Výlet po pivovarech jižní Moravy, část 2. - Hodonín a Břeclav

V Hodoníně blízko nádraží se nacházejí obě hospody a jeden restaurační pivovar, které v tomto městě máme v plánu navštívit.

Tou první je pivovarská restaurace minipivovaru Hodonínský Vojáček, nebo také restaurace Sportclub (v Hodoníně je asi populární, aby každá hospoda měla několik názvů :)). Restaurace se nachází hned vedle zimního stadionu, v suterénu je samostatný prostor s herními automaty, nahoře pak vlastní restaurace, rozdělená na část kuřáckou a druhou nekuřáckou, z nichž každá má vlastní výčep. Nicméně v době, kdy jsme sem dorazili, byla nekuřácká část prázdná a zhasnutá, takže jsme nakonec skončili mezi kuřáky. V době naší návštěvy bylo na čepu 5 piv z Vojáčka a jedno údajně slovenské, o kterém nám obsluha nebyla schopná nic sdělit. Ani název piva, ani název pivovaru… prostě jediná informace byla, že je to slovenské pivo. Asi zde nejsou moc zvyklí na to, že se lidi zajímají o to, co pijí. Z místních piv jsme ochutnali od každého jedno malé. Příliš nás nezaujala, některá možná trpěla nižší výtočí. Asi nejhorší byla máslová desítka Desátník. Světlá dvanáctka Oficír a polotmavá dvanáctka Kaprál byla průměrně pitelná piva. Světlá jedenáctka Seržant a světlá třináctka Major se celkem daly, ale ničím neohromily. Taková oukej piva připomínající produkci českých větších pivovarů.¹

Ze Sportclubu jsme se přesunuli do restaurace U Šviháka, neboli restauračního pivovaru Kunc. Uvnitř bylo dosti plno a bohužel také dosti zakouřeno. Někde v útrobách podniku by snad měly být i nějaké nekuřácké prostory, což jsme bohužel zjistili až později. Vzhledem k tomu, že jsme neměli v plánu jíst ani čekat v tom náporu hostů na číšníky, zabrali jsme si dvě volná místa přímo na baru. V době naší návštěvy byla na čepu dvě piva a tři ochucené šmakulády (medové, zázvorové a skořicové pivo). Z této nabídky jsme ochutnali méně prokvašeného, kvasnicovějšího, ale celkem pitelného světlého Šviháka 11 a praženého, lehce karamelového a bohužel také trochu kvasnicovějšího Šviháka Tmavého. Marley vzal na milost i Šviháka Medového, který byl podobně jako předchozí dvě piva trochu méně prokvašený a kvasnicovější, ale pil se celkem dobře. Kunc nás tedy příliš nenadchnul, ale úplný propadák to zde také nebyl. Mezi místními je pivovar evidentně dosti oblíbený.

Třetím podnikem, který jsme v Hodoníně navštívili, byla Restaurace u Pošty / Stará Budvarka / Minipivovarská pivnice / Ochutnávkový pivní bar Hodonín to vše v jednom a na jednom místě. Jedná se o vícepípovou hospodu, kde na čepu kralují jak piva z velkých průmyslových pivovarů, tak piva z minipivovarů. Oproti Kuncovi byla hospoda o něco prázdnější, ale i zde vládl čirý ruch. Přední prostory u výčepu jsou kuřácké, vzadu je místo pro nekuřáky. Vzhledem k tomu, že nás již tlačil čas, sedli jsme si mezi kuřáky rovnou na bar. Moro z Pivních recenzí na výčepu nebyl, obsluhovala příjemná slečna. Z nabízených piv jsme si vybrali fajn extra chmelenou jednáctku od Mazáka a ucházející Vídeňský ležák z Moravského Žižkova. Piva nám byla natočena pěkně bez čepice, což jsme, po všech těch pivních čepicích v Hodoníně (a že jich bylo dost), přivítali s povděkem. Fajn hospůdka, bydlet v Hodoníně, určitě bychom sem občas zašli.

Po Hodoníně na nás čekalo již poslední město – Břeclav. Sem jsme se přepravili vlakem. Je to z Hodonína co by kamenem dohodil, pouhých 20 minut. V Břaclavi jsme už měli volný program. Vlak zpátky do Brna nám jel patnáct minut po půlnoci, takže jsme vyrazili do města prozkoumat, který z podniků se nám podaří navštívit a odkud nás vyhodí s tím, že již zavírají. Nakonec se ukázalo, že v Břeclavi to v sobotu celkem žije až do pozdních nočních hodin. 

Hned jak jsme vykročili z nádraží, vcucnul nás pivní bar Dvůr. Na čepu zde měli pivo z nového břeclavského pivovaru Frankies, které jsme chtěli ochutnat. Dvůr je příjemný modernější pivní bar, který by měl mít oficiálně otevřeno do desíti hodin. Ve skutečnosti to zde žilo ještě dlouho po desáté. Na čepu zde mívají piva z malých českých pivovarů. V době naší návštěvy to byl Podlužan a Frankies Frank APPA. Frank APPA nebylo špatné pivo, jen trochu plnější a sladší na náš vkus, výrazně ovocné. 

Ze Dvora jsme vyrazili dál do města pokusit se ulovit ještě druhé pivo od Frankies – světlý ležák. Cestou jsme procházeli přímo okolo dveří domu, kde by měl sídlit zmíněný pivovar. Před dveřmi visela tabule, na níž byl seznam míst, kde je momentálně v Břeclavi na čepu pivo z tohoto pivovaru. Fajn nápad, jen ho trochu kalila skutečnost, že tabuli kdosi zčásti smazal (těžko říct, zda záměrně, protože piva došla, nebo nezáměrně, protože to některému kolemjdoucímu připadalo jako dobrý nápad), takže jsme stejně netušili zda a kde piva jsou.

Zamířili jsme tedy na průzkum do Tří pomerančů, tam ale již ležák na čepu došel, prošli jsme kolem Arcadia Cafe Baru, kde právě zavírali a nakonec se dostali až k hudebnímu klubu Piksla, kde nás zadržela gorila před vchodem s tím, že bez vstupenky se dovnitř nesmí. Nic nepomohlo přesvědčování, že si chceme jenom dát jedno pivo (pivo dle všeho točili do kelímků) a klidně s ním hned zase odejdeme před bar ven (což bychom udělali tak i tak, hiphop kravál, který se zevnitř linul, rozhodně nebylo nic, co bychom chtěli dobrovolně poslouchat). Pan gorila byl ale neoblomný… Nakonec se nám tedy v Břeclavi nový světlý ležák od Frankies ochutnat nepodařilo, shodou okolností se však druhý den objevil v Ochutnávkové pivnici v Brně, takže měl náš příběh dobrý konec.

Druhým a posledním podnikem, který jsme v Břeclavi navštívili, byl Cafe Bulldog, nekuřácký bar anglického střihu, který se specializuje na Single Malt Whisky (mimochodem heslo od wifi je Octomore :)) a také rum. My jsme zde hlavně chtěli strávit v příjemném prostředí dobu, než nám pojede vlak do Brna. A to se nám splnilo. A k tomu čekání jsme si dali čepovaný Fuller’s ESB a Guinness Draught.

¹) ↑ Měsíc po naší návštěvě pivovarské hospody se na stránkách pivovaru objevila informace, že s hospodou ukončil spolupráci, že zde i točili jiná piva pod jinými jmény (šlo o spor mezi majiteli, do kterého raději zabředávat nechceme). Zpětně moc není šance zjistit, jestli místní piva byla opravdu hodonínská (i když v době naší návštěvy šlo o de facto o oficiální pivovarskou restauraci a obsluha jasně tvrdila, že piva jsou hodonínská, bylo to i na účtence), takže hodnocení piv berte s rezervou. Na jaře roku 2015 se změnil název hospody zpět na Sportclub, čepují piva z menších průmyslových pivovarů a některých minipivovarů.