Ráno nikam nespěcháme. První podniky, které chceme navštívit, otevírají až od jedenácti. Pomalu se sbalíme, vypijeme pár lahváčů a vyrazíme do Stuttgartu.
Nejdříve mineme průmyslový „pudinkový“ Oetker Group pivovar Stuttgarter Hofbräu. Pivovar nemá poblíž žádnou vlastní hospodu, takže uděláme pár fotek a pokračujeme dál.
Dalším zajímavým bodem, který míjíme, je Dinkelacker-Schwaben Bräu, druhý velký Stuttgartský pivovar. Původně jsme měli v plánu udělat pouze pár fotek a jet dál, ale po prohlédnutí nápojového lístku v na první pohled ne příliš lákavě vypadající pivovarské restauraci usuzujeme, že bychom se zde na jedno pivo mohli stavit. A když už si zde dáváme pivo, objednáme si i oběd z meníčka za překvapivě nízkou cenu 6,90 €. Piva (Dinkelacker CD Kellerbier a Cluss Kellerpils Naturtrüb) jsou celkem ucházející, nic úžasného, ale na průmyslový pivovar ještě slušně pitelná. Meníčko nás zato překvapí svou chutností. Fajn rajská polévka a vynikající hovězí steak s grilovanou zeleninou a bramborami. To bychom si dali líbit častěji.
Pokračujeme dál do centra a do cesty se nám staví první z místních malých restauračních pivovárků – Sophie's Brauhaus. Pro nás cyklisty je poněkud komplikované, že se pivovar nachází v prvním patře budovy a nemá zahrádku. Naštěstí nám místní výčepní ochotně natočí dvě malá piva, která si můžeme odnést dolů a vypít u stolku sousední kebabárny. Piva nejsou špatná. Obě (Pale Ale a Helles) se pijí dobře.
Naše další kroky směřují do pravděpodobně nejmenšího Stuttgartského pivovárku – Cast Brauerei. Ten by měl mít podle webových stránek zavřeno, ale ukáže se, že místní mladý sládek je v pivovaru a zrovna vaří pivo. Ochotně nám prodá své Pale Ale a dokonce nám jej nalije do vlastních logovaných sklenic. Vypijeme si ho u stolku přímo v pivovaru, který je opravdu mrňavý. Místní piva jsou zřejmě k sehnání pouze v lahvích a podle ohlasu se velmi rychle vyprodají. Máme tedy štěstí. A pivo samo je velmi dobře pitelné, čisté a pěkně chmelené.
Další pivovar, do kterého zamíříme, je Calwer Eck. Cestou k němu se ale zastavíme ještě v obchodě Riedmüller Craft Beer. Mají zde zajímavou nabídku piv z malých německých pivovárků. Všechna piva jsou v lahvích a před obchodem v pasáži je malé posezení. Neodoláme a koupíme si jeden Heusbacher Knock-Out, výborný Baltic Porter, který vypijeme přímo před obchodem. Pan domácí nám k němu ochotně poskytne skleničku. Pozn. Na konci roku 2017 Riedmüller Craft Beer v centru města ukončil svoji činnost.
Poté se již přesouváme do pivovaru Calwer Eck. I tento pivovar se podobně jako Sophie's, nachází v prvním patře budovy. Naštěstí má ale dole na pěší zóně malou zahrádku, která však zeje prázdnotou. Pro pivo (Pale Ale a nefiltrovaný Pils) si zajdeme nahoru a trochu z něj vypijeme na zahrádce. Něčím tak hnusným se trápit nehodláme – zbytek necháváme na stole a zbaběle prcháme. Sem se rozhodně vracet nechceme.
Naší poslední zastávkou v centru města je pivovar Brauhaus Schönbuch. Moderní pivovar v moderní budově se zahrádkou na betonu. Ale nesedí se tady zase tak špatně. Dáváme si Helles a Naturtrüb. Piva to jsou fajn a dobře se pijí. Rozhodně jsme si zde napravili chuť po Calwer Eckovi.
Ve Stuttgartu se nachází i několik zajímavých craftových barů, ty však otevírají až později k večeru, proto zamíříme bez dalších zastávek ven z města. Cesta to je náročná. Ve Stuttgartu je sice celkem dobrá cyklistická infrastruktura a cyklistů jezdí po městě mnoho (ač město je podobně kopcovité jako Praha), ale momentálně je velká část centra rozkopaná, takže vymotat se ven je pro nás docela zapeklitý úkol. Nakonec se nám ale zadaří a dorážíme do pivovaru Wichtel Hausbrauerei ve Feurbachu.
Pivovar Wichtel se nachází v modernější cihlové budově, má celkem pěknou zahrádku a nedobrá piva. Pravda, pšenice se celkem pít dá, ale Pils je vyloženě hnusný. Necháme ho většinu stát na stole a rychle prcháme. Nadobro opouštíme Stuttgart a přes decentní kopečky zamíříme do Leonbergu.
V Leonbergu hned vedle vlakového nádraží ve staré nádražní budově se nachází pivovar Sacher. V době našeho příjezdu je venkovní terasa pivovaru narvaná k prasknutí, ale dvě místa se nám ukořistit podaří. Dáváme si pouze dvě malá piva v naivní představě, že naše návštěva zde bude rychlá a stihneme ještě další pivovar. Obsluha je ale jiného názoru a tak na naše dvě malá piva čekáme nekonečně dlouho. Aspoň, že chuťově jsou piva celkem pitelná. Pils je dobrý, jen polotmavá pšenice je plná kvasnic a pije se průměrně. Chutně vypadají jídla, která cestují k okolním stolům, ale vzhledem k pomalosti místní obsluhy bychom na jídlo čekali nejspíš do půlnoci. A tak po dalším dlouhém čekání raději zaplatíme a vyrazíme dál na cestu. Ta je však náročnější, než jsme čekali. Kopce se kupí jeden za druhým, až nakonec naši snahu stihnout pivovarskou hospodu pivovaru Adler Bräu ve Wiernsheimu, která by měla mít otevřeno do 22 hodin, vzdáváme a stavíme si stan na svažité louce kousek před Wiernsheimem.
Pozn. Zápisky se týkají cyklovýletu z léta 2016… ano, tak dlouho jsem se dokopávala k tomu, abych papírové zápisky přepsala a zveřejnila je na webu :) Může se tedy stát, že některé informace již nejsou aktuální.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Bádensko-Württembersko a Hesensko na kole - den 5.
