Hostivar Witbier, Chotoviny Summer Ace, Chomout Citra, Albert Silvio Pellico a jiné pivní novinky

sepsal Marley

17. června 2015 v 11:20

Tak tu máme další díl pivních novinek. V minulých letech nebylo v období festivalů moc o čem psát – člověk skoro všechno ochutnal na nich. Teď už je ale pivovarů (i festivalů) tolik, že nových piv je prakticky nepřetržitý proud. 

Pražský Hostivar připravil na blížící se teplejší dny dvanáctku Witbier, belgickou pšenici. Je kořeněná koriandrová, obilná, s tóny hořkého pomeranče. Výrazná, zajímavá, a i když je o něco sladší, pije se dobře. Z českých Witbierů je tohle jeden z nejpodařenějších. Ochutnali jsme i po nějaké době světlou 11, je čistá, hodně chmelená, velmi dobře pitelná. Ležáky zde za ty dva roky šly hodně nahoru.

Plzeňský Blahovar za pár měsíců své existence uvařil snad dvacet druhů piv. Aktuální novinkou je English IPA, anglické chmely v ní doplňuje americký Cascade. Na počátku má podivnou nepříjemnou vůni, ale v chuti je fajn, karamelová, toustová, lehce zemitá, bylinná i citrusová. Není to úplně pivo na celovečerní pití, ale neurazilo.

V Brně jsme ochutnali dvě piva, která si nechává vařit hospůdka U Alberta. Silvio Pellico, dvanáctka jen s plzeňským sladem (ty karamely a mnichovy bychom ve světlých ležácích zakázali), hezky světlá, krásně chmelově kořenitá a peprná, sladce sladová, hodně hořká a zároveň parádně pitelná. Opravdu povedený vyvážený ležák, takový se u nás moc nevidí. Adalbert Ale je dvanáctka s německým chmelem Hallertau Blanc, sladová, lehce chmelová s tóny tropického ovoce, mandarinek a růžových grepů. Trochu rušily kvasnice a pivo by možná nějaké to doladění užilo, ale jinak se pilo vcelku slušně.

A když už jsme u těch piv vařených pro brněnské hospody, tak jsme potkali Stojácké Poupě, vařené pro Výčepy Na stojákaBeskydském pivovárku. Pivo je to slušně hořké, zároveň sladší sladové, s lehkými ovocnými tóny – pomerančové kůry, mandarinek i tropického ovoce. Při naší návštěvě Na stojáka ho nabízeli lidem jako „hodně chmelený ležák“, pod čímž si teda představíme přeci jen něco trochu jiného. Tohle spíše připomínalo nějaký ejl. Nicméně pivo je to fajn, dobře se pilo.

Chotoviny připravily na léto Vojtíška Summer Ace, světlou dvanáctku s chmelem Sorachi Ace. Díky tomuto chmelu tedy pivu dominuje zajímavá bylinnost s tóny směrem do okurek, kopru či šťovíku (znáte z výborného kounického Single Hopu). Pivo je dále sladové, slušně hořké a dobře pitelné.

Další ejl ze své série Single Hopů uvařil olomoucký Chomout. Je chmelený Citrou, jemně citrusový, lehce bylinný až pryskyřičný, sladový, více hořký, trochu drsnější. Ale popíjí se dobře, fajn pivo.

V rámci „Cesty pivních znalců“ od Prazdroje, tedy Výběru sládků, přišel plzeňský pivovar s Gambrinusem nepasterizovanou dvanáctkou. Je zřejmě mikrofiltrovaná, podobně jako u sudové nepasterizované desítky. Ok pivo, dalo se pít, ale žádný zázrak. Škoda, že nešlo o nefiltrovanou verzi, ta by mohla být minimálně srovnatelná s velmi dobrou nefiltrovanou jedenáctkou (neboli Patronem).

U Tří růží přichystali další dvě piva. Prvním je Red Ale, blížící se hořkostí i silou nějaké IPA. Karamelkový, s citrusy, kandovanými ovocem i bylinami. Slušně hořký, ale lehce máslový. Žádný velký požitek. Druhým pivem je spodně kvašený světlý speciál, chmelený pouze novozélandským Wai-iti. Hezky chmelově květinový, mandarinkový i angreštový, zároveň celkem sladový. Opět v pivu ruší lehká máslovost, takže celkově nic úžasného. Dříve nám přišlo, že velmi povedené pivo je U Tří růží každé druhé, tak dnes je to sotva každé desáté.

Konečně jsme potkali i nefiltrovanou desítku CviklBudějovického Budvaru. Je moc hezky chmelená – bylinná i kořenitá, příjemně sladová, kapku kvasnicová. Svěží a velmi dobře pitelná. Škoda, že se objevuje na tak málo místech.

Pivovar Nomád po rozchodu s Děčínem pořádně zabral a přichází dalším novým pivem. Je to Víťa, Witbier o stupňovitosti dvanáct (vůbec s těmi Witbiery se v posledních týdnech roztrhl pytel). Sladší sladový, s tóny pomerančové kůry, výrazně koriandrový. Sice to není úplná koriandrová bomba typu Bernard Ale, ale trochu se jí blíží. Nicméně i tak je to vcelku slušně pitelné pivo.

Nová černá dvanáctkaBratčic nás moc nezaujala, pražená, lehce peprná a máslíčková. Ani desítka, která nám kdysi (ještě vařená v Oslavanech) celkem chutnala, tentokráte to bylo takové divné, méně prokvašené a opět lehce máslové cosi.

Při krátké zastávce v Pardubicích jsme ochutnali zdejší novou chmelenější dvanáctku Pernštejn Premium. Je sladová, chmelově kořenitá, jednoduchá, dobře pitelná. Nicméně nějakou výraznou hořkost nečekejte, průmyslové pivovary si to přeci jen vykládají trochu jinak než minipivovary. Ochutnali jsme i velkou část klasického pardubického sortimentu a žádné pivo nás neurazilo – fajn bylo světlépolotmavé výčepní, klasický světlý ležák, KvasňákTaxis. Skoro nám přijde, že se tu trochu zlepšují, ale možná šlo jen o povedenější várky.

Zkusili jsme i pšeničnou dvanáctku z rok starého Podřipského pivovaru ve Ctiněvsi. Je obilná, kořeněná hřebíčková, lehce banánová. Ne úplně typicky bavorského střihu, docela plná, ale dobře pitelná. 

Zmíníme i pár nenovinek. Washington IPA z Beskydského pivovárku je opět fajn, příjemná sladší a ovocnější IPA. Dalešický Májový ležák se letos povedl, je trochu světlejší, hezky sladový, velmi dobře pitelný. Chutnal nám i ovesný Rejtar z Třebonic, příjemně obilně sladový, s trochou medových a ovocných tónů. Jihlavská e-IPA nám tentokráte sedla o dost více než při své premiéře před rokem a půl – hodně karamelová, lehce marmeládová i zemitá, fajn pivo.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii