomalu se připozdívá a my se jedním z posledních denních spojů přesouváme do Líšně, kde jsme ubytováni. Před spaním si ale ještě skočíme na jedno do F. A. Baru Oranžová. Trochu takový rázovitý podnik, ale nabídka piv je tu dobrá a pivo slušně ošetřené. Dalešická nefiltrovaná jedenáctka nám moc nejede, lehce ruší jablečné tóny, ale Matuškův zabiják Hellcat je něco úplně jiného. Ovocná a sladová bomba, příjemně hořká, nebezpečně pitelná. Po tom jsme spali jako zabití.
Na neděli, před naším odjezdem zpět do Prahy, jsme si nechali ještě dva podniky. Prvním je Ochutnávková pivnice, po třech letech fungování je to už taková brněnská stálice. V poslední době sem chodíme raději, možná i proto, že jsme si postupně zvykli na zdejší prostředí a i ta obsluha se nám zdá v poslední době milejší. Každopádně v tomto podniku jde hlavně o dobré pivo – a dobré pivo, respektive výborně ošetřené a načepované, tu rozhodně mají. Po letech jsme si tu dali tmavý speciál od Tambora, byl pěkně vyvážený, opravdu povedený. Zkusili jsme Pirate Loot Light, IPA vařenou pro tuto hospodu v Clockovi. Ani po měsíci a půl se zákal moc nezměnil, takže trochu rušily kvasnice, ale jinak je to pořád fajn pivo. Nejvíce jsme si pochutnali na Prag Inspiration IPA, pivě vařeném ve spolupráci Bad Flash (tedy Zlých časů a Kulového blesku) s bavorským pivovarem Au-Hallertau. Svěží žitná IPA, velmi ovocná, sladová, tak akorát hořká a skvěle pitelná.
Posledním námi navštíveným brněnským podnikem byl pivovar Pegas. Zrovna se zde na čepu objevila novinka Red IPA, takže jsme ji ze zvědavosti skočili okoštovat. Je karamelová, s tóny lesního ovoce a růžových grepů, má vyšší a trochu ostřejší hořkost a skoro žádný říz. Těžko říci proč ten říz chyběl, pivo bylo načepováno najednou za pár sekund. Každopádně pivo neurazilo, vcelku čisté a slušně pitelné.
Celkem jsme za tři dny stihli navštívit patnáct pivně zajímavých brněnských podniků a kolem většiny ostatních jsme alespoň prošli. Pěkně se to tu v poslední době namnožilo – když jsme chodili po Brně před pěti lety, člověk vše zajímavé stihl obejít za jeden večer a ještě měl rezervu. Vlastně když to přepočteme na počet obyvatel, tak je na tom Brno možná i o něco lépe než Praha. Jen tedy ty pivovary jsou tu trochu rozporuplné, na nějaký vyloženě výborný se pořád čeká.
