Great British Beer Festival, díl 1 - O festivalu

Bludice

14. srpna 2014 v 14:49

V Londýně v těchto dnech probíhá Great British Beer Festival, takže je asi načase sepsat konečně dojmy z této akce z roku 2013 :)

Do Londýna jsme se vypravili v srpnu loňského roku a absolvovali jsme v něm deset dní věnovaných pivnímu průzkumu. Část svého pobytu jsme vlastně strávili pouze na jednom místě a to v Olympii na Great British Beer Festivalu (GBBF). Ve zbývajících dnech jsme navštívili některé londýnské podniky. Za dobu naší návštěvy pochopitelně nebylo možné stihnout prozkoumat vše a tak jsme se zaměřili pouze na to, co nás zajímalo nejvíce. Celý náš pobyt byl pak uzavřený návštěvou prvního ročníku London Craft Beer Festivalu (LCBF), jehož termín konání organizátoři mazaně naplánovali tak, aby navazoval na GBBF.

Začněme naše vyprávění samotným GBBF, tedy akcí, která předurčila výběr termínu, ve kterém jsme se do Londýna vypravili. GBBF je jedním z nejslavnějších a také jedním z největších pivních festivalů na světě. Koná se každoročně (jedině v roce 1984 byl jeden ročník vynechán) již od roku 1977. První ročníky byly pořádány v Londýně, poté několik let festival střídal své místo konání mezi Leedsem, Birminghamem a Brightonem, aby se roku 1991 opět vrátil do Londýna, kde již zůstal. Již roku 1992 byl festival umístěn do výstavního a veletržním centra Olympia, mezi lety 2006 a 2011 se přesunul do poněkud lépe dostupného, ale dle ohlasů návštěvníků méně příjemného Earls Court, ze kterého se v roce 2012 opět přesunul zpět do Olympie, kde se konal i v loňském roce a koná se i v roce letošním. Olympia je vskutku této akce hodný prostor, pěkně vzdušný a prosvětlený a díky krásné viktoriánské architektuře i velmi fotogenický.

Festival pořádá CAMRA (Campaign for Real Ale), jedná se tedy především o festival Real Ale, či také Cask Ale, tedy piv dozrávajících v Casku, samozřejmě nefiltrovaných a čepovaných pomocí ručních pump. Piv charakteristických velmi jemným řízem a kladoucích obrovské nároky na správné zacházení, ošetření a skladování. Z Velké Británie zde ani jiná točená piva, než ta v Casku, nepotkáte. Kromě Real Ale jsou na festivalu prezentovány také Real Cidery a Perry, nad kterými CAMRA také převzala záštitu. Podobně jako Real Ale, jsou i Real Cidery nefiltrované, nedosycované uměle a splňují přísná kritéria na složení. Na festivalu jsou čepované ze soudků, či barelů samospádem, ale v Londýnských pubech je můžete potkat čepované ručními pumpami stejně jako Cask Ale.

Kromě těchto dvou velkých skupin britských alkoholických nápojů mohou návštěvníci GBBF ochutnat také piva zahraniční. Svůj stánek, kterému vládne pivovar Bernard, zde má také Česká republika. Zde se vloni kromě Bernarda prezentovala také piva z minipivovarů Strahov, Kocour, Antoš, Matuška, či k našemu překvapení třeba i ochucené šmakulády z pivovaru Opat, které k našemu ještě většímu překvapení slavily mezi návštěvníky velký úspěch. 

V německém stánku mohli lidé kromě klasiky ochutnat také samospádová piva z dřevěných sudů.

Obrovský stánek s rozsáhlou nabídkou mají na GBBF piva americká, která jsou stejně jako ta britská čepovaná z Casků! U tohoto stánku bylo po celou dobu festivalu pěkně narváno. Zajímavé bylo i odlišné složení lidí u tohoto stánku ve srovnání s těmi, kteří se pohybovali v jiných prostorách festivalu. Hustota pivních geeků a hipsterů na metr čtvereční se zde prudce zvyšovala :)

Další stánek je pak vyhrazený pro piva z Belgie, Nizozemí a Itálie. Zde se jedná o pestrou směsici piv, z nichž některá jsou čepována z kegu poněkud podivnými metodami a udělátory. Tato piva byla skutečně točená prapodivně, příšerně pěnila a často bylo jejich čepování řešeno tak, že byla nejdříve natočena do džbánku a z něj poté teprve přelévána do sklenic. Nu, nedali jsme si. Mnohem větším lákadlem tohoto stánku byla piva z dřevěných sudů točená samospádem. Jednak to byla piva z Nizozemského pivovaru De Molen a druhak (a především) různé belgické neblendované Oude Lambiky. Efektivní mucholapka na pivní geeky.

Stánky s britskými pivy jsou na festivalu členěny podle zvláštního systému na základně místa, kde se vlastní pivovary nacházejí. Zpočátku se takové členění zdálo poněkud matoucí, ale ve spolupráci s katalogem festivalu se v něm dá celkem dobře orientovat. Nevýhodou je ovšem to, že ne všechna piva jsou na čepu po celou dobu konání festivalu, takže se občas sehnání vhodného kandidáta na ochutnání neobejde bez trochy pobíhání (obzvláště v posledních dnech GBBF, kdy už některá piva dochází). Asi nejsnadnější to mají milovníci cideru, kteří mají všechny cidery a perry pěkně pohromadě a vystačí si tak s jedním zeleným stánkem :) Svoje vlastní soukromé vymazlené stánky pak mají velké pivovary jako je Fuller's, Greene King a podobně. Ty si od těch menších raději drží odstup.

Kromě obrovského množství stánků s pivem, je na festivalu také celkem slušné množství stánků s jídlem, anglické pie a pasty, skotská vejce, hamburgery, hromady škvarků, klobásy, fish and chips, různé sýry a podobně. Několikrát jsme zkusili z nabídky ochutnat. Hned první den jsme si dali vynikající pie s tmavým Ale a masem z aberdeen anguse, ale další ochutnaná jídla již byla spíše tragédie. Speciálně po vepřovém pie jsme se málem poblili. Vůbec nedoporučujeme dávat si nejen na GBBF, ale v Londýně obecně, hamburgery. Podle jakéhosi podivného vládního nařízení, musí restaurace dělat hamburgery propečené do stadia podrážky. Fish and chips, které jsme viděli konzumovat, zdály se, že pamatují ještě první ročník GBBF konaný v Olympii. A klobásy nechutně zamořovaly přepáleným puchem menší halu Olympie, kde se zrovna nacházel stánek s americkými pivy a míra zamoření vzduchu se stupňovala s každým dnem konání festivalu. V pátek už byla taková, že jsme při bloudění mlhou hustou tak, že by se dala krájet, očekávali, že každou chvilku narazíme na rybníček Brčálník. Zkrátka a dobře pokud nechcete skončit se zkaženým žaludkem, doporučujeme si na GBBF nosit vlastní zásobu jídla.

Na GBBF je zajímavé, že mnohé práce, vydáváním sklenic počínaje a čepováním piv konče, zajišťují dobrovolníci, členové CAMRA. Je jich opravdu velká armáda. Na festivalu pracují v podstatě zdarma, jen snad na nějaké to pivko budou mít nárok. A organizátoři jim zajistí ubytování a věnují tričko. Zpravidla jsou skvělí, ochotní a příjemní, protože práce na GBBF pro ně není zaměstnáním, ale spíše zpestřením života.

Kromě vlastního festivalu se na GBBF také můžete zúčastnit různých doprovodných akcí, na které je však třeba zakoupit si samostatné vstupenky. Ať už je to degustování piv, která vyhrála ve svých kategoriích na degustační soutěži, ochutnávka ciderů, představení belgických, amerických či italských piv, ochutnávka britských lahvových piv, nebo párování jídla a piva (letos na téma čokolády) vždy pod taktovkou některé se známých osobností pivního světa. Kromě těchto samostatných akcí na festivalu samozřejmě probíhá i doprovodný program na velkém pódiu, které je umístěné až vzadu v hlavní hale před rozsáhlým prostorem s mnoha stoly a židlemi. Můžete zde poslouchat vystoupení hudebních skupin (zpravidla různé folkové skupiny, kytaristé, či pro první den tradičně vyhrazeného vystoupení smyčcového kvarteta). Hudební vystoupení jsou pak střídána dražbami pro sběratele, či podepisováním slavných pivních knih autory. Co se týče sběratelů, pro ty je na festivalu k dispozici stánek obřích rozměrů, ve kterém mohou zakoupit snad úplně vše, na co si jen sběratel vzpomene. Kromě toho je na festivalu i velký stánek s obrovským výběrem literatury týkající se piva, či ciderů. Pro pivního geeka učiněný ráj.

Abyste se na festival vůbec dostali, musíte si zakoupit vstupné. To stojí na jeden den 10 £ a lze jej zakoupit na dny od úterý do soboty. Pro běžné návštěvníky se festival otvírá v úterý v pět hodin. Odpolední hodiny od 12 jsou vyhrazené pro takzvanou Trade Session, na kterou nelze samostatný lístek koupit. Je vyhrazená pro zástupce pivovarů a tisku a je to také nejklidnější a nejpohodovější část celého GBBF. Pokud se chcete zúčastnit Trade Session a nejste zástupce pivovarů, či pozvaný degustátor, musíte se akreditovat jako novinář, nebo si stejně jako my zakoupit vstupenku na celý týden za 26 £ (22 £ pro členy CAMRA).

My jsme si zakoupili vstupenku opravňující nás ke vstupu po celou dobu konání festivalu a rozhodně nelitujeme. Strávili jsme tak čas na festivalu v pohodovém tempu, většinou jsme přicházeli chvilku po poledni a odcházeli brzy navečer, kdy už začínala být akce na náš vkus poněkud dekadentní. Večer jsme pak věnovali návštěvě zajímavých londýnských podniků. Pokud byste se chtěli zúčastnit GBBF pouze na jeden den, doporučujeme středu, která byla společně s úterým asi nejklidnějším dnem festivalu a na rozdíl od úterý, vás ve středu vpustí na festival již ve dvanáct. Čtvrtek je na GBBF vyhrazený pro takzvaný kloboukový den, pokud máte fetiš na klobouky, doporučujeme. V pátek a sobotu je na festivalu logicky největší nával. Navíc v sobotu už se jedná spíše o jakousi dopíjenou, nejzajímavější piva již bývají vypita. Pokud si ale chcete užít spíše nefalšovanou festivalovou opileckou atmosféru, než ochutnat zajímavá piva, pátek a sobota jsou ty pravé dny pro vás. 

Co se týče návštěvníků festivalu, jedná se o poměrně pestrou směsku lidí, pivními geeky počínaje, přes hipstery, vousaté muže v sandálech, po omladinu, která chlastá vše, co teče a bandu uřvaných opilých italských turistů na stag party. První dny převažují spíše zástupci těch prvních zmíněných skupin, ke konci se zvyšuje frekvence těch druhých.

Sklenice jsou na GBBF k zapůjčení za 3 £. Můžete si vybrat mezi klasickou pintou, půlpintou a malou třetinkou na nožičce. Sklenici můžete při odchodu z festivalu buď vrátit a vzít si zpět svou zálohu, nebo si ji ponechat jako suvenýr, na který vám u východu ještě dobrovolníci poskytnou igelitku, abyste si jej měli v čem odnést. Staří harcovníci obvykle volí klasickou velkou pintu. Má totiž tu výhodu, že si do ní můžete nechat natočit půl pinty (nebo i jenom třetinku) piva. Dobrovolníci na pípě vám zpravidla natočí o něco víc, takže máte za méně peněz více muziky. Pokud dáváte přednost půlpintě nebo třetince, je dobré nechat si jednu po celou dobu konání festivalu. V pátek a především v sobotu již sklenice dochází a minulý rok v sobotu již byly k zapůjčení pouze velké pinty. My jsme volili spíše půl pintu a na silná americká piva, cidery, či lambiky třetinku. Přece jenom jsme chtěli piva hlavně ochutnat, nikoliv se levněji opít.

O tom, jaká piva jsme na festivalu ochutnali, si povíme v příštím článku.

Seriál Londýn

Celkem 3 články

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii