Kam se vydáme minulou sobotu bylo jasné už mnoho měsíců dopředu. Na akce v Černokosteleckém zájezdním pivováru prostě chodíme moc rádi a jen tak si nějakou uniknout nenecháme.
I letos jsme se vydali na Vysmolení vlakem do Českého Brodu a odtud poloprázdným autobusem do Kostelce nad Černými lesy – je to sice o trochu dražší, ale nesrovnatelně příjemnější než v povrch nacpaném zpožděném autobusu z Hájů. Počasí, jak jinak, vyšlo na výbornou – bylo teplo a slunečno, ale ne na umření jako den poté. Těžko říci, co musí Černokostelečtí přinášet za obětiny, že jim to vyjde vždycky tak parádně.
Festival probíhal stejně jak je u černokosteleckých Vysmolení a Vykulení obvyklé, psali jsme tu o tom už snad desetkrát. Poklidné popíjení piva, k tomu dobroty z grilu, pozorování práce bednářů a kovářů. Ani letos nechyběla živá hudba, vesměs šlo o vcelku poslouchatelný rock, jen ta hlasitost byla občas poněkud vyšší – museli jsme se co chvíli schovávat v klidných prostorách žentouru. Z jídla jsme letos zvolili grilovaný bůček a zelnou polévku, rozhodně jsme nelitovali. Výborný byl čokoládový pivní dort, moc dobře se hodil ke zdejšímu stoutu.
Největším pivním lákadlem byl samozřejmě domácí minipivovar Šnajdr. Na čepu se tu objevilo pět druhů jeho piv, z toho Černá svině ve třech různých variantách. Nejvíce nám zachutnal nový stout Černá pracka, výrazně pražený, s tóny hořké čokolády, lehce bylinně chmelový. Nádherné pivo, pro nás vlastně i vítěz celého festivalu. Světlá dvanáctka Vycpaná vydra nám tentokráte tolik nesedla, i když byla stále fajn, polotmavý Žitovec dopadl tak nějak podobně, slušně pitelný speciál. Medokostelecká patnáctka se nám vypila před nosem, ale to nevadilo, měli jsme ji před měsícem. Opět se povedla třináctka Černá svině – byla chutná jak z vysmoleného sudu, tak točená postaru ze sudu hliníkového (vlastně asi první doopravdy „točené“ pivo, které jsme v životě měli).
Ostatních piv tu byl taky slušný výběr – dvanáct minipivovarů a přes dvacet druhů piv. Dva pro nás byly zcela nové – trnavský Vraník a bruntálský Hasič. Vraník tu měl polotmavý vídeňský ležák, toustový a karamelkový, slušně pitelný a extra hořkou jedenáctku IPA s podobně chutnajícím sladovým základem, ale chmelenější a horčejší. Hasič přivezl lehký Summer Ale, sladový, chmelově bylinný i citrusový, příjemně pitelný. Hodně nás bavil jeho Abbey-Belgičan, polotmavá šestnáctka s tóny karamelu, třešní a lesního ovoce. Čistá, výrazná, velmi pitelná – takové pivo z nového pivovaru u nás nepotkáte každý den.
Únětičtí přivezli na festival samospádový soudek své výroční desítky a snad celý ho zdarma vyčepovali návštěvníkům. Nádherné pivo. Dobře pitelný byl sladčeji sladový ležák od rohovského Rohana, vcelku slušně se pil i ležák z krnovské Nachmelené opice, i když ve vůni nám úplně nesedl.
Ze Zlínského ševce jsme ochutnali novinku polotmavý speciál, patnáctku s karamelovými, chmelově bylinnými a lehce ovocnými tóny. Moc příjemná záležitost. Velmi se povedl i ejl z Kounic s chmely Nelson Sauvin a El Dorado. Výrazně chmelený, s citrusy, hroznovým vínem, angrešty i bylinami. Svěží a výborně pitelné pivo. Horkou novinku tu měl i Lobeč, jedenáctku belgický Wit. Pivo s tóny pomerančové kůry a koriandru, obilné a nakyslé. Vcelku fajn, jen trochu rušily kvasničné tóny a též nižší říz pivu tolik neprospíval.
Na závěr jsme lapli jednu PETku Černé pracky na doma, do sklenice jsme si ji nechali načepovat na cestu (kdoví, kdy se v budoucnu zase objeví, jestli vůbec) a vyrazili směr Praha. Musíme říci, že se Vysmolení opravdu povedlo i letos a opět nebylo téměř co vytknout. Zářijové Vykulení tedy doporučujeme všemi deseti.
