Bavorsko na kole podruhé, 1. den - Waldsassen, Mitterteich, Falkenberg, Windischeschenbach, Neuhaus

Rok se s rokem sešel a Pivníci se opět vrátili s koly na místo činu, do Bavorska. Letos jsme naši trasu oproti loňsku lehce pozměnili, přidali několik pivovarů, které jsme vloni nenavštívili a vyřadili naopak ty, které se nám znovu navštěvovat nechtělo. V následujících několika článcích si povíme, jak naše náročná pivní cyklistická výprava letos probíhala.

Ještě v pátek dopoledne vypadala předpověď počasí pro Windischeschenbach i Bamberg nepříznivě. Odpoledne ale náhle ubyly srážky a my jsme se rychle na poslední chvíli jali v zaměstnání domlouvat dovolenou. Zadařilo se. A tak jsme v 6:15 hodin ráno nasedli do rychlíku Kynžvart směr Cheb. Čas odjezdu vlaku byl sice poněkud nelidský, ale cesta za to stála. Vlak byl vybavený krásným novým vozem speciálně určeným pro cyklisty, ve kterém byla radost cestovat. Navíc jako bonus velmi příjemný průvodčí. Co víc si přát. Však ony nám ještě České dráhy ukáží svoji pravou tvář při cestě zpět z Bavorska. Ale o tom až později. Nyní si můžeme bezelstně užívat pohodovou jízdu až do Chebu.

Cesta odsejpá rychle a bez zpoždění. V Plzni proběhne tradiční patnáctiminutová přestávka a zakoupení dvou točených nepasterovaných Gambáčů u okýnka na nádraží. Jedenáctka bohužel opět nebyla, museli jsme vzít zavděk desítkou. Žádná hitparáda, ale vypít se dala. Tradice je třeba dodržovat.

Minulý rok jsme naše pivní cykloputování po Bavorsku v Chebu končili, letos jsme se rozhodli zde začít. Vyrážíme po cyklostezce číslo 6 až na hranice. Cyklostezka je vybudována na pozůstatcích staré železniční trati a jede se po ní výborně. Za hranicemi pokračujeme po staré známé trase až do Waldsassenu, kam dorážíme pět minut před jedenáctou, tedy pět minut před otevíračkou Ziegler’s Brauereigasthof. Vloni jsme se zde stavili cestou domů, letos usuzujeme, že pět minut čekání nám nestojí za to, abychom si zde dali másláče z pivovaru Ziegler.

V blízkosti Ziegler's Brauereigasthof se nachází Zoigl am Eck, který by měl mít podle Zoigl kalendáře otevřeno, bohužel ale až od pěti. Waldsassen tedy opouštíme střízliví a žízniví a za krásného slunečného počasí pokračujeme směr Mitterteich.

V Mitterteichu podle Zoigl kalendáře nemá být otevřený žádný Zoiglstube, ale na stránkách města jsme se dočetli, že by zde měl v sobotu a v neděli proběhnout Zoiglfest, na kterém by měly být čepovány Zoigly ze všech Mitterteichských Zoiglstube. Až na místě se však z plakátu dozvídáme, že festival v sobotu začíná až v pět hodin odpoledne. Zvláštní.

Zamíříme tedy alespoň do pivovaru Hösl, zkusit zda nám letos nenatočí dvě piva. Vloni nás po zjištění, že chceme pouze pivo, vyhnali s tím, že zavírají. A ani letos si zde pivo nedáme. V sobotu mají Ruhetag. V Mitterteichu je v sobotu odpoledne jako po vymření.

Situaci alespoň částečně zachraňuje obchod Edeka, kde si kromě proviantu na neděli a pondělní snídani zakupujeme alespoň lahvový Dunkel Hösl Abt Andreas Traditionstrunk, který následně popíjíme romanticky na parkovišti před sámoškou. Pivo je to celkem fajn.

Z Mitterteichu pokračujeme do dalších Zoiglového městečka – Falkenbergu. Cesta je dobře značená. Celou dobu jedeme po Zoigl Radweg. Nejdříve mezi vesničkami, poté pěknou přírodou. Cyklostezka je to pěkná, sice to po ní nefrčí tak jako po těch asfaltových, ale zase je čím se kochat.

Ve Falkenbergu má otevřeno tentokrát jen jeden Zoiglstube. Je to Schwoazhansl, penzion s překvapivě velkou vnitřní restaurací a pěknou zahrádkou se sezením pod jabloňovými stromy. Bohužel to vypadá, že na zahrádku se dostaneme pouze po průchodu přes restauraci. Sundaváme tedy brašny a parkujeme kola vedle několika dalších, která zde již stojí. Později ale podle přijíždějících cyklistů zjišťujeme, že na zahrádku se dá dostat i zezadu přímo z jiné ulice. Nu, příště budeme chytřejší.

Místní Zoigl je fajn. Sice takový těžší, sladovější a ve vedru méně osvěžující, ale jinak celkem dobře pitelný. K tomu si dáváme Obatzdu a výbornou obloženou housku s kyselou rybkou. Zoiglstube sice není tak autentický jako některé jiné, ale i tak je zde moc příjemné posezení.

Z Falkenbergu pokračujeme dál po Zoigl Radweg do Neuhausu a Windischeschenbachu, srdce kraje Zoiglů. Marley se pravda proti Zoigl Radweg trochu bouří, neb minule byla naše cesta poněkud ubíjející. Radši by jel po silnici. Ale je přehlasován. Cestou zjišťujeme, že minule jsme poněkud zabloudili a jeli zbytečně přes několik kopců. Tentokrát nás cyklostezka vede po pohodlnějších cestách krásnou krajinou kolem Waldnaabu. Jen na závěr si před Neuhausem musíme vyšlápnout méně příjemný kopec. Ale není to tak hrozné. Možná by se dalo jet i celou cestu do Neuhausu podél Waldnaabu. Musíme to příště vyzkoušet.

Z Neuhausu rovnou sjíždíme dolů do Windischeschenbachu. Nejdříve zaskočíme nakouknout do pivovaru Würth, kde v místním obchůdku kupujeme 4 lahváče na ochutnání. Restaurace pivovaru je zdá se již delší dobu mimo provoz a do bufáče s pizzou vzadu za pivovarem se nám moc nechce. Piva ochutnáme na břehu potůčku kousek od pivovaru.

Pak již vyrážíme na Zoigly. Dnes je otevřený Fiedlschneider. Zvenku vypadá dost mrtvě, jenom vyvěšené znamení svědčí o tom, že je Zoigl na čepu. Z ulice jsou viditelné pouze vchodové dveře do restaurace, zahrádka je ukryta vzadu na uzavřeném dvoře, do kterého se dá dostat pouze předním vchodem přes restauraci. Parkujeme tedy opět kola, sundaváme brašny a vyrážíme na pivo. Uvnitř na zahrádce, která se z velké části nachází pod střechou bývalého hospodářského stavení, je živo a téměř plno. Přisedáme si tedy k jednomu ze stolů k místním, kteří nás trénují v místní zvyklosti připíjet si během večera v několikaminutových intervalech pivem. S tím jedním pivem, které si zde dáme, si připíjíme minimálně pětkrát.

V snad všech českých článcích o Zoiglech autoři neustále dokola opakují cosi o místním zvyku poklepání do stolu při příchodu do Zoiglstube. Ničeho takového jsme si nevšimli (tak snad alespoň v zimním období se tento zvyk dodržuje). Dobrým zvykem je naopak po příchodu normálně slušně přítomné pozdravit „Grüß Gott“ a dle všeho si také v průběhu večera při každém novém přineseném pivu ke stolu řádně hromadně připít. Není divu, že jsou sklenice v Zoiglstubech často celé pomlácené a poškrábané.

Zoigl od Fiedlschneidera nám bohužel moc nejel. Na náš vkus v něm bylo trochu moc másla a ovoce. Po dopití se rozloučíme s naší veselou společností a varážíme nahoru do Neuhausu.

Nejdříve musíme vyšlápnout nechutný kopec z Windischeschenbachu do Neuhausu. Minulý rok jsme ho celý vyjeli na kole, letos jsme jej absolvovali pěšky. Holt stárneme. Na vrcholku kopce si rovnou sedáme na zahrádku před penzionem Zum Waldnaabtal. Tento malý penzion nabízí nejenom ubytování, ale na čepu má i vlastní Zoigl.

Zahrádka je poloprázdná, kromě nás zde sedí jenom dva páry, konzumující večeři. Na zahrádku zřejmě obsluha nechodí, tak si zajdeme pro Zoigl rovnou na bar. Točí jej zde do moc pěkných půllitrů, to se musí nechat. Zoigl je fajn, čistší a chmelenější, než dva Zoigly, které jsme dnes již ochutnali, i když trocha toho máslíčka by se v něm taky našla. Pije se nám celkem dobře, ale už se těšíme, až se přesuneme naproti na Lingl-Zoigl, na který okolo nás míří hloučky lidí.

V Lingl-Zoiglu je na rozdíl od Zum Waldnaabtal velmi živo. Zoiglstube je to dle všeho modernější. Uvnitř je klasická restaurace, před ní zahrádka na betonovém prostranství krytém slunečníky. Co se týče prostředí je to tu nic moc, ale atmosféra je výborná. Zahrádka je téměř plná. Přisedáme si tedy ke dvěma starším párům, podle foťáků německým turistům. Tentokrát se žádný další trénink v připíjení nekoná, ale naši spolustolovníci jsou velmi příjemní.

Zoigl je zde výborný, krásně čistý, bez všudypřítomného másla a ovocného kompotu, pěkně chmelený. Vlastně ani nechutná jako Zoigl, spíš je to takový Kellerbier. Pije se skvěle. K němu si dáváme Brotzeitteller und zwei Teller (obložený talíř a dva talíře… takový překladatelský oříšek) s uzeninami a trochou toho sýra. Pravda s Krkovičkou Schoilmichlem z minulého roku se uzeniny srovnat nedají, ale jinak to je moc dobrý Brotzeit. Ani se nám moc nechce odjíždět, ale začíná se stmívat a tak je na čase vyrazit hledat místo na přespání. Nacházíme jej v malém lesíku před vesničkou Wurz.