Ráno se probouzíme do dalšího horkého dne. Večer se sice stahovaly mraky, dvakrát zahřmělo a spadly asi tak tři kapky, ale ráno je obloha opět téměř vymetená a slunce pere na plný výkon. Dnes má být až 36°C. Po vypití dvou lahváčů, které jsme si nachladili v Mainu, a spořádání párků, vyrážíme na cestu. Bereme to podél kolejí po rozkopané silnici. Probíhá zde jakási přestavba trati, takže silnička, kterou jsme měli naplánovanou trasu, je zavřená. Naštěstí je neděle a nikdo na staveništi není, takže riskneme průjezd, abychom se nemuseli vracet zpět a objíždět trať z druhé strany. Ve vesničce Unterleiterbach se přesouváme na cyklostezku podél silnice do Zapfendorfu a odtud po cyklostezce do Ebingu.
V Ebingu je pivovar Schwanen Bräu. Restaurace pivovaru se nachází v pěkné historické budově. V průjezdu mají příjemné posezení. Je zde celkem chládek a občas profoukne i lehký vánek. Dorážíme v půl dvanácté, ale kromě nás jsou zde pouze další dva hosté. Roli číšníka zde zastává mladý asi patnáctiletý dorostenec. Zaradujeme se, neboť místní omladina zpravidla ovládá angličtinu na slušné úrovni. Ne však v Ebingu. Mladý muž na otázku, zda mluví anglicky odpovídá rezolutně, že ne. Musíme se tedy domluvit klasicky s našimi chabými základy němčiny, rukama a nohama. Nakonec se zadaří, ale i tak místo dvou malých piv dostáváme piva velká. No, co už. Vollbier Dunkel je tu celkem fajn. Trochu sladovější a ulepenější do tohoto vedra, ale pije se dobře a je studený. Trochu si na tomto zapomenutém místě odpočineme, na toaletách doplníme vodu a vyrážíme dál.
Projíždíme Rattelsdorfem až k říčce Itz. Na jejím břehu stojí hospůdka Obere Mühle v budovách starého mlýna. Chceme se zde cestou zastavit, ale bohužel mají zavřeno. V neděli otevírají až od 4 hodin.
Pokračujeme tedy dál do Hofenu do hospůdky Gasthof Endres, která má na čepu Höfen Ungespundetes z místního pivovaru Goldener Adler. Dáváme si jedno malé a jedno velké pivo. Není špatné, hodně sladové a trochu ovocné. Do tohoto počasí se moc nehodí, dali bychom si raději nějaký svěží Kellerbier, ale jsme ve špatném kraji. Vyrážíme na cestu dál.
Jedeme po cyklostezce směr Freudeneck. Část cesty je opět rozkopaná a v rekonstrukci. Naštěstí máme horská kola, takže i s naším nákladem zvládáme projet v pohodě. Ve Freudenecku je pivovar Fischer. Zahrádka je téměř prázdná. Kromě nás už zde jsou pouze další dva cyklisté. Na čepu mají dvě piva – pšenici a Helles. Pšenice je chutná a osvěžující. Helles dorazí v kameninovém půllitru, což nás velmi potěší. Konečně pivo, které nám v tom vedru během chvilky nezteplá. I Helles je chutný, svěží a velmi dobře pitelný. Dnes zatím nejlepší pivo. Kameninový půllitr a sympatická paní domácí nás přiměje k tomu, dát si i něco k snědku. Jako tradičně si objednáváme jedno jídlo napůl a jako tradičně to není vůbec problém, ač místní by se k něčemu takovému asi nesnížili. Na nás by ale byla klasická obří bavorská porce moc, obzvláště v tomto parnu.
Vybíráme si řízek s chřestem a šunkou, s bramborovým a samozřejmě také zeleninovým salátem. Kdo tvrdí, že v Bavorsku se jí pouze hromady masa, kecá. Velkou část jídelníčku tvoří nejenom oblíbené zelí, ale také hromady zeleniny. Ale zpět k našemu jídlu, řízek je pěkně šťavnatý, bramborový salát lehký a svěží, zeleninový salát čerstvý a s chutnou zálivkou, jenom chřest by mohl být trochu méně uvařený, ale i tak je fajn. Pochutnali jsme si.
Dobře najedení vyrážíme dál na cestu. Pokračujeme po silnici do Mürsbachu do pivovaru Sonnen bräu. Další fajn místo, kde se nám líbí. Lidí zde sice v tomto vedru moc není, ale mají pěknou zahrádku a pro pivo a jídlo si hosté chodí sami k okénku, což je přesně servis, který nám vyhovuje. A Lagerbier točí do kameniny, což je další plusový bod. Dáváme si obě místní piva. Lagerbier je svěží, trošku sladovější, čistý a dobře pitelný. Pšenice je také sladovější, ale čistá a dobře pitelná. Bezva pivovar, líbí se nám tu. Na Kellery pod Bambergem to sice nemá, ale v oblasti, ve které se pohybujeme, je to nadprůměrný podnik.
Hned vedle pivovaru Sonnen bräu Mürsbach je další zajímavý podnik. Gastwirtschaft Goldener Adler, který se nachází v místě, kde kdysi sídlil pivovar Johann Feiler. Pivo se zde však již bohužel nevaří, ale posezení je zde bezva. Podnik sídlí ve starém hrázděném domě a možnost posezení je po celé okolní zahradě, která je plná stolků a židlí. Prostě si můžete sednout kdekoliv, kde se vám zrovna nejvíc líbí. Pro pivo se chodí k okénku a kromě piva si zde můžete dát i něco k snědku. Jedinou nevýhodou je, že zde nemají vlastní pivo. Na čepu jsou piva z pivovaru Dremel – (dunkel a hell), která nejsou nijak dechberoucí a přijdou nám lehce unavená (přímo v pivovaru nám rozhodně chutnala více).
Pokračujeme dál po cyklostezce do pivovaru Schleicher, který se nachází v ospalé vesničce Kaltenbrunn. V blízkosti pivovaru je pivovarská hospoda s malou zahrádkou na betonové ploše. Je zde celkem prázdno. Dáváme si jeden místní Landbier. Pivo je výrazně sladové, s tóny sušeného ovoce a nepříjemně máslové. Průměrné, moc nám nejede. Celkově nás piva z tohoto pivovaru, která jsme ochutnali dříve, nijak neuchvátila, takže po krátké zastávce vyrážíme směr náš dnešní poslední cíl – klášter Kloster Banz.
Cesta není úplně jednoduchá, neboť jsme si zapomněli vytisknout dnešní trasu a podaří se nám poněkud zabloudit. Naštěstí jsme v Bavorsku a místní nám velmi ochotně pomáhají a ke klášteru nás postupně nasměrují. Po vyšlapání méně příjemného kopce k němu dorážíme před osmou hodinou.
Klášter je to opravdu monumentální a ve světle zapadajícího slunce velmi fotogenický, i když ten kopec si tedy mohli odpustit. U Kloster Banz jsme si naplánovali navštívit Banz Waldschänke, ale ukáže se, že Keller je dnes zavřený. Důvodem je nejspíš to, že do dneška zde probíhal jakýsi hudební festival a všude v areálu Kelleru je nepořádek, toitoiky a zbytky pódia.
Musíme se pokorně a s nepořízenou vrátit zpět ke klášteru. Naštěstí je zde ještě Klosterschänke s pěknou zahrádkou po košatými platany. Na čepu mají piva z Weismainera. Dáváme si fajn Pils a speciálně pro Kloster Banz vařený Kloster Banzer Kellerbier, který se také pije dobře. K tomu k večeři Leberkässe. Je to tu fajn.
Od kláštera vyrážíme z kopce samospádem do Lichtenfelsu. Je to co by dup, asi jenom 4 km. Utáboříme se na louce v blízkosti rybníků u Mainu a poprvé za celý náš výlet stavíme kompletně stan, neboť nad Kloster Banz se začínají stahovat mračna a blýskají blesky. Jsme celkem rádi, že jsme se neutábořili nahoře na kopci. Chvíli poté, kdy postavíme stan, začne pořádná průtrž mračen. K usínání nám vyhrávají hromy a blesky nám promítají světelnou show na stanovou plachtu.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Červencové Franky na kole, část 3.
