Pivní maraton po Plzni

V sobotu 8.10. se v Plzni konal tradiční běžecký půlmaraton. Kamarád Honza oblékl dres a tretry a za našeho fandění vyrazil na trať. My, které nedostanou nikdy více tepláky, jsme si vymysleli konkurenční závod po plzeňských pivovarech.

Začínáme kousek od startu Plzeňského půlmaratonu v pivovaru Groll. Zde vaří dva ležáky tradičního plzeňského typu: světlou jedenáctku a polotmavou jedenáctku. Žádné ovocné ochucené experimenty, ba dokonce ani pšeničná piva, jen a pouze starou dobrou klasiku. Navíc oba ležáky leží měsíc v dubových sudech a pivovar se nachází v historických a velmi pěkných prostorách. Dáváme si obě piva a obě za ochutnání rozhodně stojí. Velmi dobrá piva podpořená navíc přátelskou a příjemnou obsluhou.

Z Grolla zamíříme do pivovaru U rytíře Lochoty, který je poněkud z ruky až na Severním předměstí Plzně. Dostáváme se sem však poměrně snadno autobusem ze Sadů pětatřicátníků. Vcházíme do rozlehlých prostor restaurace, která je téměř vylidněná. Vznáší se tu pohoda a klid sobotního odpoledne a vysoko nad stoly namodralý obláček kouře (Až později jsme si všimli, že vzadu je také oddělená nekuřácká místnost). I zde vaří pouze dvě piva. Tentokrát je to tradiční světlý ležák jedenáctka a také světlý speciál čtrnáctka. U světlého ležáku si chrochtám blahem nad příjemnými ovocnými a kořeněnými tóny a výraznou chmelovou dochutí. Osobně mám přesně takovéto typy nefiltrovaných ležáků velmi ráda. A protože již dávno odbylo poledne, dáváme si zde také něco k snědku. Jídla jsou opravdu za lidovou cenu, bohužel úměrně tomu odpovídá i jejich kvalita. Ale to pivo… to je skvělé.

Odpoledne se nám nachyluje a je na čase vyzvednout doběhnuvšího půlmaratonce a vyrazit autobusem na druhou stranu Plzně – do Černic k Purkmistrovi. Známý pivovar nám přichystal 7 různých piv. Tmavý ležák svou pověst nezklamal. Na kávové tóny navazuje lehký nádech karamelu a výrazné tóny sušeného ovoce s nádherným rozinkovým dojezdem… a přitom pivo není téměř sladké, ale naopak se může pochlubit i příjemnou hořkostí. Dobrý je i polotmavý ležák se slabší hořkou dochutí, ve kterém se objevují podobné chuťové tóny jako v tmavém ležáku. Světlý ležák a Adventní Americké Ale neurazily. Jantarový polotmavý speciál a pšeničný Písař byla dobrá piva, ale u obou mi něco nešlo pod vousy (u speciálu přílišná sladkost, u Písaře příliš výrazné chmelení, které přebíjelo ovocné tóny). Na závěr zkoušíme trochu divočiny v podobně ochuceného fíkového speciálu. Co se týče restaurace ta mi příliš do noty nepadla. Jedna místnost velmi zaplněná a prostor je zde pouze kuřácký. Navíc číšnice, přestože byla rychlá, byla dosti nepříjemná.

Opouštíme Purkmistra a zamíříme autobusem k Plzeňskému Hlavnímu nádraží. Zde nás totiž opouští Honza a vyráží směr Praha. Cestou se však ještě zastavíme v Klubu malých pivovarů, příjemném pivním podniku, který se nachází kousek od nádraží. Pro nás Pražské rozmazlence zde mají sice dosti malý výběr točených piv… Mají čtyři pípy a v době naší návštěvy na nich měli pouze tři piva. Ale obsluha i atmosféra v restauraci je velmi příjemná. Dáváme si průměrný ochucený borůvkový slaďák od Chodovaru, ucházející Žateckou dvanáctku a na můj vkus dosti vodnatého pšeničného Františka z Třebonic. A také si necháváme dát další razítko Aliance P.I.V.

Tramvají se přesouváme do restaurace a pivovaru U Sládka, kde vyrábějí pivo Pašák. Už z dálky slyšíme zvuk diskotéky a trochu se začínáme obávat, co to znamená. Naštěstí se ukazuje, že restaurace a pivovar není zároveň diskotékou pro plzeňskou omladinu, bohužel se však tyto dva podniky nacházejí ve stejné budově. Ba co hůř, diskotéka je přímo nad pivovarem, takže jsme nuceni při posezení nad pivem strávit krušné chvíle poslechem rachotu, který se nám ozývá přímo nad hlavou. Bohužel ani výběr piv není takový, jak slibovala vývěsní cedule přede dveřmi. namísto tří piv je na čepu pouze jedno – světlá dvanáctka. Pivko raději rychle dopíjíme a utíkáme z toho rámusu pěkně do hajan. Zítra nás čeká ještě dlouhý den.

Ráno (či lépe řečeno dopoledne) zahajujeme návštěvou Plzeňského Prazdroje. Po chvilce ukecávání přemluvím pány Pivníky, abychom si zaplatili exkurzi. Ta probíhá tak trochu formou pouťových atrakcí. Vozí nás autobusem po areálu, promítají nám filmy a přitom nás zároveň povozí na otáčecí plošině. Z provozu vidíme stáčírnu a současnou varnu, na závěr nás provedou historickým pivovarských sklepení, kde také absolvujeme nejzajímavější část exkurze a to ochutnávku nepasterované a nefiltrované Plzně, kterou zde pro potřeby exkurzí přímo vyrábějí v dřevěných kvasných kádích a nechávají ležet v dubových sudech. Nutno konstatovat, že takto vyrobená Plzeň je úžasná… škoda, že ji člověk může ochutnat pouze v rámci exkurze.

Z pivovaru se přesouváme do restaurace Na Parkánu. V časných odpoledních hodinách je tu příjemně, není tu ještě mnoho turistů, ani vzduch není příliš zakouřený. Dáváme si samozřejmě nefiltrovanou Plzeň. Takovou plzničku já tedy můžu. Škoda, že je tak málo k dostání.

Na Parkánu sezobneme ještě něco k snědku (zdejší kuchyně je výborná) a vyrážíme pěškobusem do posledního Plzeňského pivovaru na našem seznamu – PI.JEZ.PI. Musím se přiznat, že jsem se děsila nejhoršího. Název i moderní vzhled restaurace u mě vyvolával vzpomínky na příšerné pivo a obsluhu v pivovaru MMX. Nicméně PI.JEZ.PI. byla výborná. Obsluha byla velmi příjemná, ochotná a rychlá a jejich pšenice velmi dobrá a osvěžující. Navíc je restaurace zcela nekuřácká a točí zde i výborného tmavého Purkmistra. Jídlo jsme bohužel neochutnali, ale co jsme viděli okolo nás nosit číšníky, vypadalo velmi chutně. Vřele doporučuji k návštěvě.

Poslední pivovar v Plzni máme tedy zdárně navštívený a vyrážíme na vlak směr Rokycany. Zde máme totiž v plánu zastavit se ještě v pivovaru U Stočesů. Pivovar se nachází kousek od nádraží a jeho nabídka piv je velmi rozsáhlá. Vynikající je tmavý ležák Hutník, který v chuti velmi připomíná tmavého Purkmistra. Také Stočeská jedenáctka je skvělý ležák s náznaky ovocných tónů v chuti a příjemným chmelením. Stočeský Řepiš polotmavý ležák už mi tolik nezachutnal. Na můj vkus je trochu moc sladký s nižším chmelením… ale určitě pro změnu zachutná někomu jinému. Také světlá dvanáctka Patriot kvalit zdejší výborné jedenáctky nedosahovala. Outsidery pro mě jsou jako ostatně téměř vždy ochucené speciály: fíkový a zázvorový. A protože se již blížil čas večeře, rozhodli jsme se něco sezobnou. Naše volba padla na grilované speciality a dobře jsme udělali. Za málo peněz hodně muziky… Opravdu jsme si pochutnali. Myslím, že o tomto novém pivovaru (první várka byla naražena na konci června tohoto roku) ještě uslyšíme. Shodou okolností několik soudků z tohoto pivovaru bylo dovezeno hospodami v Alianci P.I.V. i do Prahy. Velmi dobrou Stočeskou jedenáctku by měl mít momentálně na čepu Kulový blesk. Vřele doporučuji k ochutnání.