V půlce června proběhl na Pražském hradě, na Střelecké cestě pod Letohrádkem královny Anny, již sedmý ročník pivního festivalu pod taktovkou Českomoravského svazu minipivovarů. My samozřejmě byli u toho, tentokráte výjimečně v pátek a ne v sobotu.
Průběh festivalu se od prvního ročníku prakticky nezměnil – zaplatíte vstupné, dostanete skleničku a následně již bez omezení a zdarma degustujete po 0,075litrových dávkách (čti chlastáte jako o život, protože se končí už v osm). Žádná hudba, krom drobností ani žádné jídlo a žádné doprovodné kejkle – tedy krom pravidelných rozhovorů s pivovarskými. Letos se cena vyšplhala až na 475 korun v předprodeji a 500 na místě (pro srovnání – vloni to bylo 400 / 450 a první ročník pouhých 300). Není se ale čemu divit – piva z minipivovarů, minimálně v Praze, zdražují raketovým tempem (za posledních deset let stouply ceny asi o 100 %).
Místo pod Královským letohrádkem je, co se týká prostředí a výhledu, moc fajn – ale zdá se nám, že jej festival trochu přerostl. Lidí je v odpoledních hodinách docela dosti a volného prostoru už tolik ne – ty nejlepší „fleky“ u zdi jsou zabrány pár minut po začátku festivalu. Ani pivovarské stánky se nevejdou ideálně a část z nich končí v úzkém prostoru na konci. Samozřejmě to stále není žádná tragédie, ale úplně pohodový festival si představujeme přeci jen trošku jinak.
Co se organizace týká, tak byl festival zvládnut dobře, podobně jako v dřívějších letech. Jediný vážnější problém, který jsme zaznamenali, byl s pivními výčepy. Skoro se zdá, že jsou po skončení festivalu bez vyčištění uloženy někam do skladu a za rok zase vytaženy. Bývá v nich špína i rez, což možná silnému imperial stoutu vadit nemusí, ale světlý ležák to může snadno skolit. Třeba Matuška měl svůj výčep tak špatný, že musel odjet domů pro sanitační prostředky a dlouho výčep čistit, než mohl po několika hodinách od počátku festivalu vůbec začít čepovat. Neděláme si iluze, že to s vypůjčenými výčepními zařízeními je na jiných akcích lepší (i když pivovary si často vozí vlastní), ale tento festival by si zasloužil lepší péči.
Pivní sklenička se každý rok mění a letos byla fajn – tvarem připomínala anglické a irské „tulipány“ (které používá třeba Guinness), docela bytelná a zároveň i dostatečně široká k očichávání vzorků. Určitě jedna z těch lepších, co tento festival měl. Příjemný byl i konec festivalu – přišlo nám, že letos se festival vyklízel s úderem osmé hodiny o něco pohodověji a mileji než v předchozích letech. A počasí letos vyšlo skoro ideálně – teplo bylo, ale ne úplně přehnané a žádný vítr či déšť nezahrozil – prostě ideální na degustaci lehčích piv, kterých byla na festivalu většina.
Letos se zúčastnilo něco mezi šedesáti a sedmdesáti pivovary – podobně jako v předchozích letech. My od nich ve dvou ochutnali celkem 37 druhů piv (většinu jsme si dali dvakrát, občas i třikrát) – což je přesně stejně jako o dva roky dříve (vloni byla Bludice na služební cestě v zahraničí, takže jsem byl na festivalu jen sám). Kvalita piv byla vesměs dobrá, i když těch opravdu výborných kousků zase tolik nebylo.
Vítězem festivalu se pro nás stala novinka Saison Red Wine Barrel Aged od Zichovce, bratříček dřívějšího White Wine Saisonu. Nádherně vyladěný silák s tóny sladu, medu, červeného vína i nádechem vanilky a muškátového oříšku. Paráda, možná i nejlepší pivo, co jsme kdy na Hradě měli.
Velmi nás potěšili i dva další siláci – imperial stout Černá Emma z Podlesí nám svojí hutností a výraznějším chmelením trochu připomněl bomby od De Molena, druhý imperial stout Black Jack od sokolovského Permona, dozrávaný na whisky dubových hoblinách, nás zase zaujal svými líbivými tóny čokolády, vanilky, kokosu a rozinek. Snad je ještě někde letos potkáme.
Pak tu bylo několik výborných ejlů. Například Session New England IPA s přidanými cukrovinkami Marshmallow od potštejnského Clocka – sladová a ovocná bomba, osvěžující a velmi pitelná. Nebo třeba Mango Hazy od Strahova – New England IPA s přidaným mangem – extra ovocná, vyvážený a velmi chutná. Velmi se povedl i lehký ejl Letní den od dolnobojanovického Mazáka – sladový, citrusový, lehce bylinný a peprný, nádherně pitelný – ten bychom chtěli potkat v létě někde na konci náročného výletu.
Z ležáků nás nejvíce zaujala Vídeňská desítka z Kamenice nad Lipou – vídeňský slad se sice podle nás úplně do parných letních dní nehodí, ale takhle v lehké podobně je to i tak velmi pitelné. Ze zástupců méně obvyklých piv nám zachutnal Sumer Grisette od děčínského Nomáda (který nyní po dlouhých letech létání konečně vaří ve svém) – sladové, jemně kořeněné a ovocné pivo s dobrou pitelností (zaujala nás absence pšeničného sladu – na druhou stranu pivní styl Grisette úplně jasně definovaný není).
Překvapivě nám chutnal eXperiment Ale od Chmelařského institutu a pivovaru U Orloje – ani jeden z nich nás v minulosti moc nenadchl, ale tahle dvanáctka s českými chmely se povedla – sladová, chmelově bylinná, obilná, s nádechem citrusů. Dalším překvapením byl Summer Ale Startér od jabloneckého Volta, který nás v minulosti také většinou neuchvátil. Takhle dobrou devítku není vůbec snadné udělat, je to moc příjemný, hořký, citrusový a lehce pryskyřičný kousek.
Pivovar Podlesí krom výše zmíněného výborného stoutu dovezl i Blonde Ale – hořkou, citrusovou, peprnou i angreštovou dvanáctku s velmi dobrou pitelností. A čest klasických IPA zachránil ostravský Hoppy Dog se svojí Hopium IPA – byla sladová, medová a hodně hořká s výrazně citrusovými a lehce peprnými tóny – hodně fajn pivo.
Ochutnali jsme samozřejmě i další dobré kousky, ale ty se už do článků nevejdou – můžete na ně mrknout v seznamu našich hodnocení na festivalu. Našla se i špatná piva, ale ty tu nebudeme rozmazávat – třeba se na nich částečně podepsaly i vyšší teploty a ne úplně ideální výčepy.
I přes těch pár výtek jsme si festival velmi užili. Je to stále jeden z nejlepších festivalů u nás a řada pivovarů, přestože na něj dodává pivo zadarmo, se zde chce ukázat v dobrém světle a čepuje na něm silná, zajímavá či alespoň sezónní piva. Takže na zdraví a zase za rok :)
Více fotek najdete v naší fotogalerii Festival minipivovarů na Pražském hradě 2018.
