Uplynulá sobota byla opravdu nabitá. Slavilo se pětisetleté výročí bavorského Reinheitsgebotu, zákona o čistotě piva (k této příležitosti jsme sepsali pár oblíbených bludů). V Německu probíhaly mnohé festivaly, jak oslavující tento zákon, tak i proti němu se vymezující. Ve vinohradském Beergeek Baru se ale uskutečnila akce s Reinheitsgebotem nijak nesouvisející. Byl totiž také svátek svatého Jiří, patrona Anglie a čepovala se piva z bristolského pivovaru Moor. Všechna tato piva byla vyrobena s použitím kulturních kvasnic, většina z nich i s pšenicí, některé dokonce s kávou či portským. Tedy oslava Reinheitsverbotu jak má být :)
V zahraničí jsou podobné „Tap Takeover“ akce časté – multipípový bar uspořádá akci, zaplní většinu (deset či více) ze svých výčepních kohoutů pivy z jednoho pivovaru. U nás bývají občas podobné události, ale komornější, se třemi až pěti pivy. Jedinou výjimkou byl asi festival Mozaika & Matuška fest s patnácti druhy piva (ale najednou bylo na čepu jen 9 a navíc je v Mozaice Matuška nastálo, tak se to moc nepočítá) a návštěva španělských Edge Brewing v Beergeek Baru, s jedenácti čepovanými pivy.
Tap Takeover anglického Moor ale tyhle rekordy překonal. Najednou se zde v sobotu objevilo šestnáct točených piv z kegu, navíc ještě dvě čepovaná z casku anglickou ruční pumpou. To je úctyhodný výkon i ve srovnání se zahraničím.
Přípravu jsme nepodcenili, ochutnali jsme předem z plechovek šest Moor piv. Svěží bitter Revival, příjemný silnější bitter Raw, výbornou IPA Return of the Empire, povedený pražený porter Amoor nebo skvělý citrusový red ale Confidence. Jediné „divočejší“ pivo byl Smokey Horyzon, nakuřovnaný žitný ejl. Chtělo to trochu zvykání, ale i tak byl moc fajn. Navíc jsme před pár týdny potkali v Beergeek Baru na čepu příjemně ovocný So’Hop čepovaný z casku a výborný a svěží Nor’Hop. Takže jsme na akci nemuseli ochutnat úplně vše.
Byli přítomni i zástupci pivovaru, majitel Justin Hawke a hlavní sládek Tom Scrancher. Justin krátce představil svůj pivovar, na Anglii nejde o nic velkého. Má roční výstav kolem pěti tisíc hektolitrů (tedy asi jako český Matuška), objem varny tuším 35 hektolitrů. Pověděl nám, jak v pivovaru mají rádi nefiltrovaná piva s kvasnicemi, co jsme koukali, tak se tím chlubí i na webu. I když v Anglii je asi častější využívání tradičních čiřidel jako je vyzina či irský mech, v posledních letech není nevyčeřené pivo výjimkou. Často se nazývá „London murky“, dle místa největší obliby. Při naší návštěvě Londýna jsme na pár takových kousků narazili.
Justin si opravdu nevymýšlel. Dvě piva čepovaná ruční pumpou, bitter Raw a ESB Relentless Optimism, byla opravdu vydatně kvasnicová. Na nás až moc, trochu připomínala české pokusy o ejl. Nic moc. Podobně dopadl i ejl So’Hop z klasické pípy. Za ty prémiové ceny opravdu zklamání, ale aspoň ta piva byla bez vad. Čiřidla prostě mají něco do sebe, i když teď přestávají být „in“. Některá další piva sice byla kalnější, ale už to takové „škopky kvasnic“ nebyly.
Příjemný a svěží byl golden ale Union’Hop, potěšil i jednoduchý, pražený a kávový Stout. Ported Amoor, porter smíchaný s portským vínem, byl též zajímavý a fajn, Dark Alliance, stout s přídavkem kávy, byl trochu přepražený, ale neurazil. Řádně chmelená IPA amerického střihu Hoppiness byla ze základních piv asi nejlepší, moc pěkně chmelená a velmi pitelná.
Pak přišly na řadu speciality. Lehce osobitý old ale Old Freddy Walker potřeboval dlouho dýchat a ohřívat se, ale pak byl zajímavý a velmi chutný. Fusion, další old ale, byl dozrávaný v sudech po „cider brandy“, tedy anglické pálenky z cideru, navíc v některých z těch sudů bylo před pálenkou ještě španělské sherry. Výborné vrstevnaté pivo s tóny všemožného ovoce, cideru i sherry, kokosu a vanilky. Vítěz večera.
Na závěr jsme si dali největší zabijáky, dva druhy barley wine. První Benny Havens byl velmi chmelený, s tóny citrusů, pryskyřice i bylin. Příjemně karamelový, medový, hodně hořký. Bezva kousek. A druhá byla jeho verze dozrávaná v sudech po skotské whisky, s úctyhodnými deseti procenty alkoholu. Bohužel nás nenapadlo se zeptat sládka, o kterou whisky šlo – zřejmě nijak moc nakuřovanou, rašelinu ani kouř jsme necítili. Ale pivo to bylo parádní, k výše zmíněným tónům se přidávala třeba vanilka a kokos. Vrstevnaté a výborné.
Přes počáteční rozpaky z kvasničáků jsme si nakonec Moorův Tap Takeover velmi užili. Piva z Mooru budou ještě nějakou dobu na čepu, navíc je možné, že se zmíněné kvasničáky trochu vyčeří a budou lepší. Takže pokud budete mít tento týden cestu kolem Beergeek Baru, určitě se zastavte a něco zkuste, třeba jednoho ze zmíněných siláků.
