Celou noc je jasno a měsíc v úplňku nám svítí na stanovou plachtu. Ráno se ovšem probouzíme do dalšího zamračeného dne. Ale alespoň neprší. Děláme si kafe, čaj a dojídáme poslední zásoby jídla. Naštěstí je pondělí, takže budeme moci dokoupit proviant. Dnes nás čeká žíznivá cesta přes pivní poušť.
Jedeme dál po cyklostezce Haidenaab Radweg přes Mantel, kde potkáváme pekařství, jeden z mnoha malých rodinných podniků, na které v Bavorsku narazíte na každém kroku. Dáváme si k snídani domácí koláč a pak pokračujeme dál pěknou krajinou okolo několika jezer u Haidenaabu až do Hüttenu, kde nás čeká příjemné překvapení. Obávali jsme se, že budeme muset pokračovat až do Grafenwöhru po frekventované silnici, ale narážíme na cyklostezku, která vede hned vedle silnice. Je to vlastně původní auty nyní již nepoužívaná silnička, ale pěkně opravená a předělaná na cyklostezku. Proč to takhle nefunguje i u nás?
Před Grafenwöhrem míjíme letiště americké základny, ale na kochání se stíhačkami není čas, začínají se nad námi opět stahovat mračna. Dojíždíme do Grafenwöhru a zastavujeme u benzínové pumpy, kde si kupujeme alespoň lahváče Mönchshof Landbier. S ním přečkáme krátkou přeháňku pěkně v suchu pod střechou benzínky.
Ve chvíli, kdy vyrážíme dál na cestu už zase svítí sluníčko. Naše trasa vede dál do Eschenbachu. Na kraji Grafenwöhru potkáváme sámošku Edeka a nakupujeme si jídlo a pár lahváčů, z nichž jeden rovnou napárujeme s preclíkem, a posilněni vyrážíme dál na cestu.
Trasa do Eschenbachu je příjemná. Jedeme po pohodlné cyklostezce podél silnice. Nepříjemné je jenom počasí. Celou dobu proti nám fouká silný vítr a v dáli přímo před sebou vidíme blížící se tmavá mračna. Průtrž nás chytne v Eschenbachu. Celou cestu z kopce z centra se na nás lijí provazy deště. Naštěstí nás zachraňuje Edeka a její zastřešená veranda. V Edeka tedy opět kupujeme dalšího lahváče, je to fajn obchod s lokálními výrobky. Vždy se nám v něm podařilo ukořistit nějaké to místní pivo. Při popíjení přečkáváme nejhorší déšť a pak po cyklostezce podél silnice zamíříme do Kirchenthumbachu, kam dorážíme ve čtyři odpoledne.
Konečně město, kde se nachází pivovar! Jenže ani tentokrát nám štěstí nepřeje. Zahrádka pivovaru Heberbräu by měla být otevřená od čtyř, ale zdá se, že vzhledem k počasí ani neotevře. Restaurace by měla otvírat až od pěti. Čekat se nám nechce a tak smutně pokračujeme dál v cestě směr Pegnitz. Na kraji Krichenthumbachu potkáváme malý Getränkemarkt a kupujeme si v něm Dunkel z Heberbräu alespoň v lahvi. Není špatný. Vypijeme ho na lavičce v malém parku.
Z Kirchenthumbachu vyrážíme po malé silničce NEW43 přes Thurndorf a Troschenreuth a poté po St2403 do Pegnitzu. Cesta je to náročná. Dlouhé vleklé kopce jsou střídány rychlými sjezdy. Ten poslední nás samospádem zaveze až do Pegnitzu.
V tomto městě se nachází hned dva fungující menší průmyslové pivovary, jejichž budovy stojí jenom pár metrů od sebe. Menší Jura-Bräu už má bohužel obchod s lahváči zavřený (mají do čtyř), ale Brauer-Vereinigung Pegnitz stále prodává.
Zastavujeme kola před rampou vzadu za pivovarem a ptáme se pana domácího, zda nám prodá lahvové pivo. Jasně, že ano. A jaké máte? Ptáme se. Pan prodavač nás místo odpovědi zatáhne dovnitř a okolo ležáckých tanků nás zavede až k velké chlazené místnosti s lahvovými pivy a sudy. Nakonec odcházíme s celkem dobře pitelným Hellem, chmelenějším Waldstock Bier, uvařeným speciálně na festival, který se v Pegnitzu konal tento víkend, a asi nejlepším z trojice Flinderer Spezialbier. Piva jsou fajn, vypijeme je na lavičce za pivovarem vyhřívaje se na sluníčku, sušíc promočené věci a užívajíc si konečně pěkného počasí. Snad vydrží.
Po vypití lahváčů se vracíme zpátky do centra a v Edeka ukořisťujeme i dvě piva z druhého místního pivovaru Jura. Ještě na parkovišti před obchodem si dáváme dunkel Anno 1900. Hodně sladové pivo s tóny toffee, chlebové kůrky a kávovým nádechem. Velmi dobře se pije.
Z Pegnitzu vyrážíme po cyklostezce Pegnitz Radweg přes Buchau, Kaltenthal a pak dále po malé cyklostezce do Büchenbachu, kde se nachází pivovar Herold. Zítra zde mají Ruhetag, tak jsme rádi, že jej stíháme navštívit ještě dnes. Pivovar je přímo v centru malé vesničky schoulené v údolí pod dálnicí E51. Po příjezdu si sedáme na malé improvizované zahrádce před vchodem a dáváme si dvě piva a k tomu Gulaschsuppe a Bierwursty. Pan domácí nám pravda přinese místo Gulashsuppe Fleischsuppe, ale nestěžujeme si. Polévka je dobrá a aspoň ušetříme. Pivo už tak dobré není. Sice je natočeno z malého soudku samospádem, ale másla je v něm, že by se dalo na chleba mazat. Moc nám nejede a litujeme, že jsme si radši nedali jenom jeden půllitr napůl. Pan domácí je také trochu osobitý, ale celkem příjemný. Největší zájem projevuje o naše kola. Hned dvakrát si je vychází z hospody dlouze a mlčky prohlédnout. Možná zkoumá Marleyovu zadní pneumatiku, která je po letech hladká jako sklo.
V pivovaru si ještě doplníme zásoby vody a vyrážíme dál na cestu. Čeká nás prudké stoupání z vesničky až k dálnici. Většinu kopce vyjdeme pěšky. Kus za dálnicí, tak akorát daleko, aby nám nerachotila auta hned u hlavy, ale dříve, než začne cesta opět prudce klesat, stavíme stan.
