Podzim už zaútočil v plné síle, doba svěžích německých pšenic, lehkých ejlů a světlých výčepních piv končí. Pro nás ale ještě ne zcela, zavzpomínáme si na září, které bylo prošpikováno mnohými slavnostmi a novinkami. Dnes se zaměříme na nové pivovary a pivní akce, nějaké to jůůů, pár hmm a sem tam i blééé.
Jednou z větších akcí v září bylo Vykulení ležáckých sudů. Tradiční podzimní Vykulení a nově i jarní Vysmolení sudů se konají kousek od Prahy v Černokosteleckém pivovaru. Nejde o funkční pivovar, neboť poslední pivo zde bylo uvařeno někdy v roce 1987, ale o hospodu (zájezdní hostinec) s celkem rozlehlým pivovarským areálem. Nadšenci, kteří se o pivovar starají, se snaží vše postupně opravit a časem i obnovit výrobu piva. Prostředí je tedy pěkné, malebné a při každé návštěvě o něco hezčí. Letošní ročník Vykulení se nesl ve znamení tradičních humnových sladoven a piv z humnového sladu vyrobených. Piv bylo na čepu několik desítek, většina z námi ochutnaných byla fajn a dobrá, ale nic nás nějak zásadně nezaujalo. Vybočovala snad jen havlíčkobrodská kvasnicová třináctka z pivovaru Rebel. Zde se něco nepovedlo, v chuti i vůni byla patrná zatuchlina, plíseň a starý hadr. Tfujtabl. Suverénně nejlepšími ochutnanými pivy byla ta „domácí“, uvařená speciálně pro letošní Vykulení v Přerovském pivovaru Parník. Hezky ovocná a chlebová polotmavá pšenice Satlík a tmavý žitný Bodňák, s fantastickým dozníváním pořádně propečené chlebové kůrky. Mňam, moc povedené kousky, bylo skoro zbytečné pít všechna ta ostatní piva, měli jsme zůstat jen u těchto dvou :) Každopádně doporučujeme Černokostelecký pivovar navštívit, ať už během příští akce či mimo ni – zájezdní hostinec funguje jako klasická hospoda s několika rotujícími pípami.
Krátce jsme navštívili i Jihoměstské pivní slavnosti, které se konaly v půli září v parku u stanice metra Opatov. Čepovalo se zde pouze do kelímků, s žádnou možností zapůjčení či koupení skla. Kvalita piv byla spíše průměrná, ty nejsilnější a nejspíš i nejlepší kousky v době naší páteční návštěvy ještě na čepu nebyly. A stany s lavicemi a stolečky byly plné cigaretového dýmu a pobíhajících dětí. Nu, tohle prostě nebyla akce pro pivníky :)
No a pak samozřejmě dlouho očekávané plzeňské Slunce ve skle… ale to by se sem nevešlo, takže až příště v samostatném článku.
Každým rokem o víkendu na konci prázdnin šplháme na Sněžku, abychom se mohli v neděli ráno kochat východem slunce (a nebo případně neprostupnou mlhou). Jelikož letos všichni méně pivní účastníci odpadli, pojali jsme výlet jako pivní průzkum. V pátek večer jsme navštívili pivovar Novosad v Harrachově. Pivovarská hospoda se nachází v areálu místní sklárny, uvnitř je hezky zařízena, s nepřehlédnutelnou pěknou varnou. Obsluha je též v pohodě, rychlá a příjemná. Světlý ležák František byl fajn, ale více nám chutnal tmavý Čerťák, suchý kávový kořenitý ležák. Jídla byla taková průměrná hospodská, nic převratného. Pokud budete mít cestu kolem, určitě stavte se na pivko, ale nečekejte zázraky :)
V sobotu jsme z Harrachova vyrazili pěšmo pod Sněžku do Luční boudy, kde byl v srpnu otevřen nový pivovar Paroháč. Luční boudu zná asi každý, kdo se někdy v okolí Sněžky vyskytl, prostě takové dřevěné turistické monstrum. Natěšení jsme hned po příchodu zalezli do restaurace a vrhli se na pivo. Naše nadšení ale zchladila obsluha, která byla neuvěřitelně pomalá a ani pořádně nevěděla, co je na čepu za piva. Po asi půlhodině čekání jsme dostali dva slušné podmíráky pšeničného Paroháče. Pivko bylo fajn, ale bohužel na pšenici mělo nižší říz, pivo prostě při čepování pěnilo. Když už zde mají ten pivovar, tak by si to mohli ohlídat, ale stane se. Jak jsme seděli na dohled od výčepu, mohli jsme pozorovat alchymii, kterou číšníci s pivy předváděli. Několikrát dotočili půl hodiny zde ležící z poloviny plný půllitr, tři plné půllitry zde dokonce „odpočívaly“ přes hodinu, než byly někam uklizeny. Naštěstí asi né hostům, buď šly do dřezu či obsluhy… nicméně jsme se celou dobu báli, že je s naším štěstím přinesou právě nám :o) Ostatní piva – světlá desítka, polotmavá dvanáctka a čtrnáctka IPA byla fajn a v dobré kondici, takový minipivovarský průměr. Jídlo bylo též fajn, za tu cenu v této lokalitě v pohodě. Sečteno podtrženo, pokud už nahoru lezete, na pivo zajděte, ale jen kvůli pivu to nedělejte :)
V neděli ráno jsme na Sněžce překvapivě viděli i východ slunce (celou sobotu bylo zataženo s přeháňkami) a následně se pořádně načpouchali na snídani v Luční boudě. Suverénně nejlepší zážitek v tomto zařízení, domácí rohlíčky byly vynikající a obzvláště vypečené. Pak jsme se jen svalili do Špindlerova Mlýna, konkrétně do Residence Nabucco, kde právě bylo naraženo pivo z úplně nového pivovaru Hendrych. Pivovar se nachází o pár kilometrů dál ve Vrchlabí, doslova pár kroků od Richterovy Pivovarské Bašty, nicméně vlastní pivovarskou hospodu zatím nemá. Pivo samotné bylo kvasnicové a vydatně chmelené, celkem pitelné, ničím neurazilo. Výlet jsme zakončili ještě jedním kouskem a odkodrcali se domů. Žádný velký objev či nadšení, ale bylo to vesměs fajn.
Další pivovar byl otevřen v půlce září, tentokráte v Kounicích, kousek od Českého Brodu. Čerstvě naražené pivo jsem skočil ochutnat do hostince U Vodoucha. Celá hospoda byla bohužel zarezervována, ale na jeden kousek jsem od obsluhy povolenku dostal. Byl to zajímavý světlý ležák, takový trošku výraznější ve všech ohledech. O něco více chmelený, s lehce vyšším řízem a více chlebovými a kořenitými tóny. Zatím jde o jediné pivo, které bude pivovar vařit, ale minimálně může trošku zaplnit pivní prázdno v okolí (na východ od Prahy toho opravdu moc zajímavého není).
Nu a to je pro dnešek vše, povídání o nových pivech a zajímavostech z hospod si necháme na příště :)
