Šroubek, Melantrich, Strahov a Břevnov... čtyři pražské novinky

Dnes přidávám několik poznámek ke čtyřem poměrně novým pivům, která se objevila na území Prahy. První dva zástupci ukazují na nový trend pražských restaurací nechávat si pro sebe vařit speciálně na míru pivo v některém ze spřízněných malých pivovarů. A tak tu máme dvě restaurace přímo na Václaváku, kde si můžete dát originální piva a to prosím navíc za velmi přijatelnou cenu. To jsme museli ozkoušet.

První restaurace, kterou jsme navštívili, byla Staročeská restaurace v Grand hotelu Evropa. Restaurace se nachází v krásných secesních prostorách hotelu, vybavena je však velmi prostě obyčejnými židlemi a stoly stojícími ve velkém prostoru jeden vedle druhého, aby ani kousek místa nepřišel nazmar. V sobotu večer restaurace zeje prázdnotou. Neustále do ní sice proudí ruští turisté, ti však vždy pouze nakouknou a opět odcházejí. Pro nás ideál :) Dáváme si zde Šroubkovu desítku, což je pivo, které přímo pro tuto restauraci vaří v pivovaru MMX. Desítka je to slušná (sice trochu víc karamelková, ale osobně mi to nevadí, možná právě naopak) a mimochodem je to nejlepší pivo, které jsem z tohoto pivovaru zatím pila (ač se zde vkrádá poněkud jízlivá poznámka, že i mezi slepými je jednooký králem). Určitě bych se sem nebála někdy v budoucnu ve všední den zajít na oběd (denní menu zde mají za 88Kč) se Šroubkovou desítkou (ta zde stojí 30Kč, což je na Václavák velmi pěkná cena).

Ze Staročeské restaurace se přesouváme na druhou stranu Václavského náměstí do restaurace v Melantrichu. Na rozdíl od Staročeské restaurace, kde kromě Šroubkovy desítky točí už pouze Budvar, v Melantrichu nabízejí piv hned několik. Výběr není nijak oslnivý, jedná se o pivní klasiky z českých pivovarů a trochu mě jímá i podezření, že výtoč piv zde nebude úplně ideální. V době, kdy jsme v restauraci byli, si turisté dávali spíše víno a různé destiláty. Pivo stálo na stolech málokde. Kromě klasických piv, však také mají na čepu vlastní pivo, které pro ně vaří v Sokolovském pivovaru Permon. Pivo se jmenuje Melantrich a jedná se o tradiční světlý ležák, který dostáváme v pěkném půllitru. Pivo samo nám však moc nejede. Je téměř bez řízu a v chuti je pro mě nepříjemná kořeněně zeleninová hořkost. O návštěvě tohoto podniku si můžete přečíst také na blogu Pivního Filosofa.

Z restaurace v Melantrichu pokračujeme do Klášterního pivovaru Strahov, který je vlastně hlavním cílem našeho pivního výletu. Zamíříme rovnou do pivovaru (ten se nachází nalevo od vchodu a kvůli atmosféře a celkově přátelskému prostředí sem chodíme radši než do restaurace) a na baru si objednáváme novinku Tříkrálový tmavý weizenbock. Vaření tříkrálového weizenbocku (tedy silnější verze piva pšeničného) je na Strahově každoroční tradicí, letos však tuto tradici lehce pozměnili a místo světlejší verze, navařili verzi tmavou. A nutno říci, že se jim velmi vydařila a vznikl nádherně komplexní a vyvážený weizenbock, jehož každý doušek si člověk užívá a vychutnává až do dna k tomu poslednímu a nejlepšímu doušku tmavého pšeničného piva, který se skrývá na dně sklenice. Chlebová kůrka, banány, hřebíček, sušené ovoce a lehce čokoláda, to vše krásně vyvážené, nic z piva nevyčnívá, nic neruší. Tak akorát lehounce kyselé a příjemně lehce nasládlé. Pokud budete mít cestu okolo Strahova, doporučuji zastavit se na jedno. Ani těch 64Kč, které zde za pivo zaplatíte, nebudete litovat.

Ze Strahovského kláštera se přesouváme do kláštera Břevnovského. Konkrétně do Klášterního šenku. Musím se přiznat, že v této restauraci jsem byla poprvé a docela se mi zalíbila. Příjemné prostředí, velký krb, pohodová obsluha a dobrá houbová polévka v chlebu. My jsme sem ale přijeli záměrně za účelem ochutnání Břevnovského Benedikta dvacítky. Na úvod nás trochu zmátlo, že o tomto pivu není nikde žádná informace, ba dokonce ani v nápojovém lístku se nenacházela žádná poznámka o jeho existenci. To, že jej zde vlastně točí, jsme věděli pouze díky existenci stránek beerborec.cz. S Břevnovským klášterním pivovarem Sv. Vojtěch je to totiž trochu komplikované. Tento nový pražský minipivovar měl být otevřený již na začátku října minulého roku, ale došlo prý bohužel na řehtání úředního šimla a otevření bylo z administrativních důvodů pozdrženo. Pivo podle receptur tohoto pivovaru se tedy zatím vaří v Pivovarském domě a v pivovaru Kácov. Břevnovský Benedikt 20° je Imperial Pils, to znamená pivo s výraznou sladovostí (chuťově podobnou plzeňskému ležáku, nikoliv komplexnější sladovosti doppelbocků) a zároveň i vyšším chmelením. Obávám se, že takovýto typ piva se nestane mým oblíbeným pivním stylem. Výrazně sladké, s výraznou alkoholovou linkou, ale zároveň poměrně suchým koncem díky výraznému chmelení. Na můj vkus dosti jednoduché a přímočaré, ale takové prostě taky má být. Zvládnuté je dobře, dobře se i pije a určitě se po něm velmi dobře a snadno opijete :) Rozhodně je tato dvacítka raritka, kterou člověk příliš často neochutná. Cena půllitru je krásných 39Kč.