Festival minipivovarů na Pražském hradě potřetí

Předpokládám, že asi všichni naši čtenáři ví, že se tento víkend konala jedna z nejzajímavějších českých pivních akcí – Festival minipivovarů na Pražském hradě. Však jsme o něm psali již v minulém článku. My jsme na festival opět, stejně jako předminulý i minulý rok, vyrazili v sobotu. Žel patříme k té hrstce lidí, která v pátek musí vytvářet hodnoty a odejít z práce před druhou hodinou zdálo se nám vůči zaměstnavatelům poněkud nekorektní :)

Letos se bohužel ukázalo, že jsme udělali chybu. Účast na festivalu byla dle všeho rekordní a davy pátečních návštěvníků vypily příliš mnoho dobrého piva. Každý pivovar má totiž za úkol dodat na festival dva padesátilitrové sudy, kdy se však tyto sudy vytočí, nikdo neřeší. Výsledkem bylo, že v sobotu již byla některá piva zcela vypitá. Hned při příchodu na festival v deset hodin dopoledne nás uvítala cedule u pivovaru Matuška: „Vyprodáno“. Tak nějak jsme očekávali, že pivo ze samospádového casku od Matušků asi v sobotu neochutnáme, ale že už nebylo žádné jejich pivo, nás poněkud zaskočilo. Dopita byla i Clock American IPA a další piva na čepu v průběhu dne velmi rychle mizela už od časných hodin. Navíc podle organizátorů mělo být na festivalu přítomno 78 pivovarů a co jsme tak zběžně počítali, více než patnáct jich chybělo úplně.

I nabídka piv z přítomných pivovarů nás trochu zklamala. Těch, kteří se chtěli vytáhnout a opravdu přivezli to nejlepší, bylo minimum. Mnohé pivovary se držely při zemi a předpokládám, že především s ohledem na to, že na festival dodávaly sudy zdarma, přivezly ze své produkce raději nějakou levnější klasiku.

Jinak probíhal festival podobně jako v minulých letech, jen cena vstupného se zvýšila na 350 Kč. Co se změnilo, byly degustační skleničky. Křehké štíhlé sklínky tentokrát nahradily shakery ze silnějšího a odolnějšího skla, což bylo fajn. Člověk nemusel být na sklenici tak opatrný a i pivovarským se do nich dle všeho piva točila mnohem snadněji.

I přes velký zájem o festival v sobotu točení piv pěkně odsejpalo a fronty se netvořily. Občas pravda vznikla menší fronta u fontánek na mytí skla, ale ani ta nebyla nijak dlouhá. U toalet to bylo chvílemi náročnější a my holky jsme si zde trochu toho postávání ve frontě užily, obzvláště poté, kdy nějaký dobrák jednu z budek uvnitř vyšperkoval tak, že se tam odvážily jen ty nejsrdnatější z nás. V podvečerních hodinách také dosloužily pisoáry pro pány, takže se zde krátkodobě vytvořila řádně dlouhá fronta. Nakonec pánové vyřešili problém po svém a rozprchli se do Chotkových sadů.

Oblíbenost festivalu nás na jednu stranu těší, na druhou stranu s sebou nese i jistá negativa. O rychle mizících pivech jsem již psala, tím druhým negativem jsou lidi. Ano, na festivalu i letos převažovali ti, kdož se o piva zajímali a promyšleným ochutnáváním se probojovávali do stavu decentní a společensky únosné dobré nálady, objevili se zde však i skupinky především cizinců, kteří festival pojali jako bezva párty, na které se mohli za příjemných 350 Kč pořádně opít. Naštěstí se jednalo spíše o výjimky. Nepříjemní byli kuřáci. Nejspíš jsme měli pouze smůlu, ale nezdálo se, že by někteří jedinci v našem okolí měli v plánu dodržovat zákaz kouření na festivalu. A na rozdíl od minulého roku na dodržování zákazu kouření nejspíš ani nikdo nedohlížel.

Stejně jako v minulých ročnících byli i letos u mnohých pivovarů přítomni sládci osobně, nebo alespoň zasvěcení zaměstnanci pivovaru. Podle fotek z pátečního dne probíhalo dokonce i jakési představování pivovarů na pódiu vedle vstupu na festival. V sobotu jsme si ničeho takového nevšimli a pódium zelo prázdnotou. Ale i tak se člověk mohl dozvědět přímo u výčepu pivovaru nějaké ty zajímavosti. Někdy hrozilo i to, že se toho člověk dozvěděl víc, než chtěl. V tomto směru u nás vyhrává paní sládková, která Marleyovi s naprosto vážnou tváří vyprávěla, jak pašovala z USA chmel v podprsence, ale bohužel už si nepamatuje jeho název, protože si jej sice vyfotila, ale poté někde utopila mobil. Jediné, co si pamatuje, je že v jeho názvu byla 3 A. Tomu se říká pivo s příběhem :) Nicméně, jaký americký chmel je v pivu použit, jsme podle těchto indicií neuhodli.

Co se týče piv, zaměřili jsme se zpočátku na ta, která jsme zatím neměli příležitost ochutnat. Zpravidla se jednalo o piva z novějších pivovarů. Dost jich bylo průměrných, několik odporných a pár vyloženě potěšilo. Občas jsme si ochutnávání zpestřili starými dobrými známými. Z těch nejlepších piv, která se nám podařilo ukořistit, jmenujme Svatý Norbert IPA, Zhůřák Hop Swill, Svatý Norbert pšeničné, Joe's Garage IPA, Hendrych H16 Pale Ale, Glok Dark Strong Ale, Purkmistr tmavý ležák, Rožnovský Rothschild a Vimperk ibiškový ležák. Naopak do kanálu šla Starokladno žIPA, Hukvaldské černobílé medové, Mostecký Kahan Ale, Želiv Salesius a bohužel i Kocour Samuraj. Podrobnější dojmy z některých ochutnaných piv si můžete pročíst zde. Ke konci jsme měli v plánu vrátit se k oblíbeným klasikám a chutným pivům, nicméně, jak jsem již psala, většina z nich došla velmi brzy, takže už jsme jenom tak smutně bloumali a hledali, co si dát dál. Situaci zachraňoval Zhůřák a Strahovští, kteří dle všeho přivezli více než povinných 2 x 50 l (například Strahovským v sobotu poměrně brzy došel Summer Red Ale, ten však okamžitě nahradila nově naražená IPA) a srdnatě točili až do zavíračky. Lehká Světluška od Zhůřáka i pšenice ze Strahova byla ideální piva na závěrečné popíjení.

Celkově jsme měli pocit, že hlavní část festivalu se odehrála již v pátek a sobotu organizátoři pojali jako jakousi dopitnou. I přesto jsme zde strávili moc pěkný den, ochutnali několik velmi dobrých piv a potkali pár známých (převážná většina byla na festivalu už v pátek). Počasí se opět vydařilo na jedničku a celkově se nám koncept festivalu moc líbí, což jsme koneckonců již psali v předchozích článcích několikrát.

Co nás ale tento rok rozmrzelo byla omezená nabídka piv. Princip volného ochutnávání je sice fajn a v předchozích ročnících jsme za něj byli rádi, ale zdá se, že se zvyšující se oblibou festivalu trochu přestává fungovat. Možná by stálo za to do dalších ročníků festivalu nějak zvážit „spravedlivé“ dávkování vzorků tak, aby se dostalo i na ty, kteří nevyrazí na festival hned v pátek. Například na taková piva od Matušky se určitě těšilo mnoho ze sobotních návštěvníků, ale měli smůlu.