Pivníkův průvodce pivní Bratislavou

Předminulý víkend jsme si s Marleyem vyrazili do Bratislavy prozkoumat zdejší pivní krásy (Já jsem si tento průzkum prodloužila ještě o dalších 5 dní strávených na pracovní cestě). Osobně jsem v Bratislavě byla již mnohokrát, ale vždy jsem většinu času strávila na výstavišti Incheba a pobytem na ubytovacích zařízeních v okolí. Tentokrát jsem si poprvé prošla také centrum města a musím říct, že to tam mají bratia moc pěkné. Centrum je sice malinké, ale velmi malebné… tedy až do chvíle, kdy dorazíte k rušnému bulváru mířícímu k slavnému mimozemšťanskému Mostu SNP.

Na území Bratislavy se nachází prozatím pouze 5 restauračních pivovarů, z nichž jeden (Bratislavský Meštiansky) vlastní dvě restaurace. My jsme naši pouť po pivovarech zahájili právě v pobočce Bratislavského Meštianského pivovaru nacházející se na ulici Dunajská. Restauraci tvoří jednopatrová budova obklopená nádhernou prostornou zahradou pod košatými kaštany, na kterou navazuje dětské hřiště se všemi možnými atrakcemi pro drobotinu. Ideální místo, kam bratislavští taťkové mohou vyrazit vyvětrat své potomky. V nabídce mají pouze dvě piva z vlastního pivovaru. Já jsem zvolila tmavý ležák Bratislavský Bubák, který mě zprvu zaskočil svou hořkostí. Ve vůni pěkně kávový, čokoládový, lehce i chmelově kořenitý. Stejně tak v chuti dominují kávové a čokoládové tóny. Chvilku mi trvalo, než jsem si na jeho vysokou hořkost zvykla, ale pak se mi pil velmi dobře. Marley zvolil Bratislavský Ležiak, který mi takto napoprvé příliš nesedl. Ve vůni něco málo síry a v chuti výrazně hořký… dosti osobitý. Ještě si prohlížíme jídelníček, ale ceny jídel se nám příliš nezdají. Na náš vkus jsou dosti vysoké a nezdá se, že by restaurace byla vyhlášená úžasnou kuchyní. Rozhodujeme se tedy odložit jídlo na příští pivovar. Později zjišťujeme, že ceny jídel v bratislavských restauracích jsou obecně dosti vysoké (minimálně vyšší, než na co jsme zvyklí u nás) a Bratislavský miešťanský pivovar v tomto směru zase až tak nevybočuje.

Z restaurace Bratislavského Meštianského pivovaru se přesouváme do pivovaru Staroslovienského. Zvládáme to pěšky, ač procházka to není nijak úchvatná. Vede podél rušné silnice a přes nevábná sídliště. Pivovar samotný se nachází mezi paneláky v budově jakéhosi kulturního centra. Zvenku vypadá poněkud omšele, ale uvnitř je celkem pěkný. Mě osobně nejvíc fascinovala malinká měděná varnička vedle baru, ve které se zrovna vařilo pivo. Číšník bohužel netušil jakou má kapacitu, ale na můj údiv, že mají dost piva pro všechny žíznivé hosty, mi vysvětlil, že se u nich pivo vaří téměř nepřetržitě každý den… to je tedy fuška. Pivovar nabízí dvě piva – světlý ležák dvanáctku a jedenáctku ochucenou smrkovým dřevem. Já si pro začátek dávám jedenáctku, která mě pozitivně překvapí. Velmi dobře pitelné pivo, pro mě tak akorát prokvašené i chmelené. Ideální na zahnání žízně v dnešní parný den… vedro je k padnutí. Rozhodnu se ochutnat i druhé pivo. To už mi však tolik nesedne. Vadí mi především velmi nízký říz, který snižuje pitelnost. Na druhou stranu je pivo chuťově velmi zajímavé lehce šmrncnuté marmeládovými tóny, které pivu přidávají na charakteru. Škoda toho řízu. Prohlížíme jídelníček a zjišťujeme, že zde jsou již pokrmy za celkem přijatelné ceny… pokud se nepletu, tak jídlo zde bylo nejlevnější ze všech bratislavských pivovarů. Nicméně nabídka extrémně velkého množství různých pokrmů v nás budí lehkou nedůvěru. Volíme tedy raději chuťovky k pivu. Lokše plněná bryndzou, smetanou a slaninou mi ale celkem padne do noty i do žaludku. Miluji bryndzu natolik, že téměř jakékoliv jídlo s ní mi prostě chutná.

Přesouváme se do pivovaru Richtár Jakub. Ten jako jediný z Bratislavských pivovarů nemá otevřeno v neděli a v sobotu otevírá až ve čtyři hodiny. Tady evidentně nejsou stavění na nápory turistů. Uvnitř je hospoda trochu tmavá, ale velmi útulná… a když ji projdete, narazíte na pěknou a klidnou zahrádku… Pokud ovšem nebudete mít smůlu jako my a nenarazíte na zahrádce na do krve se hádající opilce :) Pivovar je na bratislavský standard zajímavý i tím, že kromě vlastních piv nabízí na čepu také piva z dalších malých pivovarů. A pokud se nepletu, tak je to vlastně jediná zajímavá hospoda s rotujícími pípami v Bratislavě. Pro nás bohužel výběr z těchto piv nebyl příliš zajímavý. Ne, že by se jednalo o špatná piva, ale byla to piva, která si můžeme dát celkem běžně i u nás a za mnohem nižší cenu. 5 z piv bylo totiž českých (2x Strahov, 1x Kout a 2x Radniční Jihlava) a jedna klasika od Mahr’s Bräu. Marley si z nabízených piv vybírá celkem pitelnou desítku Annu, já volím Jakuba dvanáctku. Z té se bohužel vyklube nejhorší pivo, které jsem v bratislavských pivovárcích ochutnala. Málo prokvašené, sladké a pro mě špatně pitelné. Jako druhé pivo volím tmavý ležák Katku. Ta je již mnohem vydařenější. Pěkně kávová, bez protivné sladkosti a velmi dobře pitelná. Původně jsme měli v plánu se v tomto pivovaru navečeřet, ale nakonec se ukázalo, že v sobotu zde nevaří. V nabídce byly pouze studené chuťovky k pivu. Nicméně dávat si nakládaný hermelín za 3,20 Euro se nám příliš nechtělo.

Večer tedy vyrážíme do restaurace 1. Slovak pub, která nám byla doporučena na Facebooku. Jedná se bohužel a typickou turistickou hospodu. Prostředí přeplácané kýčovitými turistickými serepetičkami, a přitom kdyby se všech těchto blbostí zbavili a vyházeli je do muzea a na smeťák, byla by hospoda s dřevěnou podlahou, trámy a stoly mnohem příjemnější. Z piv je v nabídce Zlatý Bažant světlý ležák a tmavé. Tyto „skvosty“ jsme již dříve ochutnali, ale rozhodli jsme se, že je opět přechutnáme, abychom je měli pěkně zapsané i na Pivnících.cz. Překvapení se nekonalo, piva to byla vyloženě hnusná. Obě sladká a pro nás špatně pitelná. Ceny jídel zde byly ve srovnání s ostatními podniky, které jsme již navštívili, téměř poloviční. Vybrali jsme si halušky a pečené brambory s bryndzou. Nu, žádná sláva. Halušky ušly a pečené brambory byly normální přílohové brambory, na které kdosi kydnul bryndzu. Žádné velké nadšení se zde tedy bohužel nekonalo :)

Druhý den po procházce po starém městě jsme zamířili do Zámockého pivovaru, který se nachází v ulici pod Bratislavským hradem. Je rozpoznatelný hned na první pohled podle proskleného přístavku s měděnou varnou, který se nachází na rohu budovy. Procházíme okolo recepce hotelu, dveře do přístavku s varnou a několika stoly a lavicemi jsou sice otevřené, ale nikdo zde nesedí a jelikož si nejsme jisti, zda sem číšníci z poměrně vzdálené restaurační místnosti chodí, volíme k posezení restauraci. Ta není nijak výrazně útulná, ale je čistá a nekuřácká. V nabídce jsou 4 piva z vlastního pivovaru. Já volím na úvod světlou desítku, která je celkem ucházející, ale na můj vkus sladší a méně prokvašená. Jako druhé pivo si dávám tmavou třináctku. Ta je dobrá, trochu sladší s tóny sušeného ovoce, připomíná mi tmavého Purkmistra. Osobně dávám sice přednost tmavým pivům bez sladkosti a tónů sušeného ovoce, ale toto pivo je dobře pitelné. Ochutnávám od Marleye jeho pšeničné pivo, ale to mě příliš neoslovuje. K jídlu volíme dobrá grilovaná kuřecí křidélka, z jejichž jedné porce se oba nacpeme k prasknutí. Já jsem tento pivovar navštívila ještě jednou v týdnu a nutno říci, že při obou návštěvách byli číšníci příjemní a navíc velmi rychlí. Jen ta piva nejsou úplně můj oblíbený styl.

Ze Zámockého pivovaru pokračujeme přes Slavín odkud je pěkný výhled na Bratislavu a přes Horský park do Patrónského pivovaru. Chvilku nám trvá, než jej na kraji rušné silnice najdeme. Pivovar je obklopený pěknou zahrádkou, která je částečně zastřešená. My raději volíme vnitřek a sedáme si na prosklenou terasu hned vedle prosklené místnosti s varnou. V nabídce jsou standardně dvě piva a navíc jedno pivo, které se v průběhu roku obměňuje. Bohužel se zpravidla jedná a klasický spodně kvašený ochucený ležák. I když v minulosti bylo v nabídce i pivo nakuřované, pšenice a silnější polotmavé speciály. Já pro začátek volím světlý ležák, který je celkem dobře pitelný. Chuťově je velmi vydařený, mě však poněkud ruší příliš vysoký říz… trocha kvedlání s pivem situaci trochu zlepší. Ochutnávám tmavý ležák od Marleye. Přijde mi o něco lepší, než verze, kterou jsme kdysi ochutnali z PETky, ale domů bych o něm nepsala. Na závěr ještě zkouším zázvorový speciál. Opravdu výrazně zázvorové pivo a já bych i věřila, že při jeho výrobě byl využit skutečně zázvor a nikoliv extrakt. Každopádně pivo je na mě zbytečně sladké, takže se velmi rychle přesouvá k Marleyovi, který rád zázvor i v sladkém provedení :) K jídlu si zde dáváme polévku na zahřátí (počasí se totiž oproti sobotě dosti změnilo a my jsme celí promoklí). Já skvělou dýňovou, Marlej vydařenou zelňačku s klobásou. Číšníci jsou zde rychlý a v pohodě. Z tohoto podniku jsme měli opravdu dobrý pocit. Škoda jenom, že se nachází tak daleko z centra Bratislavy.

Na závěr dne po nákupu několika slovenských lahváčů v místním supermarketu vyrážíme ještě do Bratislavského Meštianského pivovaru. Ten se ze všech výše uvedených podniků nachází nejblíže centru a je to na něm poznat. Mnoho návštěvníků zde tvoří cizinci. Navíc je zde v podstatě neustále plno. Já jsem si návštěvu tohoto podniku v týdnu zopakovala ještě několikrát a ani jednou mě zde číšníci nepotěšili. Dvakrát byli sice poměrně příjemní, ale neuvěřitelně pomalí. Poprvé s Marleyem jsme na pivo čekali téměř půl hodiny a další čtvrt hodinu čekali na zaplacení. Při další návštěvě v týdnu s kolegy jsme pro změnu narazili na neuvěřitelně protivnou a neochotnou číšnici. Přitom je tento podnik jinak celkem fajn. Jídla jsou sice dražší, ale celkem dobrá a osobně mi po prvotním ošklíbání se začal chutnat i jejich světlý ležák.

Moje objevování pivní Bratislavy pokračovalo v týdnu nákupem v kavárně Café Luxor. V této kavárně jsou totiž k dostání piva z internetového obchodu Prešporská pivotéka. A nabídka piv je to dosti zajímavá. Některé kousky u nás nejsou běžně k dostání, jiné jsou o něco levnější. Především výběr anglických piv je zajímavý. Nicméně co se týče počtu nabízených piv, tak tato kavárno-pivotéka s našimi pražskými soupeřit nemůže.

Bratislava určitě nepatří k těm nejzajímavějším pivním městům, ale pět bratislavských pivovárků zachraňuje pověst slovenského piva. Ta slovenská průmyslová jsou totiž většinou dosti nepitelná. A pokud se projdete některým ze slovenských měst, brzy zjistíte, že převážná většina restaurací nabízí na čepu především piva česká, ať už je to Plzeň, Budvar, Kozel, Krušovice, ale i Bernard a další menší průmyslové pivovary. Osobně mě trochu mrzí, že v Bratislavě není (nebo o ní nevíme) alespoň jedna hospoda s rotujícími pípami, která by nabízela také piva z malých slovenských pivovarů (jen v hospůdce Richtár Jakub je sem tam nějaké to slovenské pivo na čepu)… ale možná se časem nějaká taková objeví :)