Pivo na Náplavce potřetí

Na festival na Náplavce se nám letos vzhledem ke zkušenostem z předchozích dvou ročníků moc nechtělo (viz report z prvního a druhého roku). Nakonec jsme ale měli pátek volný, koukli na seznam pivovarů a ten nás přesvědčil se zajít na akci alespoň podívat.

Systém vstupného byl stejný jako u předchozích ročníků – pokud člověk chtěl pít pivo, musel zaplatit sto korun za sklenici (minulý rok to bylo šedesát) a mohl se vesele vrhnout na degustování. Pokud chtěl pít cokoliv jiného ze zdejších stánků (třeba víno), či si s sebou cokoliv tekutého přinesl, tak měl vstup na akci a hudební produkci zdarma. To znamenalo, že spolu s náhodnými průchozími a cyklisty (ano, přes Náplavku vede páteřní cyklotrasa) vytvořili návštěvníci k večeru těžko prostupnou masu, a když se člověk chtěl nedej bože dostat pro pivo čepované na druhém konci festivalu, musel se davem prodírat dlouhé minuty. Z tohoto důvodu nám placení vstupného přijde poněkud nešťastné. Jinak nám ale obecně vstupné na pivní festival nevadí (ba naopak), pokud člověk za své peníze dostane alespoň trochu toho životního prostoru (navíc zde člověk zřejmě ze vstupného platí hudební skupiny, o které nestojí a na které jejich fanoušci mohou zdarma).

Výběr jídla byl slušný i letos, fronty u jídla občas též slušné. My si ani nic nedali, nějak jsme v těch davech a všemožných paších ztratili chuť. Ono nebylo zase tak snadné od výparů z jídel útéct, když si chtěl člověk v klidu užít pivo, stánky s pochutinami byly skoro po celé délce Náplavky. K dispozici byly dvě umývárny, takže o čistotu pivního skla bylo postaráno. I záchody byly vcelku v pohodě, pokud se k nim člověk procpal, fronty se moc netvořily.

Pivovarů bylo, pokud správně počítáme, nějakých 58, a to včetně pivovarů průmyslových i létajících. Na čepu měli někteří jen jeden druh piva, jiní třeba čtyři, a například sokolovský Permon jich měl myslíme dokonce sedm. Takže i když člověk vypustil nezajímavé průmyslovky, bylo z čeho vybírat. I účastníci nebyli jen druhá liga, přijel třeba Strahov, Všerad či Clock. Fronty se sice občas tvořily, ale bylo to ještě únosné, žádné půlhodinové čekání, které jsme zažili třeba na Parukářce.

My se vrhli samozřejmě na piva nám neznámá, piva v Praze běžná přece nebudeme pít v takovémto prostředí. Na počátku jsme se logicky pustili do slabších ležáků. Koucour Mezulán, světlá devítka, nás moc nezaujal, divný, obilný, máslový. Za třicet korun za třetinku opravdu slabota. Baštýř desítka nám též moc nejel, taky trošku máslový, s lehce ulpívající hořkostí. Letní světlá výčepní desítka od Maxmiliána byla už vcelku fajn, pitelné pivo. Festivalové pivo, Vltavská prsa od Slepého krtka bylo osobité, s trochou méně příjemných tónů, spíše takové domácké, průměrně pitelné. Polotmavá jedenáctka Podolský lišák od Falkenštejna byla také osobitá, trochu máslová, ovocná, kapku trpká, nic extra. Dvanáctka z Malešova, vařená dle receptu financovaného crowdfundingem, byla sladová s ovocnými tóny, zvláštně kořeněná, také takový průměr. Čest ležáků zachránil Blahovar a jeho FraCz, Keller-Pils vařený ve spolupráci s bavorským pivovarem Ellingen. Dostali jsme přímo od sládka po deseti minutách načepovanou třetinku s řádnou moravskou čepicí, pivu ale nižší říz moc nevadil. Hodně sladové, sladší, čisté, jemně chmelené, dobře pitelné.

Z tmavých ležáků jsme si vybrali třináctku Motáka ze Zichovce, sladší pražené a karamelové pivo, ne úplně čisté, příliš nám nejelo, chtělo by to doladit. Netradiční pivo přivezl 1. selský pivovárek – Velkého Mogula, India Brown Lager. Výrazně chmelený, s tóny bylin, kořenitosti, citrusů i peprnosti. A když říkám výrazně, tak opravdu výrazně – drsná a ostrá ulpívající hořkost, to už je skoro příjemnější žvýkat chmelové granule. V doznívání tato nepříjemná chmelovost přecházela až do zatuchlých tónů. Škoda, nápady má pivovar sice zajímavé, ale čistého a vyladěného piva se od něj asi nedočkáme. Jedinou pšenici na festivalu jsme si dali od Falkenštejna. Sladší sladová, s tóny jablek a hřebíčku a ač byla načepována výborně, neměla skoro říz, takže pitelnost nic moc.

Ejlů bylo na festivalu požehnaně. Začali jsme osmičkou Trudi od Clocka, hezky chmelené lehké pivo, ale na Hradě nám chutnalo trochu více. Jedenáctka Summer Ale z pivovaru U Vacků nás velmi příjemně překvapila – od tohoto pivovaru nám piva většinou tolik nesedí, ale tohle byla paráda – svěží citrusový ejl s lehkými tóny obilnosti a tropického ovoce. Čistý, výborně pitelný, asi nejlepší námi ochutnané pivo na festivalu. Druhý Summer Ale, vařený Mordýřem, nás už ale tolik nebavil. Divně zemitý, drsnější, vůbec ne to příjemné lehčí pivo, které bychom z toho názvu čekali, spíše takový domovarnický pokus. Nicméně Kazbek Ale od Lišáka byl ještě o něco horší, opravdu takové WTF pivo, jako by bylo splácané ze sladového výtažku a chmelového extraktu.

Z tmavších svrchňáků jsme zkusili US Brown Ale od Blahovaru, ne úplně dokonale vyladěné, ale vcelku pitelné pivo. Svrchně kvašený tmavý speciál od Vacků byl vlastně takový Stout či Porter, pražený se znatelnými tóny rozinek a sušených švestek, karamelový, dobře se popíjel. 

Na závěr jsme si nechali ty největší siláky. Permon zde představil svoji novinku Bourbon Ale, svrchně kvašenou devatenáctku anglického střihu, kterou nechal zrát na bourbon dubových hoblinách. Zajímavé pivo, sladové, docela vanilkové, švestkové, bourbon byl také dosti znát. Sladší, nakyslé, trochu taková přímočará líbivka – bylo poznat, že nejde o pivo, které by poctivě zrálo nějaké dlouhé měsíce v dřevěném sudu. Ale ani neurazilo, fajn záležitost.

Úplnou tečku za festivalem jsme udělali Královskou zlatou labutí ze Zvíkova. Dvanáct procent alkoholu, tóny sladkého sherry a všemožného ovoce, výrazné a velmi příjemné. Škoda, že jsme si ho nemohli kvůli hloupým pravidlům nechat načepovat do nějaké vhodnější nádoby, bylo by to i pro pivo samotné důstojnější.

Po Královské labuti nemělo smysl cokoliv dalšího zkoušet, spolu s potácejícím se davem jsme se vydali směr domov. Celkově byl festival docela fajn – našli jsme si chutná piva, pokecali s pár známými lidmi (které jsme teda v těch davech zahlédli, s řadou z nich včetně Boříka jsme se prostě minuli). Příště se asi zase zastavíme, pokud nedojde k nějaké změně a nebudeme mít něco zajímavějšího na práci. Nicméně mimopražským bychom asi doporučili nějaký jiný festival, případně návštěvu někdy v brzkých hodinách – ty davy v úzkých prostorách náplavky jsou zde celkem pruda.

Více fotek najdete v naší fotogalerii Pivo na Náplavce potřetí.