Černokostelecké Vysmolení 2014 - přehlídka piv z minipivovaru Šnajdr

Tuto sobotu proběhl v areálu Černokosteleckého pivovaru třetí ročník pivního festivalu Vysmolení ležáckých sudů. Rozdílný od předchozích ročníků Vysmolení či sesterského Vykulení byl především tím, že zde hlavní roli hrála piva ze zdejšího nově otevřeného minipivovaru, který se nachází v prostorách staré spilky. Takže z našeho pohledu nebylo co řešit, nemohli jsme zde chybět.

Cesta na Vysmolení byla náročná jako obvykle. Autobus z Hájů byl narvaný k prasknutí, měl slušné zpoždění a bylo v něm nedýchatelno. Příště už opravdu musíme zkusit cestovat vlakem do Českého Brodu, sice je to pro nás delší a náročnější, ale asi to bude o poznání pohodlnější.

Do areálu pivovaru jsme dorazili chvíli po poledni. Překvapivě bylo hezky, přestože předpověď hlásila zataženo, déšť a možnost bouřek. Brzy vysvitlo slunce a my měli co dělat, abychom se neupekli a nespálili, meteorology jsme trochu proklínali. Lidí asi i kvůli nepříznivé předpovědi přišlo tak akorát, nebylo třeba se nikde tlačit či čekat velké fronty.

K jídlu bylo na nádvoří k dispozici klasicky vše možné z grilu a udírny, my si z nich zvolili fajn šťavnatou grilovanou vepřovou kýtu. Chvíli jsme uvažovali o tom, že si dáme něco v restauraci, ale nakonec jsme se rozhodli nechat to na někdy jindy, kdy nebude festival a bude klidněji.

O návštěvníky bylo jako obvykle dobře postaráno, nechyběl dětský koutek, stánky se suvenýry a různými drobnostmi či rozličná nejen hudební vystoupení na pódiu. A samozřejmě zde člověk mohl zhlédnout ukázku vysmolování a koulení sudů. Zájemci si též za drobný peníz mohli prohlédnout prostory pivovaru a mrknout se, jak probíhají obnovovací práce. My tam byli na exkurzi před půl rokem na Vykulení a za návštěvu to stojí, můžete se podívat na naše fotky ve Facebookové galerii.

Na čepu zde bylo, pokud správně počítáme, dvanáct různých piv, osm z nich z pivovaru Šnajdr. Vlastně navíc ještě jakési nealko, ale tomu jsme se vyhnuli obloukem. Na následujících řádcích se podělíme o naše dojmy z těchto piv. Koho tohle naše „pitvání piv“ tolik nezajímá, může vesele skočit k poslednímu odstavci :)

Piva jsme se jali pít od nejslabších. Potěšila nás v nabídce nefiltrovaná desítka od Kácova, tu jsme neměli ani nepamatujeme, jestli vůbec někdy. Sladová, lehce obilná, chmelově kořenitá a peprná, ale nebyla úplně dobře vyvážená a rušily v ní lepenkové tóny. Nic moc pivo. Jedenáctka Zelený zajíc z Kynšperka nám ale spravila chuť. Jedná se zřejmě o slabšího brášku Zelené dvanáctky, je chmelený zeleným chmelem Sládek. Ve vůni nijak úžasné, ale chuť to dohnala, pěkně bylinně chmelové pivo s citrusovým nádechem, příjemně sladové a velmi dobře pitelné.

Speciálně pro Vysmolení uvařil dvě piva nový pivovar z Hostomic pod Brdy. Na ta jsme se hodně těšili, neboť jsme nedávno od Hostomic měli výtečnou dvanáctku (minulý týden jsme o ní psali). Jedenáctka Hostomická křížovka byla dosti sladová, chlebová a obilná, chmelově kořenitá, ale její chuť nebyla nijak zvlášť vyvážená, rušil též karamelkový nádech. Takový klasický český osobitý minipivovarský ležák, který si dáme jeden a stačí nám to. Druhým pivem byl tmavý speciál, čepovaný z čerstvě vysmoleného sudu. Díky sudu byl hodně dřevitý, pryskyřičný a švestkový, z piva samotného byly nejvýraznější pražené a karamelové tóny a trocha chmelové kořenitosti. Ladilo to dohromady příjemně, bylo to zajímavé a slušně pitelné pivo, určitě i díky onomu sudu.

No a zbylá piva byla z domovského pivovaru Šnajdr. Nejlehčím byl Smolinec, jedenáctka belgický Witbier, klasicky s koriandrem a pomerančovou kůrou. Měli jsme ho dvakrát – poprvé ze stánku na nádvoří, kde celkem pěnilo a obsluha byla naprosto bezradná a postupně roztáčela mnoho kelímků… my naštěstí s vlastní třetinkou dostali čerstvě „natočené“ pivo, ale i tak mělo nižší říz. Odleželé kapáky z kelímků musely být opravdu labužnické. Pivo samotné bylo tak akorát kořeněné koriandrové, příjemně sladové s pšeničným a obilným nádechem, znát byla též ona pomerančová kůra. Lehce kyselé, hezky osvěžující, všechny složky byly slušně vyvážené. Samozřejmě bylo o něco lepší s vyšším řízem z výčepu v restauraci, i když nás odtud poprvé vyhodili s tím, že pivo zde je pouze pro sedící hosty restaurace. Druhý příjemnější výčepní nám ale ochotně Smolince natočil, stejně tak později ještě jednoho do kelímku na cestu.

Dalším pivem byla polotmavá žitná třináctka Žitovec. Sladová, obilná, žitná, též s tóny žitného chleba a obilných slupek, lehce karamelová, toustová, trochu i pražená a čokoládová. Zajímavá, ale i osobitá divočina, pila se spíše průměrně. Třetí pivo byl višňový Witbier, do kterého byly údajně přidány přímo višně (na rozdíl od běžných českých ochucených piv s extraktem). Podobné Smolincovi, višňová chuť byla příjemná a nevtíravá, pilo se to dobře.

Pak tu byla piva inspirovaná Anglií. Třináctka E.S.B. byla hodně karamelově sladová, chmelově bylinná a zemitá, s tóny pomerančové i citrónové kůry a marmelády. Fajn pivo, jediné, co mu chybělo, byl říz – i u anglického Cask Ale (čepovaného pouze gravitací) je alespoň ten nízký říz nutný. Pak tu byla čtrnáctka ŠPA – Šnajdr Pale Ale, pivo anglického typu. Proč je silnější než E.S.B., které bývá ve světě označením nejsilnější verze anglického Pale Ale, jsme úplně nepochopili. Ale co, důležité je jen to, jak pivo chutná :) Tohle pivo jsme pozorovali v restauraci i venku ve stánku, teklo naprosto bez pěny, nejdříve jsme si mysleli, že čepují nějaký multivitaminový džus. Bylo karamelové, toustové, lehce zemité a ovocné. A bez řízu. Osobité a průměrně pitelné. Posledním „anglickým“ pivem bylo ŠPA točené z vysmoleného sudu. Ochutnali jsme ho ze dvou různých soudků, jednou bylo hodně dřevité a švestkové, hezky karamelové a bylinné, příjemné a dobře pitelné. Z druhého soudku už tak dobré nebylo, méně vyvážené a ne tak zajímavé. Holt co soudek, to unikát.

Na závěr jsme si nechali dva zlaté hřeby, silné tmavé dvacítky. První z nich byl Baltic Porter, který zrál na vanilkových luscích, pokud jsme to pochopili správně, tak též i ve dřevě. Hodně pražené a čokoládové pivo, lehce vanilkové a dřevité. Příjemné a výrazné pivo s moc fajn dozníváním. A pak tu byl stejný Batlic Porter, který zrál v sudu po burgundském Rulandském modrém. U výčepu jsme se někdy kolem půl druhé dozvěděli, že došel, ale zřejmě se někde objevil další sud, protože později odpoledne naštěstí na čepu opět byl. Hodně dřevité a ovocné pivo – zejména se švestkami a rozinkami, mělo tóny hořké čokolády a praženosti. Zajímavé a dobré pivo, ale určitě by nějaké doladění užilo – oproti Vykulenci z minulého roku působilo jako hodně chudý příbuzný. Trošku nás zamrzelo, že letos nebyly k zapůjčení velké „vinné“ sklenice, museli jsme se spokojit s pitím z klasického ležákového skla. Ale pořád lepší, než malé plastové kelímky, do kterých se zde oba baltské Portery čepovaly normálně.

Celkově nám žádné z piv, domácích či hostujících, přímo dech nevyrazilo. Řada z nich byla rozporuplná, ale na druhou stranu jiná zase celkem fajn a u některých bychom klidně celé odpoledne vydrželi – třebas u Smolince, Zajíce či vanilkového Portera. Prostě Vykulení z minulého roku, kdy jsme třeba famózního Vykulence popíjeli až do pozdních večerních hodin, nasadilo pivy laťku příliš vysoko. Ale i tak to byla vydařená akce, za kterou jsme rádi a kterou jsme si hezky užili, příští rok se sem nejspíše zase znovu vrátíme.