Prosluněné Slunce ve skle

Naše přípravy na pátý ročník Slunce ve skle byly provázeny střídání prvků očekávání a prvků zklamání. Meteorologická předpověď pro sobotu 22. září byla totiž jako na houpačce. Jeden den meteorologové slibovali déšť, druhý oblačno, které se s postupem času opět změnilo na déšť. V pátek odpoledne nám však svitla naděje, když na nás v předpovědi počasí pro Plzeň vykouklo zpoza několika málo mraků sluníčko. Vypadalo to, že celý den bude polojasno a přeháňky by se měly Plzni zdaleka vyhnout. A tak jsme ráno vyrazili směr Hlavní nádraží vybaveni třetinkami s uchem na pivo, ale bez deštníků proti dešti (U Marleye při rozhodování zda vzít, či nevzít deštník, zvítězil vrozený optimismus, u mě vrozená lenost :)). Počasí vypadalo hrozivě. Po našem příjezdu do Plzně dokonce chvilku pršelo a nad hlavou se nám vznášela temná mračna. Ta se však s postupujícím časem roztrhala a odpoledne po dobu konání festivalu na nás již zasvítilo slunce a proslunilo nám velmi příjemně celý zbytek dne.

Na Hlaváku jsme naskočili do rychlíku mířícího přes Plzeň do Mnichova a z dvou pivních festivalů, které se na této vlakové trase konaly (Slunce ve skle v Plzni a Oktoberfest v Mnichově), jsme vybrali ten bližší našemu srdci i domovu. Na Černickou náves jsme dorazili v půl jedné a s třetinkami v ruce jsme se jali žíznivě prozkoumávat terén (rozuměj zmateně pobíhat mezi stánky podobně, jako dítě na cukrářském veletrhu). Bylo zde mnoho starých dobrých známých firem s osvědčenými a výbornými pivy, ale také mnoho nových pivovarů s jejichž pivy jsme se ještě doposud nesetkali. Moje první volba padla na pivo Hoavien z pivovaru česko-vietnamského přátelství :) To však bohužel na čepu nebylo. Jeho naražení bylo naplánováno až na oficiální začátek festivalu. Vzala jsem tedy zavděk méně exotickým Desaterákem z relativně mladého pivovaru Kvilda. Pivo bylo fajn a splnilo to, co jsem od něj očekávala. Zahnalo prvotní žízeň. Navíc jej kvildští čepovali zatraceně štědře… to byl panečku nadmírák :) Nu, někdy bychom se do tohoto pivovaru také mohli zajet podívat.

Po zbytek dne jsme se motali kolem stánků pivovarů bez jakéhokoliv naplánování. Pravda, původně jsme měli v plánu ochutnat co nejvíce piv z nových pivovarů, ale když jsme zjistili, že i zaběhlé a známé pivovary nasadily na čep nová a zajímavá piva, rozhodli jsme se dávat si prostě piva, která vypadají nejzajímavěji a nejlákavěji.

Z ochutnaných piv byl pro mě jednoznačným vítězem Gypsy Porter z pivovaru Kocour. Díky Maxovi Pivnímu Filosofovi, který se na vaření tohoto skvělého kousku sám podílel, a který nás upozornil, že Kocouři mají tohoto piva pouze třiceti litrový soudek a není tedy dobré s jeho ochutnáním příliš otálet (původně jsme si jeho ochutnání plánovali až na pozdější hodinu… přece jenom to byl dosti silák). Pivko mělo ještě nějakou dobu zrát, ale Kocouři jej ochutnali a usoudili, že můžou poskytnout malou ochutnávku i prostému lidu na festivalu. A ochutnávka to byla velmi úspěšná. Pivo zabodovalo v hlasování návštěvníků festivalu a získalo ocenění pro nejlepší pivo Slunce ve skle.

Další luxusní piva, která jsme na festivalu ochutnali, dorazila až z Anglie. Jednalo se o čtyři kousky z pivovaru Magic Rock, které měl na čepu Mike Cole a jeho Odddog. Zajímavá a vydařená kombinace witbieru s pořádnou náloží amerických chmelů Clown Juice, velmi dobře pitelné APA High Wire, skvělé IPA Cannonball a můj soukromý vítěz v této čtveřici stout Dark Arts. Clown Jouice a Cannonball můžete momentálně ochutnat také na čepu Zubatého psa.

Zkusili jsme i další zahraniční piva. Tentokrát z blízkého Slovenska z pivovaru Sandorf. Tmavý ležák i Red Ale byly celkem fajn, ale nic o čem by člověk psal domů rodičům.

Já jsem na tmavé vlně, kterou jsem zahájila již Gypsy Porterem, pokračovala i nadále a zkusila výborný tmavý porter z Podklášterního pivovaru Třebíč a zajímavý American Stout od Hastrmanů, u jejichž stánku (resp. dodávky) byla mimochodem na festivalu nejspíš nejdelší fronta. A nikoliv kvůli tomu, že by piva pomalu točili, spíše byl o jejich piva takový zájem. Trochu zklamání byl APA od štědrých (také pořádný nadmírák) sympaťáků z pivovaru U Bizona. Nu, špatné pivo to nebylo, vlastně bylo dobře pitelné, ale prostě takový klasický kvasnicemi pořádně naložený český ejl, no. Marley zkusil od Bizonů slušně pitelný Oktoberfest… spodně kvašená piva jim evidentně sluší víc :) Na rozdíl ode mě, lovil Marley spíše v nejistých vodách nových a méně známých pivovárků. Zkusil velmi slušný ležák Houwárek ze Staré školy, výčepní Sokolík ze Zichovce a Svatováclavský speciál od rytíře Lochoty, zachutnal mu Bermudský trojúhelník ze Železné Rudy a nejvíc si pochvaloval vydařený stout Bard z recesního pivovárku U Antéňáka.

S postupujícím večerem a zmatlanými ústy jsme se ještě vrátili k některým klasikám. Padlo několik piv, která si ani všechna nepamatujeme :) Jedním z nich byl i výborný Karel od Nomádů, který se v celkovém hodnocení účastníků umístil na druhém místě. Nutno říci, že ani jedno z námi ochutnaných piv nebylo vyloženě špatné a všechna byla ve velmi dobré kondici.

Pivo si mohli účastníci nechat natočit do kelímků, vlastního skla, či oficiální osminky festivalu, kterou si mohli zakoupit téměř u všech stánků za 50 Kč. My jsme zvolili vlastní třetinky s uchem… lépe se nosí a pivo v nich neteplá tak jako v kelímku. Navíc člověk něco udělá pro životní prostředí, že jo? :) Na druhou stranu jsme se vystavovali nebezpečí, že sklo někde rozflákáme, což se také s postupujícím večerem a zvyšující se hladinou alkoholu v krvi stalo (příště to chce ve vhodnou dobu přejít na kelímky :)). Na mytí skla byla k dispozici jedna přenosná fontánka, u které se překvapivě netvořily fronty. Koneckonců, každý si mohl sklo vymýt také na toaletách pivovaru Purkmistr. Kdo si nepřivezl vlastní sklo a nelákalo jej pití piva z kelímků, či osminky vhodné u ležáků tak maximálně na vykloktání úst, mohl si u mnoha pivovarů zakoupit prodávané sklo od třetinek po půllitry. Prostě ideální situace. Každý návštěvník si mohl vybrat pivní nádobu, která je mu nejbližší.

Prostory festivalu byly rozdělené do tří částí. Většina stánků se nacházela na nádvoří pivovaru Purkmistr, další stánky byly na mnohem prostornější návsi před pivovarem a třetím odděleným prostorem byl dvůr vyhrazený pro hudební produkci, což bylo velmi příjemné, neb jsme si mohli v klidu vychutnat a popovídat nad pivy, aniž bychom museli překřikovat řvoucí hudbu, jak je na mnoha pivních festivalech zvykem, ale zároveň si hudbychtiví návštěvníci mohli poslechnout hudební vystoupení při popíjení piv z malých českých pivovarů.

Zpočátku bylo množství lidí na festivalu nižší, s postupujícím odpolednem začalo však lidí významně přibývat a místy nebylo k hnutí. Bránou mezi návsí a nádvořím se dalo procházet pouze velmi obtížně. Kapacita festivalu zkrátka již praská ve švech a pokud příští rok návštěvníků ještě přibude, bude to slušná tlačenice. Překvapivě, přestože davy ze srdce nenávidíme, tady nám ani příliš nevadily. Sluníčko svítilo a většina lidí byla pozitivně naladěná a příjemná, nikdo nenadával, pokud jsme do něj občas strčili a já jsem ani příliš neprskala, když mi jeden dobrák šťouchnul do třetinky tak šikovně, že jsem si polila půlku nohavice… bohužel zrovna některým z tmavých piv :)

Co se týče stravování návštěvníků, tak to bylo zvládnuto výborně. Hned na úvod jsme si dali u stánku na návsi vznikající bavorskou klobásu a odpoledne objevili u stánku vedle hudebního pódia skvělé halušky. Pravda, příliš chutně nevypadaly, ale byly výborné. Myslím, že jsme se pro ně v průběhu dne vrátili celkem třikrát. Jediným negativem byl nedostatek stolečků, na které by si člověk mohl položit jídlo a pivo. My jsme sice místo vždy v pohodě ukořistili, ale pár stolků navíc by se určitě užilo.

Shrnuto podtrženo, organizátorům se opět podařilo připravit nádherný festival. Pro nás byl zatím ze všech festivalů, kterých jsme se letos zúčastnili, nejvydařenější. K dobrému pocitu samozřejmě přispělo krásné prostředí návsi v Černicích, počasí, které dopadlo na jedničku, příjemný pokec s lidmi, se kterými jsme se potkali a vůbec celkově příjemná a pohodová atmosféra.