Páté Středočeské Pivní slavnosti Velká Dobrá

Marley

13. května 2016 v 18:36

Minulou sobotu na letišti u Velké Dobré proběhl pátý ročník festivalu Středočeské Pivní slavnosti. Na náš vkus sice akce vypadala celkem masově, ale sobotu jsme měli volnou, bylo pěkně a na akci jezdila kyvadlová doprava… takže jsme se zašli podívat, jestli to za něco stojí.

Už při příjezdu kyvadlovým autobusem z Hostivic nás překvapila ohromná plocha, vyhrazená pro festival. Stánky se táhly široko daleko, po okrajích travnaté plochy, uprostřed jeden větší stan s lavičkami pro návštěvníky a za ním velké festivalové pódium. A i když se na počátku podivně pustý prostor k večeru trochu zaplnil, místa tu byla i potom dost, pro jistotu si zřejmě nechali slušnou rezervu. Jen toho stínu v rozpáleném slunečním dni bylo proklatě málo – ale chápeme, že pořídit stany pro tisíce lidí by snadné nebylo.

Stánky s pivy, jídly a suvenýry byly náhodně promíchané bez jakéhokoliv systému. Takže doběhnout si pro pivo z nějakého konkrétního pivovaru nebylo úplně snadné – navíc za předpokladu, že člověk nezapomněl, kde má pivovar vlastně stánek. Jídlo byla taková lidová klasika – langoše, klobásy, kuřata… více nás z nabídky zaujaly jen domácí brambůrky a grilované kýty a oštěpky. Ke Krušovicím asi oukej nabídka, ale od rozmanitého pivního festivalu by člověk čekal trochu více.

Pivovarů se na festivalu sešlo, pokud správně počítáme, čtyřiadvacet, každý z nich měl v nabídce dvě až čtyři čepovaná piva – jen skupina Lobkowicz měla těch piv trochu více. Na své si přišli i pijáci velkých značek – krom zmíněných Krušovic mohli lidé u stánků s jídlem potkat třeba Staropramen nebo Svijany. Tedy opravdu široká nabídka.

Čepovalo se prakticky jen do plastových kelímků. Žádný kontejner na plasty k dispozici nebyl, ale (ne)slušná část lidí se ani ke směsnému odpadu neobtěžovala dojít, prázdné kelímky končily prostě na trávníku. K večeru už jimi byla poseta celá louka, u pódia se jimi člověk musel prakticky brodit. Sklo zde příliš podporováno nebylo – sice vám do něj načepovali, ale pokud si člověk nepřinesl vlastní, mohl si jej koupit jen od pár pivovarů, za cenu většinou přesahující sto korun.

Hudební produkce byla tak trochu pro masy, podobně jako vše ostatní. Něco se poslouchat dalo, u „bavičů“ člověk utíkal od pódia co nejdále, aby mu nevytekl mozek ušima, nás potěšil snad jen závěrečný Žlutý pes. Na vše zmíněné, včetně kyvadlové dopravy, přispěl pořadatel festivalu, Středočeský kraj, obnosem 1,5 milionu korun (nicméně za dob Davida Ratha to bylo ještě o milion více). Část financí vlastně ještě spokl na kraji schovaný VIP stan s rautem pro vystupující a představitele kraje. V loňských letech se účast pohybovala mezi šesti a osmi tisíci lidmi, tedy na osobu by to mohlo vycházet zhruba na dvě stovky. Těžko říct, kolik lidí by sem za takové vstupné zašlo, my určitě ne.

Co všechno jsme na festivalu ochutnali? Prakticky všechny pivovary, až na novou Továrnu ze Slaného, jsme důvěrně znali, takže jsme si v poklidu mohli zkusit nová piva a ta, která jsme dlouho neměli. Vezmeme to postupně od ležáků po „svrchňáky“.

Mezi spodně kvašenými pivy byla dobře pitelná desítka z Poddžbánského pivovaru v Mutějovicích, zvláštní a průměrně pitelný byl Medvěd z Vídně od mělnického Němého Medvěda. Příjemně nás potěšila zmíněná Továrna – světlý ležák Kruták byl moc hezky vyladěný a pěkně chmelený, tmavý Salzberg zase zajímavý a velmi dobře pitelný.

Ze silnějších ležáků jsme zkusili Magora ze Zichovce, vcelku se dal, a porter Plešivecký čert od Viléma z Jinců, příjemnou tmavou šestnáctku. Po roce jsme dali šanci Starokladnu, ale byla to velká chyba – Spitfire IPL byla odporná hrůza, plná zeleniny, nahnilého ovoce, hub, plísňového sýra i medicinálních tónů. Suverénně nejhorší pivo festivalu.

I nějaké ty pšenice se našly – vcelku pitelný Gari z dolnobřežanského Olivovaru a podivné české hnědé od Vítka z Prčice, těžko pitelné pivo plné vad. Nejvíce nás potěšil tmavý Weizenbock z Továrny, sice kořeněnější než bývá zvykem, ale čistý a zajímavý.

Ejly se tentokráte příliš nepředvedly. Májový Maják belgického střihu z Vysokého Chlumce nás moc nezaujal, ale byl pitelný a bez vad. Ušla jedenáctka Ale s českými chmely od Viléma, zbrusu nový Amber Ale od zadnotřebaňského Bobra byl divný, kvasnicovější a nepříliš čistý. Podivný byl i York Ale z Olivova pivovaru – kořeněný s tóny jablek, chutnal trochu jako by byl kvašen bavorskými pšeničnými kvasinkami. Bikini Ale od Bad Flash, vařený v pražských Kunraticích, jsme jednou dostali skoro čirý, podruhé zakalený, čiřejší verze byla samozřejmě lepší, ale i tak by to chtělo trochu vyladit.

Ani patnáctka Protektor IPA od Továrny nás tolik nebavila, sice pěkně ovocná, ale ne úplně čistá, s ostřejší hořkostí. Pivovar Lobeč zde představil svůj Dubbel, ale pivo příliš Dubbel nepřipomínalo už svojí světlejší barvou. Nicméně pilo se dobře, fajn záležitost. Tripel též z Lobče nám chutnal hodně, o poznání více než z lahve, kde mu trochu scházel říz. Sice sladší, ale zajímavý a moc příjemný kousek. Na závěr jsme si střihli naši starou známou IPA z Kounic a asi šlo o nejlepší pivo festivalu, krásně chmelený a vyvážený ejl.

Celkově jsme si slavnosti docela užili. Sice nás pronásledovalo slunce, otravná hudba a povalující se kelímky, ale jinak to zde bylo takové příjemně líné a poklidné. A piva byla v průměru fajn, nějak přehnaně nás nezklamala. Takže příští rok, pokud nebudeme mít nic zajímavějšího na práci a nebude zrovna nějaký lepší festival, se sem nejspíše podíváme zase.

Více fotek najdete v naší fotogalerii Páté Středočeské Pivní slavnosti Velká Dobrá.

Středočeské Pivní slavnosti Velká Dobrá

Celkem 2 články

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii