Uplynulou sobotu v Kostelci nad Černými lesy proběhl čtrnáctý ročník festivalu Černokostelecké vykulení – pokud správně počítáme, pro nás byl již sedmý. Vzhledem k dalším pivním akcím v Praze jsme chvilku o své účasti přemýšleli, ale nakonec jeden z nejpohodovějších českých pivních festivalů prostě vynechat nešlo.
Vykulení se tradičně neslo ve znamení vykulování a opravování sudů, letos to bylo ozvláštněno ještě odléváním bronzového zvonu, který bude umístěn u varny obnovovaného Černokosteleckého pivováru. Obnova se pomalu chýlí ke konci – třeba varna je už plně funkční, během festivalových prohlídek pivovaru zde již pokusně vařili a též chladili dílo na chladících štocích. Je otázkou, kdy se dočkáme prvního piva – Černokostelečtí ke všemu přistupují pečlivě a s rozvahou.
Není ale třeba smutnit – než bude velký pivovar zprovozněn, funguje nadále zdejší minipivovar Šnajdr, který sice vaří jen malé várky, ale černokostelecké festivaly a několik spřízněných pražských hospod stíhá zásobovat dobře. Letos na Vykulení přišel s řadou novinek, i když ve většině případů šlo o ochucené verze klasických piv.
Co všechno jsme tedy od Šnadra ochutnali? Z výčepních kohoutů tu tekla třeba Vykutálená 10, klasická česká světlá desítka. Moc příjemně chmelené pivo, zároveň i hezky sladové, vyvážené a nebezpečně pitelné. Takhle dobrou desítku jsme už dlouho neměli [i když částečně i proto, že jsme skoro polovinu prázdnin strávili v Bavorsku :)]. Silnější verze, Vykutálená 14, se už ale tolik nepovedla –
drsně chmelená, se zvláštním saponátovým nádechem. Takový průměr – nic, co bychom si dávali podruhé. Třetím neochuceným pivem tu byl Saison, svrchně kvašená třináctka. Trochu zvláštní pivo, hodně kořeněné, s tóny zkvašeného ovoce. Ale pít se docela v pohodě dalo.
Dále tu čepovali dvě ochucené verze tmavého speciálu Černá svině – čokoládovou a čokoládovo-vanilkovou. Čokoládová byla taková drsnější, trochu agresivněji chmelená, ale i tak se pila dobře. Verze s vanilkou navíc byla jemnější (těžko říci, jestli za to mohla přímo vanilka), celkově o něco harmoničtější. Velmi chutný kousek. Zkusili jsme pro porovnání i základní neochucenou Svini a byla též o trochu drsnější, než bývá u tohoto piva zvykem. Ale stále velmi pitelné pivo.
Druhá sada ochucených piv měla základ ve witbieru Bílá svině. Zkusili jsme černorybízového Rybízáka a ten se rozhodně povedl – znát v něm byly jak tóny ovoce, tak i sladové, obilné a peprné tóny piva samotného. Witbier Zelený pepř byl dle očekávání docela divočina – pepře v něm sice nebylo úplně přehnaně, ale stejně potlačoval příjemné tóny piva a výsledek zase tak pitelný nebyl. Černokostelečtí měli v záloze ještě další dvě ochucené varianty, ale ty se už do našeho odchodu nestihly narazit.
Tradičně byla na Vykulení točena i piva z dalších pivovarů – i když letos neotevřeli výčep v opraveném žentouru tak brzy, jak bylo zvykem, takže jsme jich tolik neochutnali. Trochu překvapivě nám zachutnal sametově hořký speciál od vratimovského Brabčáka – o pivech z tohoto pivovaru jsme v poslední době neslyšeli mnoho vlídných slov. Pivo to možná nebylo dokonalé podle nějaké stylové příručky, ale chuťově bylo fajn – hořké, sladové, s tóny citrónové kůry a zeleného pepře.
Špatně nedopadl ani světlý ležák z rok starého Svatojakubského pivovaru z Hlubokého. Sladové a bylinně chmelové pivo, s tóny medu a trochou rušivého másla. Celkem dobře pitelné.
Nebyl by to správný pivní festival, kdybychom na něm nepotkali i nějaké to hnusné pivo. Světlý ležák Shovel z otrokovického Harley Pubu se prostě hodně nepovedl – divné pivo s tóny žluklého másla a zeleniny, drsněji chmelové. Snad šlo jen o nepovedenou várku – s tímto pivovarem ještě žádné další zkušenosti nemáme.
A to je vše, co jsme na Vykulení stihli okusit, než jsme oběhli na další štace. Jako obvykle byla akce dobře organizačně zvládnutá a my si ji velmi užili. Už se těšíme na jarní Vysmolení, to snad budeme mít více času a zvládneme i přinést řádnou fotodokumentaci z obnovy pivovarských technologií…
Více fotek najdete v naší fotogalerii Černokostelecké vykulení 2017.
