O víkendu bylo počasí přející, takže nás napadlo se trochu projít po pivovarech a hospodách. A jelikož zrovna v Praze a okolí probíhalo několik pivně zajímavých masopustních akcí, bylo o výletu rozhodnuto.
Po poledni jsme se vydali ze Suchdola směrem na Únětice. Vzali jsme to tentokráte kousek podél silnice na Statenice a následně přes skalnaté Kozí hřbety – je to moc fajn procházka, člověk by skoro ani nevěřil, že je pár metrů za Prahou. Po příchodu do Únětic nám ale došlo, že nápad využít pěkné počasí jsme neměli sami – už U Lasíků jsme potkali davy lidí.
U Únětického pivovaru bylo lidu ještě více. S narážením masopustního speciálu se čekalo na příchod únětického masopustního průvodu a jako obvykle narážení doprovodil starosta Únětic zpěvem a hrou na ukulele. Po chvíli strávené v beztvaré frontě před samospádovým soudkem se dostalo i na nás. Samospádový bock byl docela kvasnicový, méně prokvašený, ale zachraňovalo ho moc pěkné chmelení – byl to příjemný silák. Od únětických je velmi sympatické, že místním i fanouškům z okolí takto několikrát do roka svůj speciál zadarmo vyčepují.
Uvažovali jsme, že se v pivovaru i najíme, ale vzhledem k davům jsme se raději rozhodli si dát jen pivo a pokračovat dále. Po pár desítkách minut čekání jsme zkusili desítku i dvanáctku. Byly podobně jako samospádový bock kalnější a kvasnicovější, ale čisté a dobře pitelné. Naštěstí se zdá, že krátké únětické „máslové“ období je už historií.
Na baštu jsme tedy vyrazili do blízké hospůdky U Lasíků. Fronty se zde bohužel navzdory našemu očekávání prodloužily více než na dvojnásobek – lidé holt po obědě v pivovaru vyrazili sem na domácí koláč a kafíčko. No, ani se nedivíme, koláče tu mají parádní. Vystáli jsme si tedy druhou frontu, ke koláčům a zapečeným bramborům jsme si dali kompletní sortiment Únětic – desítku, dvanáctku a masopustní bock. Všechna piva byla výrazně čiřejší než v pivovaru a též nám chutnala o něco více. Ale i zdejší bock by asi malinko delší ležení užil.
Z Únětic jsme se vydali pěšky do Suchdola, nechtělo se nám čekat na autobus a také jsme po cestě mohli trochu vypotit vypitá piva. Do Klášterního pivovaru Strahov jsme dorazili o něco později, než jsme původně plánovali – kolem šesté hodiny. Masopust probíhal na nádvoří pivovaru, takže návštěvníci se s příchodem tmy rozutekli, ale zabijačkové pochutiny ještě zbyly, a byly jako obvykle výborné. Nicméně jsme sem přišli hlavně na pivo – na čep se tu dostal masopustní nakuřovaný porter, který se od loňské verze liší hlavně výměnou chmelů. Pivo opět zrálo na dubových hoblinách máčených ve skotské whisky, je výrazné, pražené, čokoládové, s nádechem kouře a lékořice. Podobně parádní kousek jako v předchozích letech. Zkusili jsme i rok archivované cedrové barleywine, které k příležitosti masopustu na Strahově narazili, je to pořád pomerančová paráda s tóny bylin a krásným dlouhým dozníváním. Strahovská piva prostě nezklamou.
Třetím masopustem, na který jsme vyrazili, byla akce pivovaru Matuška v karlínské restauraci Krystal Bistro. Masopust zde byl ještě v plném proudu a nám se se štěstím podařilo ulovit volný stůl. Matuška pro tuto zdejší masopustní slavnost uvařil speciál Jitrnice – podle parametrů to vypadá na lehce upraveného Kníra. Pivo je to hodně chmelené a hořké, s kořenitými, bylinnými i peprnými tóny a nádechem citrusů. Moc fajn speciál. Zkusili jsme tu i Námořníka, ale ten nám už tolik nejel – byl drsněji chmelený, zemitý s tóny čaje. Asi nejhorší Námořník, co jsme kdy měli. Původně jsme měli v plánu dát si i něco na zub, ale odradily náš vyšší ceny a též i prostředí – přišlo nám to jako Potrefená husa, kde jen místo Staropramene čepují Matušku. Sesterský podnik Mozaika Burger & Co. nám tedy vyhovuje mnohem více.
Sobotní masopust se každopádně vydařil, únětické i strahovské slavnosti můžeme jen doporučit. V Úněticích teď proběhnou vždy po měsíci další tři a předpokládáme, že bez masopustních průvodů budou i o něco klidnější a s menšími frontami. Na odpočinkový sobotní výlet ideální.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Únětický masopust.
