Zpátky v čase se vracíme na začátek léta 2015, k našemu pětidennímu cyklovýletu za pivem do Franků.
Tak nám začalo léto a nás to opět táhne do Kellerů na bavorské Kellerbiery a pečená kolena. Ve čtvrtek večer balíme vše potřebné na cestu, v pátek sedáme na kola a vyrážíme vlakem směr Horní Franky. Tentokrát jsme si na cestu vyhradili pouze necelých pět dnů, ale věříme, že zážitky budou stejně bohaté jako tomu bylo u desetidenních výletů v minulosti.
Vyrážíme večer z Hlavního nádraží rychlíkem vyšší kvality směr Planá u Mariánských Lázní. Cestou do Franků máme totiž v plánu stavit se ještě v Chodovaru. Cesta je příjemná, tyto nové speciální cyklistické vozy jsou pohodlné. Kromě zásuvek s elektrickým proudem jsou vybavené i stolečky, které využíváme k ochutnání tří cestovatelských piv, to jest piv, která bychom si doma nejspíš nedali. Gambrinus Dry nás příjemně překvapí, celkem dobře se pije, ač je to samozřejmě dosti prázdné pivo. Celkem se dá pít i tmavý Bakalář, zato Primátor Premium je hnusný másláč, který je i jako pití do vlaku spíše za trest.
V Plzni máme tradiční čtvrthodinovou přestávku, kterou jako obvykle využijeme k zaběhnutí do pivního okénka. Tentokrát je to ale poněkud komplikovanější, celé nádraží je rozkopané. Po rekonstrukci to tu asi bude pěkné, ale teď je to hrozný zmatek. Místní nádražní kantýna je dokonce zcela zavřená, ale okénko naštěstí funguje. Nepasterizovaná desítka i jedenáctka jsou fajn. Zatím nejlepší piva našeho výletu.
Další cesta už tak dobře neubíhá. V Plzni nabereme zpoždění při čekání na jiný zpožděný vlak z Českých Budějovic, poté ujedeme pár kilometrů na zastávku Plzeň Jižní předměstí, kde nám je oznámeno, že vlak bude mít zpoždění z důvodu poruchy na lokomotivě. Ve výsledku tak Plzeň opouštíme s půlhodinovým zpožděním. České dráhy se nám samozřejmě omlouvají a děkují nám za pochopení.
Z Plané u Mariánských Lázní již vyrážíme na další cestu kolmo. Míříme do Chodové Plané. Je to jenom kousek přes městečko a pak po pěkné asfaltové cyklostezce podél silnice. Příjemná trasa.
V Chodové Plané zamíříme rovnou k pivovaru Chodovar. Vzadu za pivovarem ve starých sklepích se nachází restaurace Ve Skále. Před vchodem do restaurace nejsou žádné stojany na kola, nakukujeme tedy dovnitř, zda by nešlo umístit kolo někam do sklepení, které je velmi rozlehlé a zakončené poloprázdnou restaurací. Přesto nás číšník nekompromisně vyžene a oznámí nám, že zde nikde kola nechat nesmíme. Poděkujeme a odcházíme.
Přesouváme se okolo pivovaru k restauraci Stará sladovna. Je zde veselo. Uvnitř dechuje dechovka a veselí se zájezd Němců. Před restaurací je velká cedule lákající nás na místní Schäuferlu. Dali bychom si říct. Pan výčepní nás ale informuje, že už bohužel nevaří. Nu, naštěstí s sebou máme železnou zásobu housek, tak snad hlady neumřeme.
U Staré sladovny jsou podmínky pro zaparkování kol přívětivější než Ve Skále. Je zde pěkná zahrádka s výhledem na pivovar a vedle ní několik stojanů na kola.
Chléb nám zde nedají (nemají ani neplavce), tak si dáme alespoň chléb tekutý. Na čepu mají velmi dobrý kvasničák, příjemně peprně chmelový a čerstvý. Klasický světlý ležák už tak dobrý není. Trochu moc sladký a s kovovým nádechem.
Zatímco popíjíme pivo, dechovka utichá a z hospody se vyvalí dav německých důchodců. Rozvážně nastupují do dvou autobusů ČSA a odjíždí kamsi do dáli. Zavládne božský klid a pohoda, takže se rozhodneme ochutnat ještě zbývající dvě piva na čepu. Tmavé výčepní je sladší, lehce kovové, ale pije se celkem dobře. Ochucený meruňkový ležák chutná jako meruňkové Bon Pari. Není na něm nic závadného, ale náš půllitr piva to určitě není. Každopádně na ochucený ležák to v rámci možností není zase tak zlé.
Chodovar opouštíme po zavíračce. Vyrážíme po silnici směr Mariánské Lázně. Tentokrát již podél silnice žádná cyklostezka nevede, ale silnice naštěstí zeje prázdnotou, takže se nám jede dobře. Utáboříme se v lese mezi rybníky před Mariánskými Lázněmi.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Červencové Franky na kole, část 1.
