Bavorsko na kole podruhé, 6. den - Drosendorf, Merkendorf, Breitengüssbach, Kemmern, Weiher

Ráno nám k snídani musí stačit samotné kafe. Jídlo jsme dojedli už včera ráno a od té doby jsme se pohybovali v tak zapadlých vesničkách, že jsme nikde nepotkali žádný obchod. Balíme tedy trochu hladoví a vyrážíme do Litzendorfu, kde cestou u rozkopané silnice potkáváme stánek pekařství. O snídani je postaráno. Dáváme si dva koláče a sníme je na lavičce vedle stánku.

Z Litzendorfu pokračujeme do Schammelsdorfu, kde míjíme zavřený pivovar Knoblach. Otevírají bohužel až ve tři odpoledne, ale taková tragédie to není. Mají zde sice výborná piva, ale všechna je už dobře známe a navíc díky Dnu pytle máme zajištěn stálý přísun místního výborného Účka ze samospádu až do Prahy.

Ze Schammelsdorfu pokračujeme do Köttensdorfu, kde i v letošním roce smutně míjíme zavřený pivovar Hoh, který otevírá až v 15:30. Dát si místní vyhlášené pepřové kuře nám zřejmě není souzeno.

Nakonec dorážíme až do Schesslitzu, kde se nachází jeden z mnoha pivovarů nesoucích jméno Drei Kronen. Na kraji Schesslitzu potkáváme i Rewe. Tady si cestou zpět nakoupíme snídani na pátek. Teď ale míříme rovnou do pivovaru. Nachází se v centru města na hlavní ulici. Městečko je to pěkné, se starými krásně opravenými domy. Jen kdyby přímo mezi nimi nevedla dosti frekventovaná silnice.

Restaurace pivovaru Drei Kronen má otevřeno do 14:30 a pak opět otevírá od 17 hodin. Procházíme vnitřní chodbičkou a parkujeme kola vzadu na dvorku, kde se nachází malá improvizovaná zahrádka. Zahrádka je prázdná, jen v tmavém lokále uvnitř sedí pár štamgastů. Rázná paní domácí nám oznamuje, že nevaří, mají jenom pivo. To nám vyhovuje, jídlo jsme si zde stejně dávat nechtěli. Na čepu mají pouze jedno pivo Kronabier. Pivo není ze samospádu a dostaneme ho do trapného skleněného půllitru. Ale špatné není, pije se celkem dobře. Pivovar máme splněný, za opakovanou návštěvu asi nestojí, i když vaří i nějaká ta další zajímavá piva. Nu, uvidíme, jestli se někde neobjeví lahvová.

Ze Schesslitzu se po nákupu v Rewe vracíme po cyklostezce podél hlavní silnice do Drosendorfu. Míjíme Strassgiech, kde měl dříve restauraci Andreas Gänstaller, ale ta je již zavřená, takže jedeme dál bez zastávky.

V Drosendorfu je pivovar Göller. Bohužel jsme zde příliš brzy a zahrádka za pivovarem je ještě zavřená. Sedáme si tedy na přední zahrádkou krytou plexisklovou střechou. Není tu zrovna moc příjemně, vedro je zde jako ve skleníku.

Dáváme si místní Lagerbier a Rauchbier. Piva jsou celkem fajn, ale pod plexisklem se nám moc nelíbí. Dopijeme a raději vyrážím dál na cestu směr Merkendorf, kde se nachází pivovary Hummel a Wagner.

Tento rok se rozhodujeme zamířit nejdříve k Wagnerovi, kde máme v plánu dát si něco k snědku. Minulý rok jsme obědvali v Hummelu. Navíc posezení pod košatými stromy je u Wagnera příjemnější než v Hummelu na zahrádce. U okýnka si dáváme samospádové Účko a klasicky točený Pils. K tomu si objednáváme kus divočáka s omáčkou, s dvěma Klossy a červeným zelím. Jednu porci pro jednoho Bavora. Takže jinými slovy porci, ze které se najíme oba a ještě jsme nacpaní. Jídlo i pivo je výborné.

Z Wagnera se vracíme zpátky na skok do Hummela. Dáváme si zde dvě piva z tohoto pivovaru, která jsme zatím neochutnali – lehkou pšenici a Cowboy Schwarzbier. Kovboj není nic moc, ale lehká pšenice je příjemné překvapení. Asi nejlepší lehká pšenice, kterou jsme zatím ochutnali.

Po této krátké zastávce v Hummelu pokračujeme do Breitengüssbachu. V tomto malém městečku kdysi působil pivovar Hümmer. Zajeli jsme se na něj podívat. V místech, kde kdysi nejspíš byla varna, zeje místnost za velkým skleněným oknem prázdnotou. Varna se přestěhovala do Denveru v Coloradu, kde na ní v pivovaru Prost Brewing Company vaří Altfränkisches Dunkel Bier podle původního receptu z Hümmeru. Bývalý sládek z Hümmeru si založil vlastní mikropivovárek v Penzionu Karin, který vede jeho manželka. Pivovárek se jmenuje Unsere Kleine Hümmer-Bräu.

Penzion z ulice vypadá nic moc. Takový modernější obyčejný barák, ale po průjezdu podchodem dozadu objevujeme příjemnou zahrádku a potkáváme paní majitelku. Chvilku bojujeme s jazykovou bariérou, ale nakonec se nám podaří zjistit, že mají tři piva – Zwickel, Dunkel a Weizen. Dáváme si Zwickel a Dunkel a sedáme si ke stolečku mezi bazén a výřivku. Chvilku přemýšlíme, zda si v bazénu neumyjeme alespoň nohy, ale usuzujeme, že by se paní domácí asi nelíbilo, kdybychom jí ucpali filtr. Pan sládek s pomocníkem zatím kmitají okolo a připravují stoly a lavice. Buď na víkend, nebo chystají nějakou akci. Místo je moc příjemné, zaměřené tedy především na ubytování hostů, nicméně dle všeho není problém sem zajet pouze na pivko. Když se tak okolo rozhlížíme, říkáme si, jestli by se tu nestálo za to příští rok ubytovat. Piva jsou fajn, ale trochu těžší a nijak výrazně pitelná. Trochu moc sladová a kvasničná. Třeba se zde někdy v budoucnu stavíme ochutnat i pšenici.

Kromě malého Hümmeru vznikl u Breitengüssbachu ještě další nový pivovar – Binkert (Main Seidla). Vzhledem k tomu, že jsme si o něm předem nezjišťovali mnoho informací, nás velmi překvapil. Jedná se o vyloženě moderní stavbu na kraji satelitního městečka vedle dálnice, s nerezovými varnami za prosklenou zdí. Uvnitř je malá místnost s dvěma stolky, před pivovarem improvizovaná zahrádka pod slunečníky na rozpáleném betonu. Volíme raději vnitřní variantu. Piva, která se zde vaří, také nejsou úplně tradiční pro zdejší oblast. Na čepu byl například Porter a svrchně kvašený Amber Special. V pivovaru nabízí dokonce i ochutnávku všech piv po jedné deci. My si raději dáváme čtyři malá piva. Original je nejspíš filtrovaná verze dalšího piva na čepu – Kellerbieru. Sladovější pivo. Dobré, ale v tomto vedru nám zase až tak nejede. Porter a Amber Spezial jsou chutná piva, na Bavorsko rozhodně revoluční, ale jinak nejsou ničím originální. Každopádně zajímavý zážitek, který nás ve Frankách trochu překvapil.

Z Binkertu zamíříme k dálnici, kterou podjedeme a pokračujeme dál do Kemmernu po Main Radweg. Cestou ve městě míjíme Wagner-Bräu s celkem zaplněnou zahrádkou. My ale zamíříme přes Main až do Wagnerbräu Kelleru nahoře nad Kemmernem. Keller je to větší a v odpoledních hodinách to tu žije. U okýnek s pivem i jídlem jsou slušné fronty. Dáváme si zde Kellerbier, který se pije moc dobře, a velmi dobrý Pils, k tomu na chuť talíř hranolek, což je evidentně jedno z místních oblíbených jídel. Za 2 € mě tak velká hromada hranolek celkem překvapila. Jinak nás zde žádné jídlo ničím nezaujalo, většinou samé smažené věci. Posezení zde není špatné, ale je to spíše jeden z Kellerů, které nás moc nenadchly. Trochu modernější a na náš vkus i trochu moc přelidněný na tak malou plochu.

Z Kemmernu pokračujeme po Main Radweg do Dörfleinsu, kde se zajedeme podívat k Diller Kelleru. Z dálky vypadá moc pěkně. Malinký domek ve svahu a okolo zahrádka. Točí zde pivo z pivovaru Hönig, kde jsme včera byli. Rozhodneme se tedy tento Keller tentokrát přeskočit a zamíříme dál do centra městečka.

Dorážíme až k pivovaru Eichhorn. Na první pohled budova vypadá spíše jako penzion. Na průčelí se rýsuje velký nápis Brauerei Schwarzer Adler. Ve chvíli, kdy projíždíme vraty do dvora, vychází ze dveří skupinka lidí. „Už je zavřeno," oznamuje nám vesele jedna ze slečen. Moc se nám tomu nechce věřit je teprve osm hodin. Marley se tedy zajde zeptat dovnitř, zda nám nenatočí pivo. Paní v recepci ho ale nekompromisně vyžene ven s tím, že právě zavírají. Tak tady si pivo nedáme.

Cestou z Dörfleinsu do Oberhaidu se na svahu nad poměrně frekventovanou silnicí nachází Hannla Keller. Keller je to moc pěkný a příjemný s posezením pod košatými stromy. Jen hluk ze silnice dole zde trochu ruší. Necháváme si natočit do kameninového půllitru jeden Kellerbier napůl. Pivo vaří v Oberhaidu v pivovaru Wagner. Pivo není žádná extratřída, ale pije se celkem dobře a Keller je moc pěkný. Krátké zastávky rozhodně nelitujeme.

Cesta nás vede dál přes Oberhaid, kde projíždíme přímo okolo pivovaru Wagner. Na zahrádce před pivovarem sedí pár staříků a popíjí pivo. My pro tentokrát pivovar míjíme bez zastávky a pokračujeme dál směr Viereth-Trunstadt, kde dorážíme k pivovaru Mainlust. Zahrádka vypadá lákavě, ale velká cedule nám oznamuje, že zde mají prázdniny. Jedeme tedy dál.

Stoupáme po malé silničce do kopce nahoru do Weiheru až k pivovaru Kundmüller, na který se těšíme celý den. Před pivovarem je moc pěkná zahrádka ve svahu. Už se pomalu šeří a nad stoly svítí lucerny. Okýnko s výdejem piva právě zavírá, ale naštěstí v restauraci na výčepu vesele v točení piv pokračují. Těžko říci, zda měli předtím v okýnku samospád. Dáváme si Lager a Urstöflu. Kellerbier pro tentokrát vynecháváme. Lager se pije moc dobře, Urstöfla je takový trochu ulepený tmavý ležák. V zimě by nám asi chutnal víc, ale v letním vedru se nepije nejlépe. Na zub si dáváme Zwiebelkässe s výborným domácím chlebem. Paní domácí, která je tak trochu od rány (Nejdřív nás zuřivě odháněla od zavírajícího pivního okýnka.) nám zdůrazňuje, že sýr je domácí, ne ze supermarketu a trochu okolo nás vznikne pozdvižení, když se seběhne téměř všechen personál a část hostů a pokouší se s námi spojenými silami mluvit anglicky. Když z nás vytáhnou informace odkud a kam jedeme, proč to děláme a kde spíme, zdá se, že jsou všichni spokojeni a srocení se pomalu rozchází. Zwiebelkässe i chleba je opravdu vynikající. Dnes už nikam nespěcháme, takže si na závěr dáváme ještě pšenici, kterou jsme z tohoto pivovaru zatím neměli příležitost ochutnat. Není to špatné pivo, jen by jí prospěl vyšší říz.

Již za tmy vyrážíme z Weiheru dál směr Priesendorf. Do cesty se nám bohužel postaví obří kopec, který z velké části za nepříliš pěkného nadávání vyfuníme pěšky. Na vrcholku kopce uprostřed polí pod třešňovými stromy a neuvěřitelně hvězdnatým nebem stavíme stan a usínáme.