Liberecký IPA festiválek no.2

Jak je naším dobrým zvykem, budeme v tomto článku opět dohánět resty a vrátíme se ve vyprávění 2 měsíce zpět. Na konci ledna se konal druhý ročník Libereckého IPA festiválku v Pivním baru Azyl. My jsme o návštěvě tohoto festiválku přemýšleli už minulý rok, ale nějak jsme se v zimním počasí nedokázali vykopat z našeho teplého pražského obydlí. Letos jsme se již účasti nevyhnuli. Přislíbili jsme totiž Rashovi Pivnímu Partyzánovi, který se ujal organizování doprovodného programu na festiválku, že pobavíme přítomné pivní nadšence svojí přednáškou.

Ocitli jsme se tedy v sobotu dopoledne poprvé v životě v Azylu, osobitém pivním baru, hudebním klubu a nově také malé pivotéce, který poskytuje azyl svobodomyslným liberečákům, dobrému pivu a alternativní kultuře. Prostory baru se nachází v bývalé továrně a jsou členěné do několika menších místností, bar je také doplněný o pěknou venkovní zahrádku, v létě zde musí být skvělé posezení. Malým negativem je, že bar je sice do sedmé hodiny večer nekuřácký, ale po sedmé hodině se zákaz kouření ruší. Naštěstí v době konání festiválku byl zákaz kouření rozšířen na celý den, večer i noc a my jsme si tak mohli piva vychutnávat po celou dobu v nekuřáckém prostředí.

Jak již název festiválku napovídá, na čepu se zde v průběhu dne a večera střídali zástupci IPA z malých českých pivovárků. V přední místnosti bylo na čepu 6 piv, v zadní pak další 4 piva. Bezva byly nabízené míry, člověk si mohl vybrat, zda chce natočit 0,2 l, 0,3 l či 0,5 l. Většina účastníků volila nejmenší degustační míru, na kterou byly vyhrazeny fajn sklenice, tak akorát ideální pro ochutnávání na festivalu. Sklenice si účastníci „nepronajímali“ za zálohu, jak bývá na pivních festivalech zvykem, ale vždy dostali nové a umyté (a nutno říci, že sklo bylo vždy čisté) přímo u výčepu.

Co se týče ochutnaných piv, stihli jsme jich za odpoledne 19. Asi nikoho nepřekvapí, že k těm nejlepším patřil Matuškův Hellcat, Černá Raketa a Tlustý netopýr od Antoše. Svoji kvalitu také potvrdila Albrecht IPA, opravdu výborné pivo a pro nás zatím vždy sázka na jistotu. Vynikající byl také karamelovější silák (10,5% alkoholu) Dobřanský Svatý Vít  s tóny tropického a lesního ovoce. Také Kounická IPA se tentokrát velmi povedla. Ušel Pelikán od Nomáda, příjemně chmelené a dobře pitelné pivo, ale těch kvasnic by v něm mohlo být trochu méně. A fajn byla i nakuřovaná Amber IPA od Mordýře. Průměrný byl Zvíkovský Pale Ale, který byl výrazně kořeněný, chutnal jako drsnější výrazněji kořeněná pšenice s americkým chmelem. Příliš nás neoslovil ani méně harmonický Sniper z Třebonic, Svatý Ján Povstalec IPA, Falkon Summit Single Hop IPA a máslovější Kocour IPA. Vyloženě nepotěšila máslová a lehce kvasnicová IPA z Jihlavy, podobně máslová a navíc podivně zeleninová IPA od Radouše, příšerně kvasnicová a zemitá Australian Galaxy od Hastrmana. Hnusákem festivala se pak stala prakticky nepitelná Malešov IPA.

Jak je vidět, sestava piv byla opravdu pestrá a každý návštěvník si mohl udělat poměrně ucelený obrázek o českém ejlovém minipivovarnictví. Mnohá piva jsme ochutnat nestihli, většinou k nim patřily chutnější kousky, které jsme již dříve měli možnost mnohokrát ochutnat. O dobrá piva tedy nebyla nouze a návštěvník, který neměl ochutnavačské ambice, ale chtěl si především pochutnat na výborných pivem, na festiválku určitě netrpěl. A pro ty náročnější zde byla ještě piva v místní lednici – pivotéce. Výběr lahvových piv byl zajímavý a ceny velmi příjemné. Několik lahví jsme si zde také nakoupili a odvezli domů.

Další z mnoha zajímavostí Pivního baru Azyl je to, že se jedná o veganský podnik. Nepřekvapilo nás tedy, že jsme se v nabídce pokrmů nesetkali s masem, ba ani takovou hospodskou klasikou, jakou je nakládaný hermelín. Organizátoři si pro návštěvníky připravili čtyři veganské pokrmy napodobující tradiční hospodská jídla. Ochutnali jsme tři z nich a upřímně řečeno, příliš nadšení jsme nebyli. Asi nejlepší byl vege guláš se sójovým masem, vege tlačenka vypadala moc pěkně, ale nechutnala tak nějak nijak a sójové řízečky v bagetě jsme si přejmenovali na chleba v bagetě. Prostě vegetariánské a veganské variace na klasická jídla nám moc pod nos nejdou, mnohem raději bychom ochutnali nějaké normální veganské jídlo, které si na nic nehraje. A že mohou být taková jídla vynikající víme i my masožrouti.

Na závěr se dostávám k jednomu z hlavních důvodů, proč jsme na festiválek vyrazili. Kolega Pivní partyzán se na festiválku ujal naplánování doprovodného programu. Připravil si pro návštěvníky nejenom několik soutěží (včetně serióznější soutěže v degustaci, či zábavného pivního kolíku a soutěže v požírání chmele), ale také dvě lehce osvětové přednášky. První velmi zajímavé přednášky o svrchně kvašených pivech v České republice se ujal sám, nás požádal o přednášku o IPA. Nejdříve jsme se trochu zdráhali, ale nakonec se uvolili jít s kůží na trh. Vybrali jsme si naše oblíbené téma mýtů okolo historie IPA a jejich boření. Příjemně nás překvapilo, kolik lidí si přišlo obě přednášky poslechnout a doufáme, že jsme posluchače příliš nenudili. O tom, že nás někteří bedlivě poslouchali svědčilo i několik zajímavých dotazů a popřednášková diskuze. Velkou radost nám udělala reakce jednoho z posluchačů, že „už ty mýty tedy nebude šířit dál“.

Celkově jsme si celý festiválek skvěle užili. Potkali jsme zde řadu zajímavých a sympatických lidí (tak nějak nám přišlo, že Azyl takové lidi přitahuje a naopak působí jako repelent na jedince, které nevyhledáváme). Seznámili jsme se s domovarníky, poklábosili s pivními fandy, pár slov prohodili s příjemným a majitelem Azylu Hanzem a také na samém sklonku večera konečně trochu více pokecali s Pivním Partyzánem, kterému děkujeme nejenom za pozvání na příjemnou akci, ale také za osvětu, kterou nejen v pivním světě šíří. Je příjemné potkávat se s lidmi, kteří sdílí v mnoha směrech podobný pohled na svět jako my.

Více fotografií najdete ve fotogalerii.