Zima a jaro s bocky

Zima je už za námi a po ní se pomalu chýlí ke konci i hlavní sezóna silných bocků. Nám se zdárně podařilo zlikvidovat veškeré zásoby, jelikož bocky je vhodné pít co nejčerstvější. Celkem jsme ochutnali něco kolem 50 druhů bocků a já na následujících řádkách představím ty nejzajímavější. Řada z nich je stále k dostání v pivotékách, takže si můžete hezky zpříjemnit deštivý jarní večer :)

Bock (v překladu kozel, často se objevující i na etiketách) je německý pivní styl spodně kvašených piv, která se vyznačují výraznou sladovostí a  vyšší stupňovitostí i obsahem alkoholu. Původem je z městečka Einbeck v Dolním Sasku, časem se ale rozšířil do dalších krajů, zejména do Bavorska. Detailnější popis historie i jednotlivých stylů najdete v dřívějším článku, v reportu z degustace bocků od Bludice.

Tmavý bock (Dunkles či Dunkler Bock) je nápoj typický především pro období nástupu zimy – Vánoc, svátků a přelomu roku. V barvě bývá tmavší jantarový až temně mahagonový. V chuti a vůni je sladovost doplněna chlebovou kůrkou a lehkými karamelovými tóny či sušeným ovocem, chmel se vyskytuje jen málo či vůbec. Většina námi ochutnaných kousků byla výtečná, ale žádný nám přímo nevyrazil dech. Sněžný kozlík Lahnsteiner Schnee Bock je krásným představitelem tohoto stylu, předpisově a příjemně se v něm snoubí sladovost s chlebovou kůrkou (lze jej stále koupit v Pivkupectví Zlých časů). Viechtacher Bock Dunkel má chlebovou sladovost doplněnu hezkými kávovými a praženými tóny (k dostání je v Pivní rozmanitosti). I v jiných zemích, než v rodném Německu, zkoušejí pivovary výrobu bocků. Příjemně nás překvapil polský Koźlak, krásně plný sušeného ovoce (ale asi by stylové puristy nenadchl; najdete jej v pivní galerii Base Camp). Z domácích zástupců jsme v Jihoměstském pivovaru ochutnali jejich Winter Bock, bylo to dobré pivo, ale vyšší chmelení mu příliš neprospělo (z toho by puristé dostali infarkt :).

Doppelbock (čili dvojitý bock) je silákem pro nejtužší zimu v únoru a březnu. Doppelbocky jsou zpravidla tmavé, s plným tělem, výrazně sladové a sladké, hřejivě alkoholové a často s tóny sušeného ovoce. Po vzoru prvního doppelbocku Salvator většinou končí jména piv koncovkou -ator (Salvator jako jediný můžete nakoupit i u nás v supermarketech, není to špatná volba pro úvod do tohoto stylu). Našimi králi se stali Weihenstephaner Korbinian a Weltenburger Kloster Asam Bock. Prvně jmenovaný si nás získal svojí bezvadnou chutí a dochutí, kde sladovost doplňovala chlebová kůrka a lehké pražené tóny. Asam Bock byl oproti tomu více ovocný (rozinkově), též s odzbrojující příjemně dlouhou dochutí. Je k dostání v řadě pivoték, proto neváhejte a jeden zkuste, stojí za to. Dalších mnoho doppelbocků bylo výtečných, jen jejich výčtem bych popsal několik odstavců :-) Například Schnee Bock netradičně s tóny kávy a čokolády od barona von Peccoz ze zámeckého pivovaru Au-Hallertau (který má mimochodem tuto sobotu 21. dubna prezentaci svých piv ve Zlých časech). Krom klasických tmavých se méně často vyskytuje i doppelbock světlý. Oproti tmavé verzi je většinou doplněn o chmelovou kořenitost. Například Müllerbräu Jahrtausend Bocku se podařilo hezky skloubit výraznou příjemnou sladovost s aromatickou chmelovostí. Čeští zástupci z rodiny doppelbocků zpravidla patří mezi tyto světlejší verze – hezky provedené nám připravil Strahov se svým Vánočním, se slušným Vánočním přišel i Matuška. Na pořádný český tmavý doppelbock si ale ještě budeme muset počkat.

Světlý bock, v originále Helles Bock (či Heller Bock), je jarním pivem pro zahřátí těla i ducha, při čekání na příchod teplého léta. Nazývá se též Maibock či Frühlingsbock (májový či jarní kozlík), ale navzdory tomu je světlý bock často vařen i v jiných obdobích, třeba na podzim. Bývá více chmelený a kořenitý, než ostatní varianty bocků. I přesto je stále základem piva příjemná sladová složka. Nás nejvíce zaujal Klosterbräu Mallersdorf Heller Bock, pivo vařené Františkánskými sestrami v čele s usměvavou sestrou Doris. Velmi jemné a příjemné pivo, sladová sladkost a chmelová hořkost jsou harmonicky propojené. Výborný je též Heller Bock ze St. Georgen Bräu, výrazněji orientovaný do sladové složky. Českým zástupcem na tomto poli je Matuška Winterbock, pivo je to dobré a příjemné, ale i v něm se projevuje častý nešvar českých bocků – příliš výrazná chmelová hořkost a kořenitost.

Jak tomu bývá zvykem u ostatních pivních stylů, i bocky se vyskytují nakuřované. Dan Šabík nelhal, když básnil o doppelbocku Räucherator z pivovaru Hummel Bräu. Výrazné uzené tóny (uzené šunky) se s těmi sladovými doplňují velmi dobře a výsledkem je nezapomenutelný zážitek. Kdo ještě neochutnal, uhánějte do Pivní rozmanitosti a jeden si odneste, dokud jsou :) Eiche Doppelbock z rodiny Schlenkerla vám asi ani představovat nemusím, tato uzená bomba je klasikou, která nikdy nezklame. Bezva je i slabší bratříček Rauchbier Urbock, tmavý uzený bock.

A který bock letos nejvíce zaujal vás? Pochlubte se v komentářích :)