Pivní výlet po Moravskoslezském kraji, den 2. - Radegast, Koníček, Kohutka

Bludice

6. srpna 2013 v 10:40

V minulém díle našeho seriálu o Moravskoslezském pivním putování jsme navštívily Těšín, minipivovar Třinec a luxusní hotel a pivovar pod Kyčmolem. Dnes budeme pokračovat druhým dnem a třemi dalšími pivovary.

Abychom se jenom nevozili od pivovaru k pivovaru, uděláme si takovou decentním procházku (rozuměj nechutný kopec nahoru a neméně nechutný kopec dolů) z Horní Lomné do Morávky. V Morávce chytáme autobus do Nošovic k pivovaru. Když už se nám Radegast postavil do cesty, rozhodli jsme se nakouknout do té jeho Svatyně pro turisty. Nic zajímavého, pár suvenýrů a znuděná slečna, která nám poradila nejbližší hospodu, kde si můžeme dát Radegast. Hospoda se jmenuje Radegastův šenk a nachází se hned u zastávky, ze které nám jede další autobus. Pěkně nám to vychází. Uvnitř se ptáme hospodského, jaké má pivo. „No, jste v Nošovicích, tak to asi budou Krušovice," odpovídá šibalsky. Nakonec se nám z něj ale podaří vytáhnout, že má Radegast OriginalPremium. Obě piva překvapivě dobrá, čerstvá a zdejší způsob točení a nižší říz jim evidentně svědčí. Možná proto je ve zdejším kraji tak rozšířené točení z výšky?

Po dopití sedáme hned před šenkem do autobusu, který nás odveze do Dobratic. To je vesnice hned vedle Vojkovic a ve Vojkovicích je samozřejmě minipivovar Koníček. Stačí podejít dálnici, minout starou roubenku, která se krčí pod dálničním mostem a jsme tam. Je čas na něco k jídlu. Já volím bezpečnou klasiku – smažený sýr s bramborami. Smažák je takový normální (Co taky na smažáku vymyslet, že?), ale brambory jsou moc dobré. Marley si dává nakládaný hermelín. V tom vedru člověk nemá ani na nic velkého a vařeného chuť. Hermelín je tedy naložený řádně, z talíře téměř vytéká, já bych ho tedy jíst nechtěla, ale Marleyovi to nevadí, ten spase všechno. A protože je nechutné vedro a velká žízeň, zkouším pro začátek místní kombinaci piva a pomerančové limonády – Ryzler. Překvapivě se pije velmi dobře. Ostatní piva jsme již dřív měli, takže nijak nepřekvapila, sem tam malinko máslová, občas lehce esterová, ale ne nijak přehnaně. Vlastně jsou celkem dobře pitelná. Prostě taková domácky osobitá. Stejně je ale na Koníčkovy nejpříjemnější pěkné pohodové posezení na zahrádce.

Koníček ale nebyl jediným důvodem, proč jsme se do této oblasti po roce opět vrátili. Od naší poslední návštěvy totiž hned ve vedlejší vesnici vznikl nový minipivovar Kohutka. Od Koníčka je to asi 4,5 km po červené turistické značce směr Prašivá. Kohutka se vlastně nachází na úpatí kopce Prašivá a je obklopena pěknou přírodou. Stejně jako u Koníčka i zde bylo v době naší návštěvy celkem plno. Dáváme si zde cibulačku a pórkovou polévku a na zchlazení zmrzlinový pohár. Polévky jsou fajn, zmrzlinový pohár je spíš kopa umělohmotné šlehačky, než zmrzlina, ale dá se. Piva jsou opět osobitá, vlastně malinko podobná Koníčkovi. Asi nejvíc nám chutná nejslabší desítka. Pomalu se začíná stmívat, takže je čas koupit PET lahev místo večerníčku a vyrazit dál.

Cesta nás vede po červené turistické na Malou Prašivou. Na to, že je to Prašivá malá, je kopec zatraceně velký. Na vrchu je malá rozhledna, k našemu překvapení i turistická chata a krásný dřevěný kostel Sv. Antonína Paduánského. Povalujeme se v zákrytu za kostelem, kocháme se jasným hvězdnatým nebem nad námi a popíjíme pivo z Kohutky. Zítra nás čeká Podhorský pivovar, pikopivovar Letohrádek, Beskydský pivovárek a Brabčák Vratimov.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii