Pivní výlet po Moravskoslezském kraji, den 4. - Rohan, Avar, Garage, Qásek

V dnešním článku se po malé odmlce opět vrátíme k našemu putování po Moravskoslezském kraji. V minulém díle jsme se podívali do Podhorského pivovaru, penzionu Letohrádek, Beskydského pivovárku a do Vratimova na Brabčáka. Dnes budeme pokračovat dál.

Vyrážíme ráno z Vratimova městskou autobusovou linkou do Ostravy. Udělali jsme dobře, že jsme se ubytovali v penzionu, celou noc totiž propršelo. A ráno není počasí o moc lepší. Naštěstí nás zatím nečeká žádná velká tůra. Jen v Ostravě musíme přečkat déšť schovaní před vchodem do paneláku, neb zde na autobusových zastávkách mimoměstských autobusů nevedou zastřešené budky. Po chvilce čekání nastupujeme do autobusu, který nás doveze do malé vesničky Rohov.

Zde na konci světa těsně u hranic s Polskem se nachází minipivovar hospoda U Komárků a pivovar Rohan. Sice máme atombordely, ale i tak jsme rádi, když se dostáváme do sucha hostince. Uvnitř je to zvláštní. Všechny stoly, kromě malého stolku s cedulkou „Štamgasti“, jsou opatřené prostíráním, talíři, příbory a ubrousky. Jsme z toho poněkud zmatení. Že by se tu měla konat nějaká uzavřená oslava? Svatba? Trochu nejistě postáváme u dveří, když se objeví u výčepu pán s otázkou: „Máte objednáno?„. To nás zmate ještě více, koukáme jako spadlí z višně a pán mezitím zase někam zmizí. Naštěstí ho vystřídá paní, která je o něco sdílnější. Vlastně je velmi příjemná. Vysvětlí nám, že celá hospoda je zarezervovaná. Když ji však poprosíme, zda si můžeme dát alespoň rychlé pivo, udělá nám dvě místa u jednoho ze stolů. Ukáže se, že hospoda je široko daleko vyhlášená svými specialitami pečenými v peci na bukovém dřevě. Zdaleka se sem sjíždějí lidé na pečená kolena, kýty a krocany a vždy je nezbytné si předem udělat rezervaci a objednat jídlo. My si tedy dáváme alespoň utopence a k tomu samozřejmě místní piva. Ta jsou velmi dobrá a výborně pitelná. Zapisujeme si za uši, že až příště zamíříme do těchto končin, tak jedině s rezervací… a bude i koleno.

Z Rohova vyrážíme pěšky po modré turistické značce, která bohužel vede po silnici, do Chuchelné. Procházka to není nijak pěkná, celou cestu prší a prší. Z Chuchelné už ale naštěstí pokračujeme vlakem přes Kravaře ve Slezsku do Hlučína a pak už jen kousek pěšky do pivovaru Avar. Budova restaurace pivovaru zvenku nevypadá příliš lákavě. Takové ošuntělé moderní stavení, ale uvnitř je to již mnohem útulnější. Vlastně jako kdybychom se ocitli v úplně jiném světě. Dřevěná podlaha, stěny, stoly, trámy, malá okýnka a podlaha plná slupek od buráků. Piva pravda nejsou ničím úžasná, ale pít se dají. Dáváme si plátek pečeného kolena (nějak jsme na něj po Rohově dostali hroznou chuť) a kuřecí křidýlka. Jídlo je v pohodě, ale nic světoborného. Nakonec si zde stejně nejvíc užijeme místní zvyk hrábnout si do sudu vedle výčepu pro hrst buráků (ty jsou zde k dispozici zdarma pro všechny hosty), loupat si je k pivu a slupky pak prostě pohodit na zem.

Z Hlučína pokračujeme pěšky po modré značce na kraj Ostravy do Martinova. Už je po dešti, ale sužuje nás jiný problém. Obrovské množství bláta po cestě. Do Garage Clubu, kde se nachází pivovar Garage, dorážíme s pěkným nánosem bahna na botách. Naštěstí se nejedná o žádný nóbl podnik, ale o příjemný hudební klub s osobitou restaurací. Věrný svému názvu, je celý klub laděný do automobilové tématiky – auta, autosedačky, různé cedule a automobilové součástky, ale nejenom to, také hudební nástroje, gramofonové desky, kravská lebka, kůže, spousta plakátů… prostě taková směska všeho možného a ve výsledku to vypadá trochu srandovně, ale vlastně i celkem útulně. Navíc venku obří dětské hřiště, ze kterého musí být za pěkného počasí drobotina úplně hotová. Piva ale opět nejsou nijak úžasná a způsob točení jim nijak neprospívá. Kolikrát už jsme v našem vyprávění o Moravskoslezském kraji tuto větu použili?

Klub Garáž je přímo na konečné tramvaje, která nás odváží do centra. Zbývá ještě jeden rest z výletu z minulého roku – Hobit Club. Jedná se o takový malý podnik, celkově připomíná spíše nějakou hernu, nežli pivnici. Na čepu zde mají 4 piva, dvě z nich jsou z místního Biovaru, to znamená Qásek, další dvě hostují. Aby se to nepletlo, je v době naší návštěvy na čepu Kohut a Kohout. Marley si objednává Kohuta (světlá jedenáctka, která v době naší návštěvy v Kohutce na čepu nebyla), dostává Kohouta a než si stihne objednat Kohuta znova, tak toto pivo dojde. Tragédie :) V sobotu večer již bohužel nová piva nenaráží. V neděli je totiž zavřeno. Zkoušíme tedy alespoň oba Qásky, polotmavý speciál ujde, tmavý ležák už je mnohem vydařenější. Čeká nás ještě dlouhá cesta posledním autobusem z Ostravy, tak zakupujeme nakuřovaného Qáska v PET lahvi a vyrážíme na noční přesun.

V jedenáct hodin sedáme do autobusu do Bílovce, kde jsme ve čtvrt na dvanáct. Pár kroků do lesa, náročné hledání místa k přespání, dopít Qáska a spát. Zítra nás čekají poslední dva pivovary.