Nová nadílka piv, Vyškovský lambik a vystřízlivění z Nota Bene

O vyškovském pivě toho už bylo napsáno hodně. Vyškov je jeden z mála českých průmyslových pivovarů, který se pouští do netradičních pivních stylů. My jeho piva máme rádi, točená jsme ochutnali snad všechna. Ale s lahvovými je problém. Speciály jako je například IPA stáčejí do čirých lahví. A ty jsou velmi náchylné k poškození piva světlem, takže po nějaké době v pivě vznikají nelibé takzvaně skunkovité vůně a později i nepříjemné chutě. Ano, čirá láhev vypadá hezky, zákazník uvidí, co v ní je… ale myslím, že by občas mohl marketing ustoupit zdravému rozumu. Ochutnali jsme v láhvi jen Amber IPA a bylo to nedobré. Zato novinka Cross the World Hefeweizen je už v starém dobrém hnědém skle. Zde ale nastal jiný problém. Pivo pravděpodobně před či při lahvování něco napadlo, takže je úplně jiné, než příjemná a uhlazená točená verze. Objevují se výrazně kyselé tóny, svíravé a zemité, směrem do aromat sena a kůže, které známe třeba z lambiců. Není to vyloženě úplně hnusné, dalo by se říct, že trochu i zajímavé, ale samozřejmě komplexnosti a pitelnosti gueuze to nedosahuje :o) A není to problém jedné láhve, i jiní mají podobné zkušenosti. Prostě na lahvích by měli ve Vyškově trošku zapracovat, je škoda, že si tím takový bezva pivovar kazí pověst :-(

O nadšení z Nota Bene jsme tu už psali vícekrát. To, že se na čepu na počátku objevila spíše nedobrá piva z Taschenbergské kvasírny jsme přičítali porodním bolestem. Ale bohužel při posledních návštěvách začínají přibývat i negativní zkušenosti. Obsluha toho o pivech mnoho neví, třeba nedávno Lužického portera tvrdošíjně vydávala za pivo od Kocoura. Chudák Kocour, takový blivajz mu připisovat :) Ovšem minulý týden to stálo za to. Bořík si objednal polotmavou jedenáctku od Chotěboře a hned se začal tvářit poněkud kysele. S Bludicí jsme hned zvědavě k pivu přičichli a byl to opravdu humus. Odporně kyselé, octové a zemité, člověku se z toho zvedal žaludek. A když jsme usrkli, bylo to ještě horší. Řekl bych, že nechutnější pivo jsem snad v životě neměl. Ale co, mohlo to být čerstvě naražené pivo a nikdo si toho ještě nestihl všimnout. Zeptali jsme se tedy výčepního, zda se mu zdá pivo v pořádku a v kondici. Já tedy pokus pokazil a dodal, že pivo se zdá být napadené a zkažené. Výčepní odvětil, že pivo nepije, ale půjde se zeptat majitele. Nu a po jeho návratu jsme se dozvěděli, že majiteli přijde pivo v pohodě a ještě si hezky pomlaskával. Uff. Člověk by prostě od restaurace specializující se na pivo čekal něco jiného. Přitom Nota Bene je bezva koncept, rotující zajímavá piva, originální pivní sklo, pěkný interiér, nově i se zahrádkou…. snad to dají trošku do pořádku.

Raději přejdeme k příjemnějším zážitkům. Czech IPA, kterou ve čtyřech menších různě chmelených várkách dříve představil létající pivovar Nomád se nyní dočkala finální verze. Jmenuje se Karel a je to pořádný silák s 7,6% alkoholu. Pořádně chmelené, aromatické a dobře pitelné pivko. Ani jsme se nedivili, když se na Slunci ve skle umístilo mezi všemi pivy na druhém místě.

I větší pivovary se pokouší vařit zajímavé kousky. Třeba severomoravská Holba přišla s porterem Strong se stupňovitostí 18. Na ochutnávku jsme skočili do Pivovarského klubu. On klub je vůbec fajn podnik. Sice nemá tak pestrou nabídku, jako jiné mnohopípové hospody, ale za ty roky, co tam celkem pravidelně chodíme, jsme nikdy nedostali pivo špatně natočené či v horší kondici. A obsluha vždy o pivech něco ví a případné detailnější informace ochotně zjistí. Ale zpět k Holbě. Nijak špatné pivko, ale člověk by při té síle čekal něco zajímavějšího, ve stylu polských porterů či alespoň toho pardubického. No, mohlo ale být hůř :)

Se silnějším pivem přišel i český gigant Heineken. Svatováclavský doppelbock o síle 21° zase po roce uvařili ve Velkém Březně. Takový cukroušek, velmi sladký, se znatelnou hořkostí a hřejivostí. Ne úplně špatné, ale opravdu slabší ve srovnání s německými bocky, se kterými jsme obcovali celou zimu. Prostě česká klasika, většinou ze silného piva vyjde hůře pitelný slaďák.

U Tří růží uvařili nový kousek, Starobavorské bílé. Taková pohodová bavorská pšenice, citrónová, kořeněná a chlebová. Velmi dobrá a pěkně pitelná, ale na to už jsme si v U Tří růží zvykli. Co zajímavého nám sládek upeče příště?

Do ruky se nám čirou náhodou dostaly dva Milk Stouty. Domácí od kočovného pivovaru Falkon a zámořský z věhlasného pivovaru Left Hand v Coloradu. Milk Stout (nebo taky Cream Stout či Sweet Stout) se od klasických stoutů liší přidáním laktózy. Ta způsobuje zjemnění piva a uhlazení drsnějších chmelových a pražených tónů a též jakožto nezkvasitelná přispívá k vyšší plnosti piva. Falkonův stout nastoupil se slabší pěnou, ale byl pěkně kávový a dobře pitelný, s nějakou tou čokoládou, hořkostí a pražeností navíc. Jen tělo je poněkud prázdnější, trošku vodovější. Celkově spíše připomíná klasický stout… ale je to celkem fajn pivo, koho zajímají nějaké přitroublé stylové příručky. A co americký kousek z Left Hand? Ten byl pořádně plný a zároveň jemný, hezky kávově čokoládový… a úžasně pitelný, tohle pivo bych dokázal pít každý druhý večer.

A na závěr přidám informaci, že ve Strahovském pivovaru dnes narážejí Prohibiční double IPA 19°. A jak známe piva ze Strahova, žádný propadák to asi nebude :) A jestli tam zavítáte, tak nezapomeňte dát i podzimní speciál Antidepressant, který je na čepu od minulého týdne.