Ráno vyrážíme z Aschaffenburgu po deváté hodině. Míříme vlakem do Würzburgu. Z Aschaffenburgu jede přímý osobák a cesta nám zabere něco málo přes hodinu. Využíváme ji k tomu, abychom ochutnali dva jabčáky, které jsme včera zakoupili v obchůdku Kelterei Jörg Stier.
Z Würzburgského nádraží zamíříme na druhou stranu Mohanu. Zajedeme se podívat k malému Brauhaus Würzburg, který je však dle očekávání zavřený. Tento pivovar má pro nás ne úplně ideální otevírací dobu. Otevírá vždy až po osmé hodině večer a to ještě pouze některé dny v týdnu. Těžko říci, jestli se nám ho někdy v budoucnu podaří navštívit.
Druhý Würzburský pivovar je již výrazně větší. Würzburger Hofbräu sídlí nahoře na kopci nad Mohanem a hned vedle tohoto většího průmyslového pivovaru se nachází také jeho Keller. Přijíždíme sem chvíli po jedenácté a jsme jedni z mála hostů. Do oběda je přece jenom ještě spousta času. Keller je moc pěkný, zabírá poměrně rozlehlý prostor na vrcholku kopce se stoly ve stínu mnoha stromů. Navíc je rozšířený i o restauraci, ve které lze přečkat případnou nepřízeň počasí. Z místních piv zde mají na čepu dobře pitelný Pils s lehce máslovým nádechem a svěží dobře pitelnou pšenici. Dáváme si samozřejmě obě piva. Dodatečně si však všimneme, že je na čepu také sezónní Festbier. Do odjezdu dalšího vlaku nám sice mnoho času nezbývá, ale rozhodneme se, že musíme ochutnat i toto pivo. Místní číšník je však velmi rychlý a tak zvládáme Festbier objednat, zaplatit a následně již svým vlastním přičiněním i vypít v rekordním čase. Festbier je to chutný, sladovější, jen hořkost by mohl mít trochu méně ostrou. Každopádně se pije dobře a snadno. Po dvaceti minutách Keller opouštíme. Sedělo se tu velmi příjemně, ale my musíme jet dál.
Sjedeme dolů z kopce, přejedeme Mohan a na nádražím nasedáme do osobního vlaku směr Norimberk. Z vlaku vystupujeme po čtvrt hodině jízdy uprostřed ničeho na zastávce Buchbrunn-Mainstockheim. Odtud je to kousek do malého pivovárku Albertshöfer Sternbräu. Stačí opět sjet lehčí kopec dolů k Mohanu a překročit řeku na druhou stranu. Problém je v tom, že jsme si při plánování nevšili, že zde přes Mohan není most, ale přívoz. Vzhledem k tomu, že zmíněný pivovar na pouze prodává lahváče, pokračuje Marley přívozem na druhou stranu řeky sám a já zůstávám na místě s koly. Cena za převezení z jednoho břehu na druhý je 0,70 €. Tam a zpět tedy 1,40 € k lahváči zakoupenému v pivovaru navíc. Pivovar má naštěstí otevřeno, takže se Marley vrací zpět s jednou pro nás nyní velmi vzácnou lahví. Snad za to bude stát.
Do odjezdu vlaku nám zbývá ještě čtvrt hodiny a kousek od přívozu je pěkné rychlé občerstvení Roadhouse Biergarten. Zastavíme se tady na jeden rychlý půllitr Oechsner Pilsener. Hezky chmelené a dobře pitelné pivo.
Poté již zamíříme zpět na vlakovou stanici. Náš vlak však v očekávaný čas nejede a dlouho netušíme, kde se zdržel. Nakonec se z hlášení dozvídáme, že byl zrušen. Víc informací se nám nedostane. Začínáme být poněkud nervozní. O půl hodiny později nasedáme do dalšího vlaku, který jede naším směrem, ten však jede pouze jednu stanici do Kitzingenu. Alespoň se od průvodčího dozvídáme důvod problémů na trati. Prý někdo skočil pod vlak. Bohužel se však již nedozvídáme, kdy a zda vůbec pojede další vlak do Norimberku. Zůstáváme lapení na nádraží v Kitzingenu a vzhledem k tomu, že se, na rozdíl od Buchbrunn-Mainstockheimu, jedná o větší nádraží s přepážkami, dostává se nám informací od paní v okýnku, že další vlak ve 13:57 by již do Norimberka jet měl. Nezbývá nám nic jiného nežli jí věřit. Alespoň si tedy k čekání otevřeme vzácnou lahev z pivovaru Albertshöfer. Albertshöfer Sternbräu MainPils je chutné pivo, pěkně chmelené, ale bohužel také trochu máslové.
Slibovaný vlak ve 13:57 nám již naštěstí přijede. Spoj z Norimberku do Prahy bychom sice stihli ještě dalším vlakem, ale i tak jsme začínali být hodně nervozní. Nakonec se na nás ale štěstí usmálo a chvilku před třetí hodinou vystupujeme na nádraží v Norimberku. Máme tedy hodinu a půl rezervu na nákup piv a případnou zastávku na nějaké to čepované pivo. Vzhledem k časové tísni tentokrát vynecháváme nákup v našem oblíbeném Landsbierparadies a rovnou zamíříme do centra Norimberku. Tentokrát nakoupíme piva v dražší pivotéce Die Bierothek, kde ale na druhou stranu člověk může narazit na vzácnější piva nejenom z Německa, ale také za zahraničí.
S čepovanými německými pivy se rozloučíme v posledním podniku, který na svém výletě navštívíme. Je to příjemná malá hospůdka uhnízděná přímo pod Norimberskými hradbami – Wanderer Bieramt. Na čepu mívají vždy dvě piva (většinou světlé a tmavé) zpravidla z franských pivovarů. Tentokrát zde narážíme na trochu máslovější Helles od Friedmanna a velmi dobře pitelný Dunkel z Hersbrucku. Důstojné rozloučení s naším cyklovýletem po Bádensko-Württembersku, Hesensku a krátce i Bavorsku.
Z Norimberku již zamíříme domů. Vlak nás odveze přímo do Chebu, kde rovnou přesedáme na poslední přímý vlak směr Praha v 18:34. Naštěstí náš vlak z Norimberku neměl zpoždění, takže zbytek cesty probíhá hladce a v pohodě.
Pozn. Zápisky se týkají cyklovýletu z léta 2016… ano, tak dlouho jsem se dokopávala k tomu, abych papírové zápisky přepsala a zveřejnila je na webu :) Může se tedy stát, že některé informace již nejsou aktuální.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Bádensko-Württembersko a Hesensko na kole - den 12.
