Osm weizenbocků v Pivní rozmanitosti

Musím se přiznat, že až do středečního večera jsem se nikdy neúčastnila žádné organizované pivní degustace. Co se týče pití piva, jsem prostě samouk. Středeční večer jsem tak poprvé strávila na degustaci konané v Pivní rozmanitosti pod vedení Dana Šabíka a věnované tématu weizenbocků. A budu i natolik drzá, že si dovolím další přiznání, totiž to, že weizenbocky jsem nikdy nevyznávala, ba dokonce patřily mezi pivní styly u mě nejméně oblíbené. Pravdou je, že jsem nikdy neměla šanci ochutnat skutečnou špičku z tohoto stylu a čeští zástupci mě příliš nezaujali.

Weizenbock je pivní styl pocházející původně z Bavorska, kde je také velmi populární. Velké množství weizenbocků je vyráběno v pivovarech, které se specializují přímo na vaření pšeničných piv. Jedná se především o piva sezonní určená ke konzumaci v chladném podzimním a zimní období. Kromě weizenbocků se okolo Vánoc objevují ještě silnější weizendoppelbocky. Weizenbocky bývají obecně spíše tmavší barvy, někdy se však mohou objevit i světlejší kousky. Obsah alkoholu se pohybuje přibližně v rozmezí 6 až 10%. První weizenbock byl uvařený pivovarem Schneider v roce 1907 a pod názvem Aventinus je vyráběn dodnes.

Weizenbock je živé pivo, které podléhá mnoha změnám v lahvi, kvasinky zde čile pracují a dále mění nedozrálého mladého piva na pivo vyzrálé a dospělé (Takováto piva jsou v Německu označována na etiketách jako „Original Flaschengärung“.) Proto je nesmírně důležité zvolit ten pravý čas, kdy láhev otevřete a vychutnáte si tak weizenbock v jeho nejlepší kondici. U mladého piva často převažují obilné tóny, naopak u piva, které dozrálo se vytváří celá škála ovocných tónů a je mnohem chutnější a zajímavější. Na druhou stranu je zde ovšem i nebezpečí, že pivo „přezraje“ a ztratí svoji plnost a hutnost… chce to prostě dobrý odhad a šťastnou ruku. Pan Šabík u weizenbocků doporučuje konzumaci těsně před vypršení data spotřeby, v některých případech klidně i později.

Měli jsme možnost ochutnat 8 velmi vydařených vzorků německých weizenbocků. Vše pěkně s odborným a velmi obsáhlým komentářem pana Šabíka, který doplňovali svými postřehy účastníci degustace… Upřímně po čtvrtém vzorku už jsem měla, co dělat, abych stíhala poslouchat, psát i ochutnávat.

Vítězem večera se pro mě stal Kößlarner Weizenbock Keiler s úžasnou vůní i chutí lesního ovoce, banánů a žlutého melounu, krásně plné, zkrátka vynikající pití. Pozitivní dojem z piva je ještě dokreslený půvabnou starou historickou lahví s keramickým uzávěrem.

Velmi mě zaujal Andorfer Weihnachtsbock – zástupce silnějších weizendoppelbocků. Ovocná složka v pivu byla téměř nevýrazná, určitě by potřebovalo ještě ležet v lahvi, ale mě uchvátilo svými čokoládovými a kořeněnými tóny, ve vůni lehčí připáleninkou a dřevitostí. Doma mám schovanou láhev, tak jsem zvědavá, jak bude pivo chutnat po uležení. Obávám se, že se šoupne do mnohem uhlazenějších, ovocných a pro mě nudnějších chutí.

Weissbräu Freilassing Renator Weizen Doppelbock mě zpočátku zaskočit velmi nepříjemnou vůní (jakousi zatuchlinou a myšinou). Pokud se však nechal chvilku vydýchat, začaly se ve vůni objevovat mnohem příjemnější tóny perníčků a ovoce. V chuti bylo velmi dobré kořeněné, perníčkové a s lehčími jablečnými tóny.

Skvělý byl i Gutmann Weizenbock. Ve vůni výrazně banánový, kořeněný (hřebíček) a s tóny žlutého melounu. V chuti byla ovocná složka méně výrazná, pivo ještě potřebuje dozrát. Projevovaly se zde spíše kořeněné tóny. Několik lahví nám také polehává doma a čeká na ten správný okamžik otevření, kdy se ukáže, co v tomto pivu skutečně vězí.

Schalchner Weisser Bock mi příliš nevoněl. Ve vůni se projevovala zpočátku jakási zatuchlina, po jejím vyvanutí se objevily ovocné, ale poněkud umělé žvýkačkové tóny. V chuti bylo ale velmi dobré. Nasládlé, kořeněné, s ovocnými tóny, které lehce doplňovala čokoláda. Taktéž se jednalo o mladé pivo, které má velký potenciál pro další zrání v lahvi.

Simon Schwarze Kuni Dunkler Weizenbock mě překvapil opravdu velmi nepříjemnou vůní. Zpočátku jakási myšina byla následována zemitostí, ovocné tóny se sice v pozadí projevovaly, ale měly nádech jakéhosi saponátu, ve vůni byla výrazná obilná složka. Zato v chuti mi to pivo vynahradilo. Nádherně karamelové, sladší, v pozadí lehce čokoládové tóny a v dochuti výrazně sušené ovoce a hořká čokoláda. Další mladé pivo, které potřebuje dozrát.

Příliš mě neoslovil Graminger Berggeist. Nepříjemný byl především ve vůni tóny spáleniny a zatuchliny. V chuti nebyl špatný – kořeněné tóny, čokoláda, s chutí pražených sladů a čokolády doznívající na jazyku.

Podobně u mě pohořel i Stöttner Weißbierbock. Ve vůni výrazně kvasničný, nakysle ovocné tóny (citrusy, lehce banán) a koření (hřebíček). V chuti výrazně jablečné tóny, nakyslejší, kořeněné a s výraznou alkoholovou linkou.

Degustace absolvována, jsem o něco chytřejší a jako bonus jsem si zamilovala pivní styl, kterému jsem se dříve spíše vyhýbala. Myslím, že středeční večer byl úspěšný. A abych nezapomněla, tak po degustaci weizenbocků jsme si ještě skočili naproti do hotelu Viktor na jeden tmavý speciál z Chýně, který přestože měl weizenbocky laťku nasazenou velmi vysoko, obstál na jedničku.