Po páteční náloži nových piv tu dnes máme pokračování. Většinu piv jsme si dali v láhvi, včetně jedné úplně horké průmyslové novinky, a výsledky jsou jak to většinou bývá od výborných kousků po nepovedené hrůzy.
Začneme oním průmysláčem. Do populární ejlových vod se vrhl humpolecký Bernard, po Bohemian Ale belgického střihu přichází s novinkou IPA. Nijak silné pivo to není, jde jen o dvanáctku, ve složení najdeme cukr. Je sladová, chmelově bylinná s tóny mentolu, ovocná příliš není, znát je jen něco grepů a citrusové kůry. Je docela hořká, drsnější, navíc je prázdnější a v závěru ruší zvláštní kořeněné až peprné tóny. Trochu divočina, české milovníky voňavých IPA asi nezaujme, ale své fanoušky si možná mezi lehce experimentujícími běžnými pivaři najde.
Druhý Antošův pivovar ve Slaném už zřejmě šlape jak hodinky, v pivotékách se jeho lahvová piva objevují čím dál častěji. My zkusili jeho novou Crystal IPA, těžko říct, zda jde jen o náhodný název či byl použit slad Crystal nebo chmel Crystal – Antoš odjakživa skoro žádné informace o svých pivech neuvádí. IPA je to citrusová, s tóny tropického i lesního ovoce, slušně hořká, vyvážená. Bez jakýchkoliv vad, velmi dobře pitelná. Jen tak dál, chutných českých lahvových piv není nikdy dost.
Další jednochmelové pivo připravil létající Falkon, tentokráte je to IPA s Jarrylem. Pivo je to sladové i bylinné, s tóny citrusům tropického ovoce i zeleného pepře. Je trochu drsnější, ale zajímavé a velmi dobře pitelné – žádná líbivka, ale fajn kousek.
Dvě nová piva nedávno uvařil sokolovský Permon. Jeho Hopper s chmelem Centennial se ale vůbec nepovedl – pivo je to karamelkové, máslové, se zeleninovými a medicinálními tóny a nepříjemnou ulpívající hořkostí. Na počátku to vypadalo jen na špatné pivo, ale po ohřátí už to bylo peklo a nešlo pít vůbec. Je možné, že v pivovaru to ještě taková hrůza nebyla a rozjelo se to více za nějakých 14 dní v lahvi (nechávali jsme ho vyčeřit v klidu lednice), ale stejně je to ostuda.
Druhým pivem od Permona je Autumn Brown Ale, asi jde o brown ale amerického střihu. Ejl je to toustový, karamelkový, s tóny grepů, pryskyřice a oříšků. Je trochu drsnější a užil by něco doladění, ale pít se na rozdíl od Centennialu v pohodě dá, neurazí.
Po nadšení z vídeňského ležáku jsme od Krušnohora zkusili i Pumpkin Ale, patnáctku s dýní a kořením. Pivo je výrazně karamelkové i kořeněné s tóny skořice či hřebíčku, chutná méně příjemně zeleninově, vše je završeno pořádnou porcí másla. Někdo na webu to komentoval, že dostat tolik diacetylu do ejlu je umění, a my s tím nemůžeme nesouhlasit. Nebýt té hromady koření, nešlo by to asi pít naprosto vůbec.
Na závěr jsme si nechali ještě jedno průmyslové pivo. V rámci Volby sládků Plzeňského Prazdroje se v listopadu čepuje Hořký živel neboli ležák šesti druhů chmele z pivovaru Radegast. Jde o dvanáctku a měla by dle pivovaru připomínat piva typu IPA. Možná vás to překvapí, ale nepřipomíná. Nicméně je pěkně chmelená s bylinnými i peprnými tóny a nádechem citrusové kůry. Oproti průmyslovým ležákům o trochu hořčejší, dobře pitelná. Každopádně v Prazdroji tu cestu k jinými pivním stylům než ležákům berou po hodně malých krůčcích.
